Jack Reacher: Poslední výstřel
r. Christopher McQuarrie, USA 2012
Za dva roky by se měl objevit pátý díl série M: I, jehož režie se má ujmout Christopher McQuarrie. Tvůrce, který má na svém kontě scénář k filmu Obvyklí podezřelí (za nějž získal Oscara) nebo k Singerově Valkýře.
Ve svém druhém režijním počinu se spojil opět s Cruisem s cílem rozjet ságu s novým, nekompromisním hrdinou. Opírají se přitom o úspěšnou knižní sérii v Americe usazeného anglického spisovatele Lee Childa (1954).
Ten se po odchodu z britské televize vrhl na psaní kriminálních thrillerů s ústřední postavou bývalého armádního vyšetřovatele Jacka Reachera. První se objevil v roce 1997 a celkově zatím vyšlo sedmnáct titulů s touto postavou. Filmoví tvůrci se inspirovali devátým z nich z roku 2005, nazvaným Výstřel (One Shot).
Jack Reacher z knižní série je jakýsi superhrdina v civilu. Osamělý a systémem znechucený profesionál, který se pohybuje mimo zákon. Drsňák bez oficiálních záznamů naráží na různé kauzy a pomáhá je řešit. Armádní výcvik mu dal fyzickou sílu, hbitost a orientaci v používání bojových umění. V kombinaci s až sherlockovou schopností chladné logické analýzy a dedukce se stává ztělesněním prodloužené ruky zákona, která se zastává slabších a trestá ty, kteří jim ubližují.
Jedním z těch, který požádá přímo o jeho pomoc, je i James Barr (Joseph Sikora). Bývalý elitní voják, který je obviněn z mnohonásobné vraždy. Jack Reacher zatčeného muže zná ze svého dřívějšího působení a rozhodne se na jeho případ podívat trochu zevrubněji.
Průběh vyšetřování ukáže, že Barr je nevinen a že střílel někdo jiný. A že vše to, co vypadá jako náhodný útok šílence, je komplot a spiknutí, na jehož konci má být likvidace konkrétní osoby. V pozadí této promyšlené konspirace stojí vyšinutý zloduch s umělým okem Zec (Werner Herzog), jenž nutí své poskoky v případě nesplnění úkolu ukousat si prsty.
Divák má tedy, podobně jako v detektivkách s inspektorem Colombem, oproti Jacku Reacherovi tu výhodu, že zná tvář a časem i identitu pachatele. Od scenáristy Obvyklých podezřelých pak čeká, že se přijde s nějakou sofistikovanou zápletkou, která si bude s divákem hrát nebo ho alespoň trochu tahat za nos.
Což se neděje. Scenárista se ani nijak nesnaží před diváky zatajovat důkazy a fakta nebo ho mást. Detektivní rovina vyprávění připomíná povinnou cestu od důkazu k důkazu, jakési doplňování chybějícího důkazního puzzle.
Christopher McQuarrie nesází na vnější napětí, ale spíš na pozvolna budovanou a gradovanou atmosféru, která má své vnitřní pnutí. Režisér se na jedné straně snaží o poctivou staromilskou detektivku, jak vystřiženou z devadesátých let, na té druhé do ní včleňuje hlášky a vtípky, které si utahují z Reacherova drsňáctví. A vy jste na pochybách, jestli si ironicky utahuje z něj, z vás nebo z celého žánru. Jestli jde o záměrnou parodii, sebeparodii nebo jen film, který se tvůrcům vymkl z ruky.
Jack Reacher není žádný Superman, ale chlap z masa a kostí. Něco jako třeba John McClane ze Smrtonosné pasti, takový chlápek od vedle. Zbytečně nemluví, ale když prohodí nějakou suchou hlášku, stojí to za to. Jeho sebevědomí vyvěrá ze zkušeností, jež získal jako vojenský vyšetřovatel, i z toho, že je většinou bystřejší a zdatnější než jeho protivníci.
Jackovo kouzlo tkví v jistém tajemství, které obestírá jeho až westernově laděnou postavu muže, jenž se zjevuje z neznáma, aby trestal bezpráví. Tomu Cruise se tak trochu přehrává do Clinta Eastwooda, ale jeho kamenný výraz mu chybí, i když se o to všemožně snaží.
Jack Reacher doplácí pak především na to, že se nemůže rozhodnout, zda chce být sofistikovanou parodií osmdesátkových či devadesátkových akčňáků nebo poctivým oldschoolovým kriminálním thrillerem, sázejícím na pozvolný vypravěčský tón a nikoliv zběsilou kinetickou akci. Je plný bizarních scén, u nichž se těžko určuje hranice mezi humorem záměrným a nechtěným.