X-Men: Budoucí minulost
r. Bryan Singer, USA 2014
Sedmý příspěvek k rozvoji mutantské mytologie a svůj návrat k sérii se rozhodl Bryan Singer pojmout opravdu velkolepě. Proto zvolil jako ústřední zápletku tu s cestováním v čase, která mu umožnila propojit představitele mutantů v jejich starších i mladších vydáních.
V roce 2023 přivedla lidstvo jejich obava z mutantů na pokraj zkázy. Tak moc se děsilo jejich schopností, že sestrojilo roboty - Sentinely, kteří měli za úkol jedince s tímto genem identifikovat a vymýtit. Vynález, který měl lidstvu sloužit, se ale obrátil proti němu.
V genocidním světě budoucnosti proto Profesor Xavier (Patrick Stewart) s Magnetem (Ian McKellen), jež ohrožení v podobě supersilných robotů přivedlo ke spolupráci, vymyslí plán, jak toto hrozivé nebezpečí potřít hned v zárodku.
Za pomocí mutantky Kitty Pryde (Ellen Page), u níž se rozvinula schopnost posouvat nejen svou, ale i cizí mysl v čase do minulosti, se rozhodnou Wolverina (Hugh Jackman) právě do ní vyslat. Protože on jediný má díky svým regeneračním schopnostem šanci cestu proti proudu času vydržet.
Povede se a Wolverine se ocitá v roce 1973 v těle svého mladšího já. Musí vyhledat znesvářené bývalé přátelé, Charlese Xaviera (James McAvoy) a Erika Lensherra (Michael Fassbender), a i ostatní mutanty a přesvědčit je, aby zabránili Mystique (Jennifer Lawrence) v zabití vědce, který roboty vytvořil.
Zmobilizovat oba mutanty a přimět je ke spolupráci, je ale úkol opravdu nesnadný. Zvlášť poté, co se jejich cesty na konci První třídy rozešly. Magneto, poté co byl konečně dopaden, se aktuálně nachází v přísně střežené podzemní cele pod Pentagonem. Xavier pak v jakémsi nihilistickém drogovém limbu.
Pokud jsme První třídu mohli vnímat jako příběh Erika a jeho důvodů, proč přešel na temnou stranu síly, tak Budoucí minulost je hodně o Charlesovi, který musí v sobě znovu objevit toho vůdce, kterému se podaří ostatní sjednotit. Lék, který bere, totiž na něho působí jako dvojsečná zbraň. Může sice díky němu chodit, ale stává se po jeho užívání víc netečný k osudu světa.
Mystique pak stojí někde mezi nimi dvěma, přičemž se rozhoduje, ke které straně se přidá. Její faustovské rozhodování, stejně jako to Xavierovo, Erikovo a dalších dovede Bryan Singer podat tak, že máme pocit, že sledujeme opravdové drama, v němž se hraje o duši člověka, promiňte mutanta. U postav chápeme jejich motivace, které přispívají k nejednoznačnosti jejich charakterů.
Ty jsou ovlivněny jejich minulostí a předznamenávají jejich budoucnost. Singerovi se výborně daří ve vyprávění skloubit návaznost jednotlivých X-Men filmů, přičemž jeho děj jsou schopni pochopit i ti, kteří nejsou dosud s mutantskou mytologií seznámeni.
Režisér kočíruje celý spektákl tak, že navazuje jak na sebe sama z prvních dvou dílů X-Men, tak i na Matthewa Vaughna, který bondovsky odlehčené První třídě uměl dát adekvátní dramatické finále. Jejich režijní rukopisy na sebe v dobrém slova smyslu odkazují a vy cítíte vzájemnou spjatost obou filmů.
Nápad s cestováním v čase se navíc pro sérii ukazuje jako opravdu geniální obchodní tah. Nejen pro případná další pokračování, ale i pro převyprávění již existujících filmových příběhů. Neboť pokud Wolverine se svou misí uspěje, tak se události, jež se odehrály po roce 1973, stanou v mutantském univerzu irelevantními a je možno je vymodelovat zcela jinak.