Já, legenda
r. Francis Lawrence, USA 2007
Druhý celovečerní snímek režiséra Francise Lawrence (Constantine, Voda pro slony, Hunger Games: Vražedná pomsta, Síla vzdoru) je adaptací klasické stejnojmenné předlohy jednoho z nejvýznamnějších autorů sci-fi žánru Richarda Mathesona z roku 1954.
Jde v pořadí o třetí přepis této sci-fi hororové látky, když nebudeme počítat krátkometrážní španělský snímek z roku 1967. V roce 1964 ji poprvé pod názvem Poslední člověk na Zemi natočil v italsko-americké produkci italský režisér Ubaldo Ragona. Hlavní roli si zahrál Vincent Price. S druhou adaptací pod názvem The Omega Man přišel v roce 1971 režisér Boris Segal. Ústřední role se chopil představitel astronauta George Taylora z Planety opic Charlton Heston.
Touto adaptací se inspirovali i scenáristé Já, legenda Mark Protosevich a Akiva Goldsman. Stál před nimi nelehký úkol jak přitáhnout pozornost diváka k příběhu, jenž má jen jednoho hrdinu. Vědce, jenž přežil pandemii, která zasáhla Zemi. Díky střídmě použitým retrospektivám a vtahujícím reáliím vylidněného New Yorku se jim to podařilo.
Režisér se vzdává vnějškové okázalosti a rozehrává spíše komorní drama ve velkém prostoru. Ten je tvořen přerostlou vegetací a ulicemi, zacpanými prázdnými automobily. Lawrence nám dává poznat pravidla tohoto světa a pomalu odkrývá, co se v něm přihodilo.
Lékaři s nadějí oznámili převratný objev nového léku na rakovinu, vyvinutého genetickou úpravou viru spalniček. Místo záchrany však přišla zkáza, když svět zachvátila pandemie zmutovaného viru, která vyhubila většinu lidstva. Ty co přežili, změnila ve světloplachá, krvežíznivá monstra.
V ulicích New Yorku, se pokouší ulovit jelena poslední nenakažený obyvatel města a možná i poslední zdravý člověk na Zemi, vědec Robert Neville (Will Smith), který je proti viru imunní. Se stále většími obtížemi si obstarává potravu, i když všeho ostatního má dostatek.
Vojenský výzkumník Neville, má celé město, měnící se postupně v divočinu, sám pro sebe. Může používat auta, opuštěná v ulicích, může se zásobit konzervami z obchodů, hudbou i filmy z videopůjčoven, může si ve svém dobře zabezpečeném domě pověsit nejlepší artefakty z galerií.
Už tři roky, den co den, vysílá do éteru svou zprávu a hledá ve městě další přeživší. Ze stínů jej pozorují zmutované oběti celosvětové pandemie, kteří sledují každý jeho krok a čekají, až udělá osudovou chybu. Při životě ho drží naděje, že se mu podaří za pomocí vlastní krve vyrobit protilátku, která zvrátí dopad geneticky upraveného viru.
Mimo domov se ovšem může pohybovat jen ve dne. Provází ho fena německého ovčáka Samantha, kterou mu svěřila jeho dcerka Marley (Willow Smith) těsně předtím, než se s matkou Zoe (Salli Richardson-Whitfield) dostala do evakuačního vrtulníku.
Také s její pomocí uniká útokům krvelačných mutantů a daří se mu přežít. Při jednom z útoků je Sam infikována. Robert ví, že věrná fenka nemá naději, a tak ji s velkým sebezapřením zabije. Zůstává ve zničeném světě zcela sám a zmítán zoufalstvím podnikne útok, při němž masakruje nakažené mutanty.
Ocitne se přitom v pasti, z níž by nedokázal uniknout, kdyby se mu nedostalo nečekané pomoci. Brzy nato sice zjistí, že jeden ze vzorků experimentálního séra funguje, nově probuzená naděje na záchranu lidstva je však vzápětí ohrožena dalším útokem mutantů, kteří napadnou jeho dům.
Tvůrci vnesli do žánru kromě akčních scén i psychologické prvky. Soustřeďují se na jednání osamělého jedince, který se snaží nejen přežít, ale i nezešílet. Přes sporný závěr a kvalitu triků tkví největší hodnota snímku právě v tom, jak dokonale se vžijete do jeho situace.