Pot a krev
r. Michael Bay, USA 2013
Michael Bay si chtěl po třetích Transformerech trochu odpočinout a natočit něco méně megalomanského a dlužno dodat že i již notně vyšeptalého jako jsou dobrodružství bojujících robotů. Zkrátka takový malý film za 20 milionů dolarů. Ale znáte to, Michael Bay a malý film, to je takřka protimluv.
Než se tedy pustí do čtvrtého rozpohybování robotů z hračkářského koncernu Hasbro nebo třetích Mizerů, přináší nám příběh, který působí jakoby si bratři Coeni nebo Guy Ritchie ve svých historkách z londýnského podsvětí osvojili filmové trademarky Michaela Baye.
Ocitáme se ve slunném Miami, kde se seznamujeme s trojicí kulturistů s inteligencí, značně rozředěnou anabolickými steroidy na posílení svalové hmoty. Paul Doyle (Dwayne „The Rock“ Johnson), Daniel Lugo (Mark Wahlberg) a Adrian Doorbal (Anthony Mackie) se rozhodnou splnit si svůj americký sen. Unesením a okradením položidovského zbohatlíka Victora Kershawa (Tony Shalhoub), který chodí do stejného fitness centra jako oni.
Bývalý vězeň, který má po duchovním osvícení ke koksu stejně blízko jako ke Kristu, motivačními přednáškami totálně vypatlaný asertivní moula a černoch s poruchou erekce vymyslí plán, za nějž by se nemuseli stydět ani zločinečtí amatéři z Coenovic Farga.
Vždyť přeci okrást někoho, kdo k penězům určitě také nepřišel poctivou cestou a drobně si tak přilepšit, není až takový zločin. Ono se ale vždy něco v těch „dokonalých“ plánech, vzešlých v hlavách někoho, kdo únos realizuje podle filmových gangsterek, pokazí. A pak už události, vedoucí k vraždě, nejdou zastavit.
Scénář měli na starosti Christopher Markus a Stephen McFeely, tvůrci Kapitána Ameriky a vycházeli přitom ze skutečných událostí. V této souvislosti je třeba zmínit, že pozůstalým a přeživším obětem řádění gangu z posilovny se způsob, jakým tvůrci s realitou zacházeli, pranic nelíbil a v médiích na to upozorňovali.
Což je například u scény, kdy zločinec přijde reklamovat motorovou pilu, na které stále ještě ulpívají lidské vlasy, kvůli tomu, že není dost výkonná, pochopitelné.
Ti, kdo čekali, že Bay přijde s něčím na způsob Mizerů, tedy s jakousi odlehčenou kriminální buddy movie komedií, budou asi hodně překvapeni režisérovým pojetím a vyzněním tohoto příběhu. Neboť se v něm říká něco o vymývání mozků a třídních rozdílech v americké společnosti, způsobujících, že čím dál víc narůstá vrstva nespokojených, která se uchyluje k morálně neospravedlnitelným činům.
Nechybí zde nic z Bayova vizuálního stylu (podhledy, nadhledy, krouživý pohyb kamery, slow efekty, voyeuristické záběry modelek, testosteronové hláškování), ale je to dáno do služeb vyprávění, které se z odlehčené komedie překlápí do černohumorného kriminálního dramatu se skoro až hororovou koncovkou, kdy nevíte, zda se máte smát nebo být zděšeni.