Gravitace
r. Alfonso Cuarón, USA / Velká Británie 2013
Skupina kosmonautů je vyslána do vesmíru na poměrně rutinní misi, během níž mají na oběžné dráze Země provést technickou opravu na Hubbleově teleskopu. Během výstupu do volného prostoru se ale stane nečekaná katastrofa.
Neuvážlivý a ze strany Ruska málo ohleduplný odstřel porouchaného ruského satelitu způsobí řetězovou reakci. Řítící se úlomky satelitu naberou na oběžné dráze obrovské rychlosti a projdou vším, co jím stojí v cestě. Zničí i americký raketoplán a přeruší jeho spojení s pozemským řídícím střediskem.
Střet přežijí pouze dva lidé. Lékařka a vědkyně, ale nepříliš zkušená astronautka Ryan Stoneová (Sandra Bullock), pro niž jde o její první vesmírnou misi. A velitel výpravy a naopak zkušený veterán Matt Kowalski (George Clooney), který má nalétáno asi dvacet let a toto měla být jeho poslední mise před odchodem na odpočinek.
Zápletka této survival story má jednoduchý průběh. Nečekají nás žádná velká dějová překvapení a vše se odehrává v poměrně známých intencích katastrofických bijáků. Hrdinové bojují proti nástrahám osudu, je zde přítomné trauma z minulosti, vůle pokusit se o nemožné ve chvíli, kdy už se zdálo, že se hází ručník do ringu i motiv sebeobětování.
Zápletka je minimalistická. Ve vesmíru se něco zvrtne a začíná boj o holý život. O příběh zde ale opravdu nejde. Důležité je zprostředkování zážitku z vesmírného prostoru. A právě sem napřímil režisér svou veškerou tvůrčí invenci.
Fascinující kamerové jízdy stálého spolupracovníka jak Cuaróna, tak Terrence Malicka (Nový svět, Strom života) Emmanuela Lubezkiho, vám ve spojení s trojrozměrným formátem navodí stav, blízký závrati či opojení. Právě díky kameře na vás dopadne plná tíha tichého a nepřátelského vesmíru.
Gravitace uhrane už prvním záběrem, který trvá 17 minut, a vy se prostřednictvím něj seznámíte se všemi členy vesmírné posádky. Ladný pohyb kamery, evokující vesmírný balet, pak vystřídá zběsilé kroužení kolem vlastní osy, když se Ryan nedokáže kvůli gravitaci zastavit. Pocit stísněnosti, strachu a bezmoci je v té chvíli doslova hmatatelný. Kamera se napojuje na Ryanininu vnější i vnitřní perspektivu a věrně ji zrcadlí.
Dlouhé záběry bez střihu nám umožňují snadnější orientaci v prostoru, doslova nás do něho vtahují a my zapomínáme na svět okolo. Film, obsahující pouhých 156 záběrů, má díky těmto dlouhým záběrům velice specifické, pomalé, ale přitom nesmírně intenzivní tempo.
Stejně vynalézavě jako s vizuálními vjemy pracuje Cuarón i s těmi zvukovými, které procházejí také změnami mezi jednotlivými perspektivami. Od objektivní prezentace všudypřítomného vesmírného ticha se přechází ke komunikaci mezi astronauty a subjektivním projevům astronautů, jež zprostředkovávají jejich smyslovou zkušenost uvnitř skafandru.
Spojení obrazové, trikové a zvukové složky je natolik působivé a vzájemně prokomponované, že všechna chvála, jdoucí na adresu tohoto filmu, se jeví jako oprávněná. 3D režisér používá k prohloubení našeho vizuálního i emocionálního zážitku směrem dovnitř a vzdává prostřednictvím něj hold nekonečnosti prostoru a velebného ticha v něm.