Dítě číslo 44
r. Daniel Espinosa, USA / Česko / Velká Británie 2015
Britský spisovatel Tom Rob Smith (1979) se ve své prvotině inspiroval skutečným případem sériového vraha Andreje Čikatila. V románu ale získává postava vraha trochu jiné konotace i motivace a odlišné je i dobové zasazení. V jeho vykreslení je patrný pohled zvenčí, kdy spisovatel pracuje především s historickými či sekundárními prameny a na základě nich konstruuje realitu tak, aby vyhovovala potřebám kriminálního žánru s politickým podtextem.
Ten je spolu s vylíčením komplikovaného vztahu ústředního manželského páru na filmu tím nejzajímavějším. Nebo lépe řečeno více fungujícím než rozplétání detektivní zápletky a odpovědi na otázku, kdo je oním sériovým vrahem, zabíjejícím děti podél trati Rostov-Moskva.
Tvůrce totiž mnohem víc než samotné pátrání po vrahovi zajímá vykreslení mechanismů moci stalinské éry. Ztráta postavení nebo života byla v této paranoidní době všudypřítomná a nevyhnula se ani prostředí ministerstva státní bezpečnosti MGB, což je předchůdce KGB, které vzniklo v roce 1954.
O rok dřív, v roce 1953, se odehrává děj Dítěte číslo 44. O tom, jak snadno může člověk upadnout v nemilost, se přesvědčí i hlavní hrdina vyprávění. Válečný hrdina a příslušník sovětské tajné služby MGB Lev (nebo Leo) Stěpanovič Děmidov (Tom Hardy), který věří v zákony a v komunistický režim, který mu dal šanci vyšvihnout se nahoru.
Má hezký byt, slušně placenou práci, společenské postavení a manželku Raisu (Noomi Rapace), kterou miluje. Není naivní, že by nevěděl, co se kolem něj děje, ale i v aparátu, kde se nepřipouští pochybnosti o rozkazech, jimiž se řídí, chce dobře vykonávat svou práci a při jejím plnění si uchovat svou vnitřní integritu.
Žárlivost a ambice podřízeného kolegy a neochota státního aparátu připustit, že by se v zaslíbené komunistické zemi mohly vyskytovat zločiny charakteru, na něž Leo narazí při vyšetřování vraždy (jež je vydávána za nehodu) syna svého kolegy, způsobí, že se prominentní vyšetřovatel ocitá takřka na opačné straně barikády.
Ne hned, ale postupně. Nejprve je degradován a přemístěn do města Volsk na Urale, kde má vykonávat práci obyčejného pochůzkáře. Zde spojí své síly s místním velitelem milice, generálem Michailem Něstrovem (Gary Oldman), který se o případ zavražděných dětí také zajímá a shromažďuje k němu důkazy.
Protože těch dětí je více než čtyřicet a sériový vrah, jehož prozradí místo a způsob jejich likvidace, stále nebyl dopaden. Oficiálně místa vše tutlají, neboť, slovy Vasilije, v ráji neexistuje zločin. Leo v zdánlivém závětří rozjíždí pátrání po vrahovi víceméně na vlastní pěst. Když se o tom dozví státní moc, vyhnanství se proměňuje v boj o život.
Film osvědčenou žánrovou formulku thrillerového pátrání po sériovém vrahovi a potýkání se přitom s nevůlí nadřízených orgánů ozvláštňuje právě zasazením do období stalinských čistek. Atmosféra nedůvěry mezi těmi nejbližšími, ať už jde o přátele nebo rodinu, poznamenává i vztah Lea a Raisy, který je vylíčen zajímavěji než ona kriminální linie. Jejich romance si bere něco z Doktora Živaga, něco z psychologického dramatu dvou lidí, kteří museli před sebou i navenek hodně předstírat, aby v této době obstáli.