Gunman: Muž na odstřel
r. Pierre Morel, USA / Francie / Španělsko 2015
Sean Penn se představuje v úloze bývalého vládního žoldáka a nájemného zabijáka Jima Terriera, kterého před osmi lety kolega Felix (Javier Bardem) pověřil tím, aby v Kongu odstranil tamního ministra těžebního průmyslu. Po úspěšném atentátu se Jim ani nerozloučí se svou přítelkyní a milenkou Annie (Jasmine Trinca) a je uklizen do bezpečí, než se situace v zemi uklidní.
Po letech se do Konga vrací zpět. Pracuje pro humanitární organizaci, vrtá studny a ve volných chvílích surfuje. Svým dobročinným konáním se chce odstřihnout od své minulosti a ulevit tak alespoň trochu svému svědomí. Ona minulost, nad níž si chtěl umýt ruce, potřísněné krví, ho ale dožene.
Stává se terčem útoku bojového komanda, což znamená, že někdo musel prozradit jeho identitu. A všechny indicie nasvědčují tomu, že je to jeho bývalá mateřská organizace. Rozehrává se tak hra kdo s koho, která je ztížena nejen tím, že neví, komu může věřit, ale i starými zraněními, které se v ní znovu připomínají.
Jim Terrier už zkrátka není v nejlepší formě. Trpí posttraumatickými stresovými bolestmi hlavy, ale jak se ukáže je zranitelný i na jiném místě. To když se znovu setkává se svou bývalou láskou Annie, která se mezitím stala Felixovou manželkou.
Jako předloha autorům scénáře posloužila novela The Prone Gunman (1981) od francouzského autora drsných detektivek Jean-Patricka Manchetta. A zde by měli zbystřit všichni milovníci klasických francouzských kriminálek, protože právě podle jeho knih vznikly na počátku 80. let krimi filmy jako Tři muži na zabití, Kdo nastaví kůži nebo Šok s Alainem Delonem v hlavní roli.
O sofistikovanější pojetí akčně thrillerového žánru se pokouší i Pierre Morel, režisér dvou typických adrenalinových výplachů z produkční stáje Luca Bessona (Okrsek 13, Bez soucitu). Zasazením části děje do Demokratické republiky Kongo se režisér snaží o politicky angažovaný přesah, vyjadřující se k masakrům Kabilova režimu a občanské válce, jež na jejím území probíhá.
Námět, v němž se bývalý nájemný zabiják snaží zjistit, proč mu jdou po krku jeho dřívější zaměstnavatelé, připomene ten bourneovský. Ostatně i akční bitky inscenuje Morel v bourneovském duchu. Jsou kontaktní, syrové a místy docela brutální. Při jejich choreografii pak celkem rozumně vychází z toho, že Pennovi je přes padesát a že v nich tudíž spíše než na hbitost bude sázet na svou profesní zkušenost.
Osudová žena mezi dvěma muži, to je zas typický motiv noirových kriminálek. Cestopisný ráz vyprávění, kdy se pohybujeme mezi africkými scenériemi (točilo se v Jihoafrické republice), barcelonskou koridou, Spojenými státy i Londýnem přispívá k zatraktivnění příběhu a ke zvýšení jeho epického rázu.
Film s oscarovými herci Pennem a Bardemem přesto moc šancí oslovit většinové publikum nemá. Fanouškům akčního žánru bude připadat málo akční, milovníkům artových thrillerů typu Američana, Jeden musí z kola ven nebo Nejhledanějšího muže zas příliš předvídatelný. Společně jim bude chybět, že postavy nejsou příliš prokresleny a chybí jim hlubší motivace. Líbit by se tak mohl střední a starší generaci, která si ještě pamatuje kriminálky a thrillery ze sedmdesátých a osmdesátých let francouzského či obecněji evropského střihu.