Potomci lidí, Já, legenda, Cesta, Světová válka Z nebo Úsvit planety opic. Vítejte na konci světa v postapokalyptické realitě.
Cesta
r. John Hillcoat, USA 2009
Před deseti, možná více lety, došlo ke katastrofě, jejíž příčiny zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Zvířata vyhynula, vegetace zmizela, lesní porost doznal podoby ožehlých strašáků, podlomeně stojících uprostřed vyprahlých planin. Dodávky energie se zastavily, takže neudržované silnice připomínají odstavná vrakoviště opuštěných vozidel. Oblohu pokryl těžký a chladný příkrov, skrze nějž neproniká jediný slunečný paprsek.
Miliony lidí zemřely v důsledku apokalypsy vyhladověním nebo vlastní rukou ve strachu, že se právě oni stanou příštím článkem potravního řetězce těch, co si lidství už těžko mohou dávat do svého vývěsního štítu.
Nepřipraveni jsme hned na začátku vrženi do nehostinné reality, jíž se snaží vzdorovat ústřední bezejmenná dvojice. Muž (Viggo Mortensen) a chlapec (Kodi Smit-McPhee), jeho syn. Dva poutníci, pronásledovaní stínem minulosti na cestě k velmi nejisté budoucnosti. Po dobrovolném odevzdání se osudu mužovy manželky (Charlize Theron) opustili mrazivý domov a rozhodli se vypravit na cestu. Na cestu za nadějí, kterou jim skýtá směřování na teplejší jih k pobřeží moře.
Příběh dvou osamělých lidí, pro něž jakýkoliv kontakt s dalšími osobami představuje skrytou hrozbu, vedoucí u ochranitelského otce k narůstající nedůvěřivosti a paranoie, nabízí ucelený myšlenkový koncept, vyvolávající množství otázek.
Tvůrci se pomocí tázání snaží zjistit, zda a jak je možné udržet lidskost ve světě, kde přežití je jediná hodnota, na níž ještě záleží. Skrze symbolické postavy Starce (Robert Duvall), Veterána (Guy Pearce) nebo Zloděje (Michael Kenneth Williams) pak ukazují různé přístupy k řešení tohoto problému.
Dramatik a scenárista Joe Penhall Pulitzerovou cenou vyznamenanou stejnojmennou novelu Cormaca McCarthyho (Tahle země není pro starý) adaptuje věrně a příznivce literární předlohy přenáší do neutěšených kulis světa plného zmaru a beznaděje.
Neurčitost příčinná, časová, prostorová i personální, posilující obecně platné vyznění románu, se promítá i do filmové struktury vyprávění. Tato nejasnost vytváří prostor pro fantazii a dává možnost k víceznačným více či méně aktuálním interpretacím a spekulacím.
Syrový knižní základ si vyžadoval adekvátní převedení, jehož se mu ze strany režiséra dostalo. Australský rodák John Hillcoat nás vtahuje do nálady příběhu pomalu, ale s o to větší komorně minimalistickou naléhavostí. Příznivci akčněji pojatých postapokalyptických podívaných typu Šíleného Maxe nebo Já, legenda budou možná zklamáni, ti ostatní ocení režisérův výtvarný cit pro práci s rázem krajiny, který osvědčil už v anti-westernu Proposition.
Putování z horského reliéfu přes pahorkatinu až k oceánu připomíná road movie napříč spáleništěmi, opuštěnými továrními komplexy i civilními obydlími menších měst. Úmorná pouť s nejasným výsledkem je prodchnuta morbidně lyrickou poetikou, která skrze oko kamery více zlověstně naznačuje, než naturalisticky doříkává.
John Hillcoat přináší v symbióze s duchem předlohy znepokojivou úvahu o zániku civilizace a obnažuje přitom problémy, jež ji svírají. Ztráta důvěry v druhé i společenství, jež rázem ukáže svou kořistnickou tvář. Téma rodičovské i partnerské odpovědnosti a vzájemnosti. Absence víry a duchovních hodnot, nahrazená instinktivně pudovou honbou za přísně osobním užitkem.
Mravní přesah Cesty vám bude o to bližší, oč více věříte, že by podobný stav mohl jednou nastat. Tato podívaná vás totiž přesvědčí o tom, že takzvané civilizované nebo humánní chování se vytratí s posledním spotřebovaným kompotem na poličce ve spíži.