Akční
John Wick
r. Chad Stahelski, David Leitch, USA 2014
John Wick (Keanu Reeves) svůj dřívější život zabijáka vyměnil za mnohem poklidnější po boku své milované ženy. Ta jednoho dne podlehne zákeřné nemoci. Zbude mu po ní jen roztomilá fenka Daisy, k níž velmi přilne. To samozřejmě netuší trojice rusky mluvících gaunerů, která mu během noční loupeže zdemoluje dům, ukradne luxusní fáro, zkope ho do bezvědomí a především ho připraví o poslední radost v jeho životě. Ano, hádáte správně, o ono štěně.
To ale neměli dělat, jak se záhy přesvědčí nejen oni, ale i mafiánský boss Viggo Tarasov (Michael Nyqvist). John není žádné ořezávátko a jeho přezdívka Baba Jaga nevznikla v ruskojazyčném podsvětí náhodou. John opráší svou sbírku zbraní a vydává se na cestu pomsty, na jejímž konci se bude součet ztrát na straně protivníka blížit stovce.
Příběh je zasazen do světa za hranou zákona, který má svá přísně vymezená pravidla. Tak jako si každá společnost stanoví své etické normy, které je třeba dodržovat a jež se postupně stávají těmi vžitými, tak i ta gangsterská. Aby i v ní neplatilo heslo člověk člověku vlkem.
Nájemní zabijáci si mezi sebou stanovili pravidla, jichž se drží a jejichž porušení se tak jako v nezločineckém světě trestá. O tom, jak jejich vzájemné spolunažívání vypadá, se nejlépe přesvědčíme v prostředí luxusního hotelu pro nájemné vrahy, který se řídí specifickým ubytovacím řádem, jenž není radno porušovat.
Tento zvláštní hotel působí jako neutrální zóna, kde se zabijáci mohou scházet a potkávat se. Ač si jdou třeba po krku, tak zde platí přísný zákaz kohokoliv oddělat. Venku za rohem už je vše jinak, ale tady se zločinecký mikrosvět proměňuje v salon vybraného chování lidí, kteří jsou hrdí na svou stavovskou příslušnost k cechu zabijáků.
Prostředí a pravidla hotelu a pohyb jeho návštěvníků v něm jsou na Johnu Wickovi tím nejoriginálnějším. Režisér Chad Stahelski ale neselhává ani v dalších stavebních prvcích svého vyprávění. Zkušenosti kaskadéra z placu (Constantine, Matrix) se mu podařilo velmi dobře zužitkovat v tom, jaký druh akčních scén nám nabízí.
Nebojí se množství mrtvol, brutálních full contact soubojů a především přestřelek zblízka, po nichž končí zabijáci s prostřelenou hlavou na dlažbě. Je v tom nadsázka, ale i otisk staré dobré hongkongské školy, tak ji definoval svým „krvavým baletem“ John Woo.
Režisér se neuchyluje k nějakým ultrarychlým střihům, ale naopak sází na pomalé, oldschoolové tempo a noirově potemnělou atmosférou. Keanu Reeves zůstává stále hercem jednoho výrazu, ale tady se to pro roli ultimativního zabijáka, z něhož jde respekt, hodí.
Společně se jim podařilo vytvořit funkční gangsterský polosvět, který se řídí vlastními etickými pravidly a v němž je zakódováno něco starosvětsky poctivého. Jako například úcta k protivníkovi nebo profesi, již vykonává. Pochopitelně, je to béčko, ale podané s takovým nadhledem a vizuální opojností, že si vás hladce podmaní.