Kapitoly článku:
Duel Frost/Nixon
r. Ron Howard, USA / Velká Británie / Francie, 2008
Píše se rok 1977 a bývalý prezident Richard Nixon (Frank Langella), který před třemi roky rezignoval na svůj úřad, aby se vyhnul potupnému odvolání v důsledku aféry Watergate, přistupuje ke svému prvnímu televiznímu vystoupení. Z nabídky několika televizí, majících zájem na propírání citlivé kauzy, zareaguje zpočátku neochotný bývalý prezident až na lákavou nabídku Davida Frosta, neboť několikanásobně převyšuje ty ostatní ve výšce finanční odměny.
Úspěšný moderátor talk-show spíše zábavného charakteru David Frost (Michael Sheen) se prvním rozhovorem s odstoupivším prezidentem po jeho abdikaci snaží povzbudit svou skomírající kariéru. Vše závisí na tom, jak moc se mu podaří dostat zpovídanému na tělo a zda uspěje v sérii rozhovorů s protřelým politickým manipulátorem a obratným řečníkem, který umí vybruslit z každé nepříjemné otázky odvedením pozornosti někam jinam. Novinář hraje vabank, poskytnutou sérii rozhovorů hradí ze soukromých zdrojů a věří, že se mu podaří ji výhodně prodat.
Scénárista a dramatik Peter Morgan (Poslední skotský král, Královna, Rivalové) učinil v rámci rozehrání klasického souboje kočky s myší významný posun co do věrnosti historickým reáliím. Skutečný David Frost byl již tenkrát známý svou schopností klást útočné otázky a prezident Nixon musel vědět, jak obtížného soupeře má před sebou.
Fikční svět se svými příběhy o naplnění „amerického snu“ si ale žádá své hrdiny a poražené a ve filmu je v rámci tradičního vyprávění o překonávání překážek a cestě k vítězství představen (řečeno boxerskou terminologií) Frost jako nižší váha, která v závěru svému protivníkovi uštědří překvapivý knock-out.
Podobně jako boxerovi Rockymu mu ale zpočátku věří jen málokdo. Předchozí kola rozhovorů, dotýkající se zahraniční i domácí politiky, jsou plně v režii prezidenta a moderátor, neochotný probírat se stohy rešerší, se spoléhá především na svůj instinkt. Vše se změní až poslední den natáčení. Dosud sebejistý oponent se pod tíhou nových zjištění, únavy, stresu, ozývajícího se svědomí nebo možnosti obhajoby před veřejností, přizná k selhání. To doprovází výmluvné svědectví kamery směrem k jeho strhané tváři.
Jeden moment jako výsek skutečnosti řekne o tom, co Nixon prožívá, víc než desítky hodin rozhovorů. Zavržený a zlomený muž, který se až dosud tvrdošíjně vyhýbal omluvě za klamání národa, se přiznává ke svému největšímu politickému hříchu, jenž pohřbil jeho kariéru. Neřekne toho až tolik, ale arogance moci v jediném nelítostivém záběru ukáže svou odvrácenou tvář. Samotu, pokoření, poraženectví.
Právě taková je televizní realita. Zjednodušující, výmluvná, ale i krutá. Celý dlouhý politický život se všemi jeho vzestupy a pády se smrskne do jednoho nepřerušovaného záběru, kdy se Nixon omlouvá americkému obyvatelstvu, že zklamal jeho důvěru. Vše ostatní se vystříhá, doplní sugestivními záběry a zabalí do atraktivního žurnalistického balíčku, který jednu kariéru pošle definitivně ke dnu a ty ostatní pomůže nakopnout.
Režisér Ron Howard ukazuje zákulisí televizní produkce a manipulativní hry na pravdu. Při výstavbě děje ctí divadelní strukturu vyprávění, včetně prologu a krátkého epilogu. Břitké dialogy, provázející souboj slov, doplňuje paradokumentárními záběry, v nichž herci vystupují z role a komentují své tehdejší počínání. Ve filmu, nominovaném na pět Oscarů, věrohodně zprostředkovává atmosféru sedmdesátých let a dává prostor vyniknout ústředním protagonistům. Ti přináší cenný příspěvek do diskuse o jedné z nejrozporuplnějších postav americké historie.