Německý komediální hit Toni Erdmann, Jarmuschův melancholický Paterson, groteskní Líná zátoka, Harry Potter jako živá mrtvola ve Švýcaráku, sex, drogy a rock ’n’ roll v nočním klubu Belgica.
51. ročník mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech se v sobotu rozloučí slavnostním udílením cen ve třech soutěžních sekcích. V hlavní soutěži hraných filmů, soutěži dokumentárních filmů a soutěži Na východ od Západu.
Se soutěžními snímky se blíže seznámíme příští týden, tento vám přinášíme výběr toho nejlepšího ze sekce Horizonty, která je zasvěcená filmům, jež se objevily na festivalech Benátky, Toronto, Sundance, Berlinale, Cannes a dalších. Přidáme k nim tipy ze sekce Dny kritiků Variety.
Většina těchto filmů vstupuje záhy (Belgica, Neonový býk, Líná zátoka) nebo s pár měsíčním odstupem (Paterson) do našich kin. Jiné se objeví na festivalu Be2Can nebo je distributoři v dohledné době uvedou.
Některé z nejlepších titulů, jež se objevily v sekci Horizonty (Julieta, Komorná, Je to jen konec světa, Zkouška dospělosti), už jsme zmiňovali ve speciálech, věnovaných festivalu v Cannes. a také se objeví u nás v distribuci.
Z Cannes pochází v tomto výběru čtveřice Líná zátoka francouzského provokatéra Bruna Dumonta, brazilský Aquarius, civilní a něžně melancholický Paterson gurua nezávislých Jima Jarmusche a největší divácký hit canneského i karlovarského festivalu Toni Erdmann. Obrovské komediální překvapení z Německa, při němž diváci Velkého sálu Thermalu brečeli smíchy a bouřlivě aplaudovali.
Na Berlinale bylo možno vidět filmy Spojené státy lásky a Jsem tady!, na festivalu v Torontu Neonového býka. Posledně dva zmíněné snímky vyzdvihli právě kritici prestižního filmového časopisu Variety. Zbývající trojici tvoří filmy ze Sundance, jež se stávají zárukou kombinace kvality a divácké přístupnosti.
Belgica si ze Sundance odnesla cenu za nejlepší režii, ve Švýcaráku se Daniel Radcliffe alias Harry Potter proměnil v živou mrtvolu v netradiční robinsonovské parťácké komedii a srbská Dobrá manželka připomněla stíny zločinů proti civilnímu obyvatelstvu během války v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech minulého století.
Toni Erdmann
Maren Ade, Německo / Rakousko, 2016
Když učitele hudby Winfrieda Conradiho (Peter Simonischek) opustí poslední žák a pes Willi umře, stárnoucí muž bez závazků se rozhodne opustit Německo a překvapit návštěvou dceru workoholickou Ines (Sandra Hüller), která v Bukurešti pracuje u mezinárodní poradenské firmy. Ta má za nadnárodní společnost udělat tu nepříjemnou práci, že sdělí části jejich zaměstnanců, že budou propuštěni.
Otázkou „Jsi šťastná?“ předznamená otec, proslulý svým absurdním smyslem pro humor, následný řetěz komických i trapných situací, jimiž v duchu své záliby v převlecích, smyšlených historkách a nasazování falešných zubů či legračních paruk začne narušovat sebejistotu své dcery a její přesvědčení, že smyslem života je obětovat kariéře i vlastní soukromí.
Jeho maškarádní převleky nejsou ale jen projevem jeho excentrického smyslu pro humor, ale spíš zoufalým voláním po pozornosti osamělého muže. Ve snaze přiblížit se takto své dceři a zároveň jí odhalit prázdnotu její single existence úspěšné manažerky se totiž dotkne něčeho křehkého a nevyřčeného ve vztazích rodičů a dětí.
Aby to neřekl napřímo, vezme na sebe identitu muže, který ji má pomoci otevřít oči. Toniho Erdmanna, životního kouče a německého ambasadora, který vzhledem ale diplomata moc nepřipomíná. Winfried / Toni Erdmann postupnými kroky shazuje upjatou manažerskou masku své dcery, aby zjistil, zda pod ní neztratila lidskost.
Že tomu tak není, dokazuje finále, v němž dojde emotivní podání písně Whitney Houston, domácí večírek, plný nahých lidí i chlupatého bulharského „Yettiho“, při jehož výstupu karlovarské publikum řvalo smíchy několik desítek minut.
Nepředvídatelnost situací, jimiž Winfried v roli fiktivního Toniho Erdmanna nabourává svět, v jehož kruhu se pohybuje Ines, dává filmu charakter komedie, ale nepotlačuje dramatickou stránku otcova úsilí obnovit vztah s dcerou, přerušený kdysi vinou generačních rozporů.
„Myslela jsem, že točím drama, ale nakonec se to prodává jako komedie,“ komentovala autorka nečekaně velký úspěch svého filmu u kritiky i u publika na festivalu v Cannes. Maren Ade (1976) debutovala filmem Les pro stromy (2003), který byl oceněný mj. Zvláštní cenou poroty na festivalu Sundance 2005. Její druhý film Všichni ostatní (2009) získal na Berlinale Stříbrného medvěda - Velkou cenou poroty a Stříbrného medvěda za herecký výkon pro Birgit Minichmayrovo.
Její třetí film Toni Erdmann si z letošní hlavní canneské soutěže odnesl Cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI. Na festivalu ve Varech režisérka všechny uhranula komplexností, pronikavostí, civilností a přitom diváckou přístupností svého vyprávění, které se na povrchu vydává za převlekovou komedií. Za ní ale najdeme zkoumání toho nevyřčeného ve vztahu otce a dcery, dozvíme se něco o charakteru rumunské společnosti i dravé firemní kultuře korporátní společnosti, z níž je třeba se někdy vysvléci…