Mission Impossible - Národ grázlů
r. Christopher McQuarrie, USA 2015
Pátý díl série po Bradu Birdovi převzal Christopher McQuarrie, který už má spolupráci s Tomem Cruisem vyzkoušenou (scénář k Valkýře a Na hraně zítřka, režie a scénář filmu Jack Reacher: Poslední výstřel). McQuarrie je především ceněný scenárista (Obvyklí podezřelí) a na způsobu, jakým pracuje se zápletkou filmu, je to znát.
Výchozí zápletka bývá u „huntovek“ vždy stejná. Agentuře IMF hrozí z rozličných důvodu rozpuštění a ona musí obhájit svou čest či právo na existenci. V případě pětky tomu není jinak. CIA chce hnát jejího šéfa Ethana Hunta (Tom Cruise) k odpovědnosti za třeskutý průběh jedné akce.
Ten mezitím pátrá po mýtické organizaci Syndikát, o jejíž existenci stále neexistují důkazy. Činy, kterými se prokazuje, ale mluví za vše. Jde o zběhlé agenty různých tajných služeb, kteří mají skvělý výcvik i vybavení a baží po moci.
Udržují atmosféru strachu eskalujícími teroristickými útoky a zdá se, že se neštítí ničeho. Ačkoliv Hunt nemá pro akci proti Syndikátu oficiální pověření a pohybuje se v ilegalitě, shromáždí své zkušené parťáky Benjiho Dunna (Simon Pegg) Luthera Stickella (Ving Rhames) a Williama Brandta (Jeremy Renner) a pokusí se tyto profesionální teroristy zastavit. V akci mu pomáhá krásná britská agentka Ilsa Faust (Rebecca Fergusson), které se ale nedá tak úplně věřit.
Děj není nijak originální, ale McQuarrie s jeho jednotlivými ingrediencemi a zvraty zachází tak, že vás dovede překvapit. Nesnaží se vyložit hned všechny karty na stůl, což má za následek, že minimálně do půli vyprávění nebudete tušit, kdo za jakou stranu vlastně kope.
Tom Cruise jako producent filmu a jeho hlavní hvězda přesně ví, co diváci od tohoto druhu filmu očekávají a snaží se jim to dát. Úvodní scéna se vzlétajícím Airbusem, skok z obrovské výšky do chladícího systému elektrárny, potopení se na jeden nádech k speciálně zabezpečenému serveru, zběsilá honička na motorkách v serpentinách marocké Casablancy. Všechny tyto scény působí nápaditě a dynamicky, určitě ne ale realisticky. Některé Huntovy kousky se pohybují daleko za hranicí věrohodnosti, ale na to jsme si už u akčních sérií typu Rychle a zběsile zvykli.
Jejich vrcholem se pak stává scéna ve Vídeňské státní opeře, kdy je pronásledování odstřelovače v lanoví této budovy prokomponováno s představením Pucciniho opery Turandot. Střihová skladba této hitchcockovské pasáže je opravdu lahůdková a říká nám něco o tom, jak sofistikovaně pracovat s napětím.
Dostáváme oldschoolový, ale přesto nesmírně dynamický a řemeslně výtečně zvládnutý thriller, který si za vzor bere jak odlehčené bondovky ze šedesátých let, tak vyhrocené špionážní thrillery z desetiletí následujícího. Režisér mezi těmito dvěma polohami velmi elegantně klouže a činí je součástí vyprávění, které je moderní i retro, napínavé i plné nadhledu.
Má dobře napsané i zahrané postavy v scenáristicky kvalitně vystavěném příběhu, jež se může opřít o adrenalinové akční scény, exotické destinace, promyšlené aluze ke starším filmům série i svou hlavní hvězdu. Ta si pro sebe neuzurpuje veškerý prostor, ale stává se přirozenou součástí týmu, bez něhož by z mnoha situací nevyvázla se zdravou kůží.