Let číslo 93
r. Paul Greengrass, Velká Británie / USA / Francie, 2006
11. září 2001 došlo k teroristickému únosu čtyř dopravních letadel, z nichž dvě vletěly do Světového obchodního centra v New Yorku a třetí do Pentagonu. Příběhem toho čtvrtého, které teroristé měli v plánu shodit na Bílý dům nebo Kongres, se zabývá film Paula Greengrasse.
Britský scenárista a režisér usoudil, že pět let od teroristických útoků z 11. září je již dostatečně dlouhá doba, aby bylo možné se k osudným událostem vrátit prostřednictvím filmového díla. Ve snímku Let číslo 93 zvolil zřejmě tu nejvhodnější formu, jak dostát obtížnému úkolu.
Natočil vlastně dokumentární drama jednak o samotném únosu letadla společnosti United Airlines a jednak o tom, jak dramatické okamžiky prožívali a jak jednali lidé z řízení letového provozu na různých místech Spojených států, včetně štábu protivzdušné obrany.
V ději se prolínají epizody z jednotlivých dispečinků i z průběhu letu od nástupu do letadla až po jeho zřícení do neobydlené části v Pensylvánii. Závěr patří dramatické akci, v níž cestující přemohou teroristy pod vedením Libanonce Ziada Jarraha, avšak už nestačí vyrovnat výšku stroje, prudce klesajícího k zemi.
I když filmař vycházel z autentických záznamů a telefonátů pasažérů z letadla, jež jako jediné ze čtyř unesených strojů díky odvaze cestujících nezasáhlo určený cíl, musel rekonstruovat průběh únosu vlastně jako fikci. Při pádu stroje zahynulo všech čtyřiačtyřicet lidí, včetně čtveřice arabských teroristů.
11. září 2001 nastupuje do letadla United Airlines v Newarku třicet sedm pasažérů a sedmičlenná posádka. Kvůli hustému leteckému provozu má let United 93 z Newarku do San Francisca při startu zpoždění. Vzlétne v 8:42 a asi o tři čtvrtě hodiny později dostanou piloti zprávu o útocích na WTC a doporučení, aby nikoho nepouštěli do kokpitu.
Jeden z arabských teroristů, kteří jsou na palubě, odchází s příručním zavazadlem na WC, opásá se tam falešnou výbušninou a vrací se na místo. Za chvíli další z Arabů přepadne letušku a donutí ji, aby je vpustila do kokpitu. Teroristé piloty zabijí a ujmou se řízení letadla. Dozvědí se, že jejich kolegům se útoky zdařily. Pasažéry zaženou do zadní části letadla. Ti si uvědomí, že jde o sebevražednou misi, a snaží se o únosu telefonicky informovat zemi.
Štáb získal svolení k natáčení od pozůstalých po obětech a byl s nimi neustále ve styku. S jejich pomocí byl vypracován profil každého pasažéra, jemuž se pak přizpůsoboval výběr herců, kteří nebyli vůbec známí. Někteří pracovníci letištních kontrolních věží, kteří tuto tragédii pocítili jako první, si v Letu číslo 93 zahráli sami sebe. Filmaři rovněž využívali všechny dostupné materiály (nahrávky z mobilních telefonů, záznamy tísňového volání), které dokumentovaly osudný let a události na jeho palubě.
K tomu si připočtěte formální stránku, která je ukázkovou esencí Greengrassova režijního stylu. Dokumentární ruční kamera zachycuje chaos na palubě, střihem jsme pak přenášeni doprostřed probíhající komplexní události s několika paralelními ději a desítkami protagonistů.
Režisér poukazuje na nedostatky v koordinaci činnosti těchto složek (řídící střediska letového provozu, armádní velitelství, prezident), ale především nesmírně autenticky a napínavě vypovídá o nenápadném hrdinství, tváří v tvář jisté smrti.