Nezlomný
r. Angelina Jolie, USA 2014
Film nás zavádí do období 2. světové války, ale i časů mírových, jež jí předcházely. Hlavním hrdinou vyprávění je Louis Zamperini (1917 - 2014), olympijský běžec a válečný veterán. Jeho životní osud posloužil v roce 2010 jako předloha pro úspěšný biografický román Unbroken Laury Hillenbrand, který získal množství literárních cen. Ten se rozhodli scenáristicky zadaptovat bratři Coenové.
Jako malý kluk byl Louis pěkný sígr, jeho výhodou bylo, že před následky svých činů dokázal skoro vždycky utéct. Toho si všiml jeho starší bratr Pete, kterého napadlo, že by běžecký talent mohl využít na závodní dráze. Dotáhl to až do amerického olympijského týmu na hrách v Berlíně v roce 1936, kde mimo jiných ohromil i Hitlera, s nímž se zde setkal.
O pár let později tento italský rodák ohromoval Hitlerovy spojence jako člen posádky amerického bombardéru, operujícího v jižním Pacifiku. Když během jedné záchranné operace jeho stroj spadl do oceánu, byl Louis jedním ze tří členů posádky, kteří havárii přežili. 47 dní s nimi strávil v záchranném člunu, než ho zachránila kolem plující loď. Bohužel, ta loď byla japonská.
Japonské námořnictvo ho předalo do zajateckého tábora, kde Zamperini strávil další více jak dva roky. Jeho postavení „celebrity“ mu dali sadističtí dozorci patřičně sežrat, takže musel neustále čelit jejich ponižujícím atakům. Po návratu domů se pak se svými traumatizujícími zážitky vyrovnával za pomocí alkoholu.
Bratři Coenové měli před sebou příběh, skládající se z tří silných životních etap, které formovaly Zamperiniho osobnost. V té první se seznamujeme s italským přistěhovalcem v Americe třicátých let, jehož živá povaha často způsobovala, že ho domů vodili nešťastným rodičům policisté. Pak ale chlapce začalo bavit běhání, ústící v jeho účasti na olympiádě v Berlíně.
Režisérka Angelina Jolie se ale zaměřuje především na události, následující po ztroskotání bombardéru v Tichém oceánu, jež se událo 27. 5. 1943. Pasáž na širém moři, kdy posádka bojuje s nedostatkem jídla, pitné vody i vlastními halucinacemi, je jen přípravou na peklo, jež Louise čeká v zajateckém táboře.
Mučení a šikana, jíž ho vystavoval velitel tábora, seržant Mutsuhiro „Bird“ Watanabe (Takamasa Ishihara), je obžalobou zrůdnosti Japonců a jejich chování k válečným zajatcům. Tato část nese všechny atributy oscarového vyprávění, v němž jedinec musí na mnohokrát prokázat nezlomnou sílu své vůle. A nejen to. Louis zde našel víru, která mu umožnila odpustit jeho věznitelům a mučitelům.
Film byl nominován na tři Oscary (kamera, zvuk, zvukové efekty) a po technické stránce mu opravdu není co vytknout. Kamera dvorního kameramana bratří Coenů Rogera Deakinse (Tahle země není pro starý, Skyfall, Zmizení) a hudba Alexandra Desplata vytváří patřičné velkofilmové aranžmá.
Angelina Jolie měla v rukách skvělý námět, ale při jeho realizaci se projevila její režijní nezkušenost. Nejvíce v nezvládnutém tempu a skladbě vyprávění. Pasáž na moři při ztroskotání je neúměrně natahována a působí díky tomu monotónně, té sportovní je naopak věnováno příliš málo pozornosti.
Scény ze zajateckého sběrného tábora a otrocké dřiny v dolech působí autenticky, ale i jim chybí větší emoční působivost. Představitel hlavní role Jack O'Connell (Jezero smrti, Harry Brown) tu slouží především jako ztělesnění nezlomné síly ducha, méně už jako postava, ke které bychom se mohli více vnitřně přiblížit. Přitom epilog filmu naznačuje, jak psychologicky silný potenciál se ukrývá v Louisově poválečném osudu, který je odvislý od toho, co zde zažil.