Kapitoly článku:
Slídil
r. Dan Gilroy, USA, 2014
Louis Bloom (Jake Gyllenhaal) je příležitostný zlodějíček, ale také ambiciózní mladý muž, hledající své pracovní uplatnění a zařazení ve společnosti. Což v čase ekonomické krize není tak snadné. I pro člověka, který absolvoval množství korespondenčních self-made kurzů v duchu Dalea Carnegieho.
Louis dlouho přemýšlí a na internetu hledá, v jakém oboru by se vyprofiloval. Až se jednoho večera stane svědkem autonehody, při níž s úžasem sleduje, jak ji zaznamenává do té doby pro něj neznámý reportér. Ten pak s těmito šokujícími záběry obíhá televizní stanice a čeká, která z nich za ně nabídne víc peněz.
Louis má najednou představu, čím by se mohl živit. Kupuje levnou kameru, rozhlasovou policejní vysílačku a vydává se do předměstských ulic Los Angeles po stopách zločinu. Zprvu na vlastní pěst, potom s parťákem Rickem (Riz Ahmed).
Louis zaznamenává tragické události, které se pak stávají obsahem zpráv lokální stanice KWLA. V práci ho povzbuzuje šéfka zpravodajské relace Nina (Rene Russo), která mu dává i jasné zadání. Nejvíce táhnou drastické a krvavé záběry.
Lou zadání pochopí velmi dobře a je v jeho plnění ochoten zajít i tam, kde by se jiní už dávno zastavili. Jeho hvězda díky tomu stoupá vzhůru a s tím i ochota udělat pro atraktivní novinářský materiál takřka vše. Jeho motto „Potkáte mne v nejhorší den vašeho života“ je v tomto ohledu dostatečně výmluvné.
Je to ostrý loktař, který ví, koho a jak využít i komu podlézat. Je to přesně ten typ, který v životě nepřečetl jinou knížku, než jsou různé marketingové a byznysové návody, jak uspět nebo zbohatnout. Tyto motivační moudra, jež neustále cituje, mu zároveň slouží jako ospravedlnitelný manuál pro jeho jednání, pohybující se na hraně zákona nebo dávno za ní.
Slídil je režijním debutem Dana Gilroye (1959), bratra o tři roky staršího Tonyho. Praxi televizních stanic, které vyplácí tučné odměny externím přispěvatelům, kteří se pletou policistům pod nohy a na místě nebo pak v márnici fotí špatně přikryté mrtvoly, ukazuje v černohumorné nebo až absurdní nadsázce, jež se postupně zvrhává do čím dál brutálnějších otáček. A s ním i celé vyprávění, které nabírá intenzivně thrillerovou atmosféru, která vám nedá do konce vydechnout.
Jake Gyllenhaal ve Slídilovi podává svůj dosud nejlepší výkon. Ta proměna v někoho, kdo vzbuzuje odpor, je nejen vnitřní, ale i vnější. Jakoby jedno bylo odrazem druhého. Ulízané mastné vlasy, vykulené oči, vylézající lícní kosti a úsměv, z něhož mrazí.
Gilroyův pohled na žurnalistickou praxi, které se většinou vyhýbáme, je zvrhlý, znepokojivý i zábavný současně. Jeho vyprávění působí aktuálně, zvlášť pokud sledujete obsah zpráv na komerčních stanicích, které se tak zaštiťují čísly sledovanosti. Novinářský hyenismus se tu obnažuje v té nejodpornější podobě.
Ale nejen on, protože film slouží především jako nastavené zrcadlo nám samým. Přiznejte si sami, jaký druh zpráv vyhledáváte a v jakých médiích. Není potom Louis Bloom jen vygenerovanou projekcí toho, co si doopravdy přejete v televizi vidět? A nestává se tak zvráceným odrazem doby, v níž splývají informace důležité s těmi marginálními a uspokojujícími hlad po senzaci? Upřímná odpověď každého z nás nejlépe odpoví na otázku, kdo legitimizuje výskyt lidí jako Louis Bloom ve veřejném prostoru.