Bondovský Skyfall, šestka Rychle a zběsile, Arnieho Konečná, oscarové Argo nebo psychotické Vedlejší účinky. Třetí ochutnávka nejatraktivnějších titulů, jež se v roce 2013 objevily na DVD/Blu-ray nosičích, přichází.
Skyfall
r. Sam Mendes, Velká Británie / USA 2012
V třiadvacáté bondovce se neznámým zločincům dostane do ruky hard disk se jmény všech agentů MI6, infiltrovaných v teroristických organizacích po celém světě. Zveřejněním jejich identity je ohrožena nejen bezpečnost jejich, ale i Velké Británie.
Po zpackané akci v tureckém Istanbulu navíc mizí z dohledu tajných služeb samotný James Bond (Daniel Craig). Agent 007 je po pádu do řeky a následném nenalezení těla prohlášen za mrtvého. Skutečnost ale není tak hrozivá a Bond opravdu nezemře před úvodními titulky.
K návratu ho přimějí až televizní záběry na teroristy napadenou centrálu MI6. Loajalita ke státu a k M (Judi Dench) zvítězí nad uraženou ješitností, že ho jeho „náhradní matka“ M vystavila nebezpečí v momentě, kdy vědomě riskovala jeho život. Bond se vrací do Británie, ale v poměrně horší kondici, než jak ho běžně známe. Méně sebevědomý než dřív a zbavený ideálů a existenciálních jistot. S vědomím, že i on je kdykoliv nahraditelný.
Ukáže se, že jak za zmizením diskety, tak za výbuchem v centrále MI6, stojí padouch Silva (Javier Bardem). Bývalý elitní agent MI6, který se nedokázal vyrovnat s tím, že byl v jedné akci obětován, aby se předešlo větší katastrofě.
Silvovou výhodou je, že zná dokonale prostředí a způsob myšlení lidí z MI6, takže umí dopředu předvídat jejich kroky, čímž nad nimi získává převahu. Jde mu o jediné - pomstít se své šéfce M. K ní ho stále pojí téměř mateřský vztah, ale zároveň nenávist za to, že ho zavrhla. Bond v ní vidí náhradního rodiče a ona v něm sirotka, jehož se ujala.
Pokud by se vám zdálo, že je nová bondovka zatížena až příliš freudovskými motivy a oidipovskými komplexy, nejste daleko od pravdy. Možná začnete i čekat, kdy se místo darthvaderovského zasípání „Jsem tvůj otec“ ozve „Jsem tvá matka“.
Britský divadelní a filmový režisér Sam Mendes sice neservíruje nějaký trýznivý bergmanovský dušezpyt, ale uměřenou lekci psychoanalýzy pro začátečníky, již pochopí běžný středoškolák, který ví, jaký je rozdíl mezi egem a superegem.
Tři klíčové postavy vyprávění, Bond, Silva a M jsou psychologicky dobře prokresleny a představují emoční hroty jednoho dramatického vztahového trojúhelníku. Ten nám jasně ukazuje, že zrazená nebo zavržená láska se může proměnit v ten nejděsivější cit, jakého jsme schopni.
Mendes ale nezapomíná ani na to, že bondovkám nesmí chybět nabušená akce v exotickém prostředí. A projevuje se jako zručný žánrový režisér, který se nebojí velkých akčních scén blockbusterových parametrů. Kamera stálého spolupracovníka bratří Coenů Rogera Deakinse zde projeví své nepopiratelné estetické kvality, jež přispívají k celkové vizuální vytříbenosti díla.
Craigův James Bond ale už není oním nedostižným idolem z říše mužské fantazie. Mnohem víc se blíží svému literárnímu předobrazu z pera Iana Fleminga, který byl také impulzivní, zranitelný a vůči systému, jehož je ztělesněním, více nedůvěřivý. Craig je méně supermanský a více autentický. Ukazuje, že i on může být s fyzičkou na štíru a ne vždy trefí správný cíl. O nic lépe na tom není ani jeho psychika.
Mendes rozvíjí diskurs o úloze tajných služeb v současnosti a stojí na straně zastánců stávajících pořádků, tedy M, která obhajuje důležitost práce v terénu proti počítačovému byrokratismu. Podobně jako Christopher Nolan v Batmanovi se táže, zda se instituce, čelící v ochraně demokracie a pořádku absolutnímu zlu, neuchylují k některým sporným opatřením, jež právě relativizují pojetí dobra a zla.
Bondovka v jeho podání není film únikový, ale tázavý a hloubavý. Režisér podrobuje testování samotné základy bondovské mytologie a v inventuře po padesáti letech se snaží do budoucna naznačit, co funguje a co ne. Otevírá tím prostor svým následovníkům. Vzhledem k tomu, že o režii bondovky projevuje už delší čas zájem Christopher Nolan, očekávání jsou velmi vysoká.