Úsvit planety opic
r. Matt Reeves, USA 2014
V prvním dílu Zrození Planety opic (2011) Ruperta Wyatta hledal inteligentní primát Caesar cestu ke svému rodovému druhu. Po všech zkušenostech, ať už dobrých nebo negativních, jež zažil s lidmi, se v závěru jedničky postavil do čela utlačovaných opů, jež se rozhodl vyvést z otroctví lidí.
To se mu povedlo, když v lesnatých kopcích okolo San Francisca vybudoval opičí společenství, postavené na respektu a vzájemné spolupráci jeho členů. Caesar je díky moudrému vedení v této sílící komunitě považován za přirozenou a nezpochybňovanou vůdcovskou autoritu.
Lidstvu se za těch deset let, které dělí děj jedničky a dvojky, vedlo o poznání hůř. Většina lidí na agresivní virus, který se vyvinul z původního léku proti Alzheimerově chorobě, zemřela nebo se v nastalém chaosu, vyvolaném smrtící epidemii a souvisejícími sociálními nepokoji, povraždila mezi sebou navzájem. Ti, kteří přežili a jsou proti viru imunní, budují v San Franciscu novou společnost.
Nyní se do oblasti, kde lidoopi přebývají a již vnímají jako své teritorium, vydává zoufalá skupinka lidí. Protože se zde nachází stará vodní elektrárna, již chtějí zprovoznit, aby mohli město zásobovat elektřinou. Caesar je spolupráci s lidmi, již navrhuje bývalý architekt Malcolm (Jason Clarke), nakloněn. Jenže v obou táborech jsou militantní odnože, které chtějí situaci řešit silou.
Na té lidské je jejím mluvčím a vůdcem bývalý policista Dreyfus (Gary Oldman), který vinou nákazy přišel o své dvě děti. Jestřáby, pokud použijeme politickou terminologii, na opičí straně reprezentuje Caesarův mocichtivý protivník Koba (Toby Kebbell).
Tohle napětí může vyřešit jen fatální střet, po němž už bude zcela nezpochybnitelné, kdo se stal vládcem planety Země. Když převládne pomstychtivost, xenofobie, netolerance a prosazování vlastních zájmů a obě strany dostanou do rukou samopaly, idea spolupráce začne tonout v krvi. Jak tento střet dopadne, víme ze slavného filmu Franklina J. Schaffnera z roku 1968.
Pokud by vám dilemata, jež musí postavy řešit, připomínaly svět reálné politiky a mechanismy, které se uvnitř ní dějí, nebudete daleko od pravdy. Stejně tak dvě opice, které stojí proti sobě, Caesar a Koba jsou ztělesněním dvou prototypů vládců, jež známe z historie i současnosti. Caesar vládne přirozenou morální autoritou a opírá se při rozhodování o své svědomí. Koba si chce moc uzmout po vzoru totalitních vládců, kteří k tomu využívají všemožné nečisté, zrádné a intrikující praktiky.
Režisér Matt Reeves (Monstrum, Ať vejde ten pravý) sliboval příklon vyprávění k postapokalyptickému žánru a ten se opravdu děje. Je patrný nejen z kulis, v nichž se děj odehrává, ale i z toho, že víme, jak souboj o dominanci na planetě Zemi dopadne.
Režisér nás se světem nehostinné budoucnosti seznamuje pozvolna, aby nám umožnil nasát jeho atmosféru. Mnohem větší důraz než jeho předchůdce klade na rozmanitost jednotlivých opic, z nichž každá má svůj osobitý charakter. Ten se pak promítá do fungování celého společenství a ustanovování jeho pravidel.
Reevesův film umí být stejně přitažlivý v akčních scénách, jako v těch, které nám detailně přibližují fungování opičí společnosti, která přejímá modely chování té lidské, i když se tomu brání. Kdyby tomu tak nebylo, nevynikl by režisérův záměr pojmout Úsvit planety opic jako moralitu, reflektující spoustu nejen politických a rasových problémů dnešní společnosti.