Kapitoly článku:
Rango
Spolu s Tintinovými dobrodružstvími Stevena Spielberga nejlepší animák roku. Gore Verbinski (Kruh, první tři díly Pirátů z Karibiku) se spojil s počítačovými machry z dílny ILM, kteří uchystali fotorealistickou animaci postav i prostředí, která i ve 2D rozměru vypadá tak nádherně plasticky, že máte dojem, že jste ocitli uprostřed skutečného westernu. Toto zdání ještě podtrhne hudba Hanse Zimmera, která okatě cituje nepřekonatelného Ennia Morriconeho.
Právě v takovém světě, připomínajícím kulisy ze spaghetti westernů Sergia Leoneho, se nedopatřením objevil domácí chameleon z terária. Začne se vydávat za kovboje Ranga se spoustu hrdinských zářezů na své pažbě a zoufalí obyvatelé městečka Prach na něj obratem delegují šerifské pravomoci. Mezi ně patří nalezení pitné vody a zbavení městečka od místních i přespolních desperádů. Na chvástajícím se „hrdinovi“ v havajské košili je, zda svá slova promění v činy.
Auta 2
Hrdinové z jedničky, odtahový vůz Burák a závodní automobil Blesk McQueen podruhé. Burák doprovází svého přítele na celosvětový závod Grand Prix, kde se má rozhodnout o nejrychlejším autě na světě. Ne až tak vlastní vinou se připlete do vysoké špionské hry, v níž jde o závadné ekologické palivo, které způsobuje náhlé a nepředvídatelné havárie vozů. Rozhodne se zachránit budoucnost svých čtyřkolových kamarádů a získat přitom srdce krásné agentky Holley Kvaltové.
Zbytečně překombinovaná zápletka připomíná motivy z dobrodružství agenta 007 nebo série Mission: Impossible. Přímočaře jednoduchý Burák ji ale nemá svým naivním postojem k řešení situací, které převyšují jeho schopnosti, šanci utáhnout, což je asi největší slabina příběhu. Samotné soupeření Blesk McQueena s jeho italským sokem Bernoullim pak zůstává trochu v závěsu za touto linií. Po technické stránce jde ale opět o prvotřídní podívanou, v níž se tvůrcům podařilo vystihnout atmosféru Londýna, Japonska i Itálie. V porovnání s ostatními pixarovskými snímky a vysoce posazenou laťkou jejich kvality jde ale o nejslabší počin vzývaného animačního studia.
Kung Fu Panda 2
Neohrabaný pandí bojovník Po řeší krizi identity a prostřednictvím flashbacků se vrací do dětství, kde se dozvídáme, jak to bylo s jeho rodiči. Ukáže se, že sympatický houser s nudlovou restaurací z prvního dílu nebyl jeho otec a že jeho rodiče zřejmě zemřeli za tragických okolností.
Čeká ho i nový úkol. Překazit plány zlotřilého pavího albína Lorda Shena na ovládnutí Číny a zničení kung fu. Spojitost pyšného páva se smrtí jeho rodičů pak dá jeho putování ve společnosti Pěti postrachů jasnou motivaci.
Dvojka má oproti mystičtější jedničce propracovanější psychologické pozadí vývoje ústřední postavy a množství pěkně animovaných akčních scén, jež vyniknou ve 3D formátu. V závěru si potom zcela zřetelně otevírá vrátka pro případné další pokračování.
Francouzský šarm
(K)lamač srdcí
Alex (Romain Duris) se svou sestrou a jejím podivínským manželem provozuje společnost, jež poskytuje klientům netradiční službu. Na objednávku rozbíjí partnerské vztahy. Se šarmem Jamese Bonda a důmyslností Dannyho parťáků se vetře do společnosti ženy, jejíž partnerství dle zadavatelů (nejčastěji příbuzných) nefunguje a za pomocí svého kouzla se ho pokusí zhatit. Zásadně se pouští jen do vztahů nešťastných a angažuje se pouze profesionálně, nikdy ne citově. Co se ale stane, když obě tyto zásady poruší a jaká asi musí být žena, kvůli níž se to stane?
Právě o tom vypráví romantická francouzská komedie, jež má vše to, co jsme si zvyklí s filmy z této provenience spojovat. Originální zápletku, šarm, humor, nadsázku, lehkost a erotické jiskření mezi ústředními představiteli. A když je třeba, přidá se i ikonický odkaz na Hříšný tanec.
Alex se na přání bohatého otce, který není spokojený s výběrem ženicha své dcery (Vanessa Paradisová) pustí do dalšího úkolu. Má na to šibeniční termín deseti dnů a vy můžete hádat, jak to nakonec v luxusním prostředí Monte Carla dopadne. Se znalostí daného žánru to nebude tak těžké.
Proměna
Dvě z nejkrásnějších hereček světa, Monicu Bellucciovou a Sophii Marceauovou svedl dohromady koprodukční projekt francouzské režisérky Mariny de Van.
Spisovatelku Jeanne (Marceauová) zastihujeme v době, kdy přichází za svým vydavatelem s novým románem. Má být o jejím dětství, na něž si do osmi let kvůli amnézii nepamatuje. Složitý román má být klíčem k tomuto období jejího života. Čím víc se chce o sobě autorka dozvědět a pouští se ve vzpomínkách do minulosti, tím vzdálenější se jí zdá přítomnost. Najednou nepoznává manžela, děti, matku, byt, ve kterém žije i sebe sama. Odcizuje se svým blízkým a v zrcadle vidí jinou (Belucciová) tvář, než je ta její. Před zmatkem, který zachvacuje její mysl, se uchyluje do Itálie, kde byla kdysi s rodinou na dovolené. Doufá, že právě tento pobyt by jí mohl poskytnout odpovědi na otázku, co se to s ní vlastně děje.
Psychologické drama s mysteriózním nádechem nezakrývá svou inspiraci v metamorfózách identit, jež známe z Lynchových snímků Lost Highway nebo Mulholland Drive. Na rozdíl od nich je ale v českém překladovém titulu zmíněná proměna až příliš doslovná, což sráží dojem z předchozího komplikovaně budovaného děje.
Profesionální manželka
Dvě velké hvězdy francouzského filmu, Catherine Deneuveovou a Gérarda Depardieu, obsadil do rolí bývalých milenců vytříbený francouzský stylista Francois Ozon, který bývá často označován za režiséra, jež dobře rozumí ženské duši (Pod pískem, 8 žen, Bazén).
V adaptaci divadelní hry Pierrea Barilleta a Jean-Pierrea Grédyho (autoři komedie Kaktusový květ) z roku 1980 se po sérii dramatických a formálně komplikovanějších útvarů vrací k odlehčené poloze již zmíněných 8 žen. Ocitáme se v roce 1977, kdy se vedení podniku na výrobu deštníků ujímá po sesazeném továrníkovi Robertovi (Fabrice Luchini) jeho manželka Suzanne (Deneuveová). Spořádaná hospodyňka a žena v domácnosti prokáže při řízení fabriky i ve své následné politické kariéře nečekanou dávku zdravého rozumu, prozíravosti a organizačního talentu, které lemují její cestu vzhůru.
Jak na to zareaguje ješitný a arogantní mužský svět je námětem této frašky o emancipaci žen a jejich vstupu a působení ve veřejném prostoru. Z dnešního pohledu naivní předlohu, která ale nečekaně aktuálně akcentuje sociální problémy, jež hýbou západní společností, obalil Ozon do výrazné retrostylizace s křiklavě pastelovými barvami interiérů, jež k dané látce adekvátně padne.