Neúplatní, Mafiáni, Casino, Krycí jméno Donnie Brasco, Gangy New Yorku, Americký gangster, Veřejní nepřátelé. Krvavý otisk reálných gangsterů na filmovém plátně.
Veřejní nepřátelé
r. Michael Mann, USA 2009
Postava Johna Herberta Dillingera (1903-1934) se od noirové kriminálky z roku 1945 Dillinger objevila v průběhu půlstoletí v takřka dvou desítkách filmů. Proslulý bankovní lupič z éry velké hospodářské krize se v nich proměnil v legendami opředený mýtus o neohroženém gangsterovi, který dovedl lstivě unikat spravedlnosti a banky vykrádal s drzostí a nebývalou originalitou provedení.
John Dillinger (Johnny Depp) Michaela Manna na tuto zromantizovanou fikci navazuje. V jeho podání se prezentuje jako robinhoodovský zbojník, který bere bohatým (bankám) a ne chudým (ožebračení klienti bank). Zároveň je i oslavovanou celebritou, která umí pracovat s veřejným míněním a sympatie davu zvládá obrátit a využít ve svůj prospěch.
Scénář se zaměřuje na krátké, ale stěžejní období třinácti měsíců závěrečné etapy Dillingerova bytí, kdy se nad ním začala zatahovat smyčka jeho pronásledovatelů. Šéf tehdy ještě malé agentury, která se později proměnila v FBI, John Edgar Hoover (Billy Crudup) ve snaze zviditelnit a obhájit smysl instituce, které velel, vyhlásil zločinu nekompromisní válku.
A právě na případu Dillinger chtěl etablující se úřad ukázat svou moc. Na stopu Dillingerova gangu je v roce 1933 nasazen federální agent Melvin Purvis (Christian Bale), jenž má spolu se speciálním čtyřicetičlenným vyšetřovacím týmem za úkol dostat zločince „mrtvého nebo mrtvého“.
Scénáristé při rekonstrukci případu vycházejí z knižní předlohy Bryana Burrougha Veřejní nepřátelé: Největší vlna kriminality v Americe a zrození FBI, 1933-34, která s reportážní věcností zaznamenává sled historických událostí, odrážejících se na pozadí působnosti mnoha zločinných person (Frank Nitti, Alvin Karpis ad.).
Tvůrci se ale soustředí především na Dillingera. Vedle veřejné linie gangsterova působení, jež zahrnuje chronologický sled pečlivě naplánovaných bankovních přepadení a rafinovaných útěků z vězení, sledují i intimní a méně zjevnou rovinu jeho života. Jejím středem je půvabná šatnářka Billie Frechette (Marion Cotillard).
Scénáristé jejich vztahu možná přidávají větší váhu, než tomu bylo ve skutečnosti a na oplátku ubírají v interakci mezi gangsterem a jeho urputným pronásledovatelem. Hooverova prodloužená ruka a muž na nečistou práci Purvis věří, že dopadení a likvidace hledaného zločince mu pomůže v kariérním růstu i za cenu metod, s nimiž nemusí vnitřně souhlasit.
Hru na kočku a myš ale přebírá vinou scénáře do své iniciativy zcela Depp, takže nečekejte další Nelítostný souboj, kde dva rovnocenní soupeři svedou chlapský duel. Bale je odsunut do role statisty, zaznamenávajícího řádění Dillingerovy bandy.
Michael Mann, jenž proslul atmosférickými kriminálkami (Nelítostný souboj, Collateral, Miami Vice), ve ztvárnění dobové retro nálady prokazuje cit pro detail a historickou realističnost. Scény a situace inscenuje v místech, kde se skutečně odehrály a uzpůsobuje tomu výběr lokací. Výprava a kostýmy jsou věrné duchu Chicaga třicátých let a patiny zašlých časů dosahuje i za pomocí utlumení barevné škály obrazu.
K dotvoření atmosféry mu slouží i práce s filmem jako médiem, které prožívalo své zlaté období. Mann ve snímku odkazuje na filmovou produkci třicátých let, v níž hrály nezastupitelnou roli právě gangsterky s dalším „veřejným nepřítelem“ Jamesem Cagneym.
A tak jako se mafiáni o pár desítek let později rádi stylizovali do antihrdinů Scorseseho žánrovek nebo Coppolova Kmotra, tak i Dillinger byl oddaným filmovým fanouškem, vyhledávajícím snímky z oboru, v němž vynikal. Jak moc se mu to stalo osudným, dokazuje fakt, že byl zastřelen agenty FBI před kinem Biograph v Chicagu po zhlédnutí filmu s Clarkem Gablem Manhattanské melodrama.