Kniha přežití
r. Albert a Allan Hughesovi, USA 2010
V nepříliš vzdálené budoucnosti asi třiceti let po nespecifikované globální pohromě přestaly platit civilizační zákony. Chování přeživšího lidstva se změnilo na vztah lovce a jeho kořisti. V holém boji o život, kde platí právo silnějšího, mají navrch gangy, které jsou schopné druhého zabít kvůli botám, doušku vody nebo jen tak pro potěchu jejich násilnických existencí. V případě osaměle krájejícího poutníka ale narazily.
Mlčenlivý Eli (Denzel Washington) je stoicky vyrovnanou bytostí, toužící po klidu a míru. Když je ale okolnostmi donucen, stává se bojovníkem. Ne z důvodu obavy o svůj život, ale z nutnosti naplnit poslání, jehož je zprostředkovatelem.
Eli je už třicet let nositelem naděje na budoucnost, kterou bedlivě chrání a opatruje. Bez oddechu ho žene vpřed smysl pro povinnost, spočívající v rozhodnutí pokusit se zachránit lidstvo. Před naplněním svého osudu není ochoten ukročit ani o milimetr, za což platí nemilosrdným střetem se silami, jež jsou si jeho moci vědomi.
Jejich ztělesněním je Carnegie (Gary Oldman), samozvaný a inteligentní vládce města, toužící po rozšíření svého vlivu. Diktátor, který z vybydlených ruin stvořil vlastní impérium, v němž despoticky rozhoduje o jeho chodu. Nápomocna mu je přitom nejen znalost místa, kde hledat vzácnou surovinu- pitnou vodu, ale i kohorta jeho věrných, složená z negramotných zlodějů a hrdlořezů.
Carnegie je zvyklý, že dostane všeho, co se mu zachce a zároveň i ví, jak udržovat lidi v poslušnosti. Jedním ze způsobů je i za pomocí víry, která z poničeného světa takřka vymizela. Její kanonizovanou podobu, přítomnou v zřejmě posledním výtisku Bible na zemi, obsahuje dle informací baťoh, který nese na zádech nově příchozí do jeho říše.
Tvůrci westernovému mstiteli bezpráví s mesiášským komplexem vkládají do ruky Bibli jako jediný účinný nástroj sjednocení lidstva, optikou jeho protihráče pak ovládnutí světa. Carnegiem chápané Slovo Boží představuje pro něj užitkovou zbraň k porobení slabochů, kteří jsou v postkatastrofické realitě příliš mladí na to, aby měli vštěpené nějaké morálně-kulturní zásady.
Posvátný text se v akčním postapokalyptickém snímku proměňuje v něco, co u žánrově obdobných filmů zastával kufřík k ovladačům jaderných hlavic, krvežízniví zombíci, virové nákazy nebo nebo přírodní síly, s nimiž bylo nešetrně zacházeno.
Zpustlý charakter Spojených států nás v první polovině filmu vtáhne do sebe pomalou, depresivní atmosférou, jíž kamera dosahuje za pomocí monochromatických filtrů a digitálních mraků, proti nimž Eli kráčí. Hrátky s jasem a kontrastem obrazu dávají pocítit vyschlou neutěšenost prostředí, v němž má voda větší cenu než zlato.
Bratři Hughesové se prostřednictvím svého filmu, který je rozprostřen v symbolickém čase mezi westernovou minulostí a futuristickou postapokalyptickou budoucností, vyjadřují především k současnosti. Zamýšlejí se nad vlivem víry na lidi bez kulturního vzdělání, ale s potřebou v něco věřit ve společnosti, ovládané primárně materiálními potřebami.
Nabádají především mladé diváky k vymanění se z pohodlí konzumní kultury a novému čtení Písma svatého i dalších knih, které v metaforických příbězích obsahují zpřítomněnou zkušenostní paměť lidstva. Zároveň i obecně vyzývají k větší úctě k věcem každodenní potřeby (voda), jejichž užívání si nevážíme a jež se mohou stát v časech zlých předmětem, kvůli němuž jsou lidé schopni i zabíjet. Činí tak ale natolik prvoplánovou formou, že se jejich jistě ušlechtilá snaha obrací proti nim.