Ostrov hrdlořezů (USA/Fr 1995) - r. Renny Harlin
Že kombinace manžel nebo partner za kamerou a jeho milá před ní ve filmovém průmyslu nenese vždy zlatá vejce, o tom už se mohl přesvědčit leckterý filmař. Své o tom jistě ví například partner Milly Jovovichové Luc Besson, jehož Johanka z Arka (1999) skončila s prodělkem 20 milionů dolarů. U nás se nabízí analogie u režiséra Víta Olmera, kterému je kritiky opakovaně vytýkáno, že jeho manželka Simona Chytrová toho pobrala víc na kráse než hereckém umu a že protekční obsazování se ve výsledku obrací proti němu.
Kdo se ale spálil nejvíc?V půli devadesátých let asi Renny Harlin. Finský akční hitmaker (Smrtonosná past 2, Cliffhanger), který dokázal, že láska nejen hory přenáší, ale někdy při tom posílá do likvidace i hollywoodská megastudia. Znáte snad pádnější důkaz lásky?
Jak k tomu ale došlo? Harlin se v roce 1993 oženil s herečkou Geenou Davisovou (Beetlejuice, Thelma a Louise), která si vzala do hlavy, že se prosadí jako akční hrdinka. Její manžel zas usoudil, že zrovna teď je správný čas na návrat k staromódním pirátským dobrodružstvím velkého střihu, v nichž nechybí láska, dobrodružné napětí, obří lodě a velkorysá výprava.
Pro svůj záměr nadchl producenty Andrewa G. Vajnu a Maria Kassara, kteří stáli se studiem Carolco Pictures za takovými hity jako byl Rambo, Total Recall, Terminátor 2 nebo Základní instinkt. Kassar chtěl být dobře připraven a nechal stavět nákladné kulisy ještě předtím, než byla hotova první verze scénáře. Harlin s nimi ale nebyl spokojený, začalo se bourat a přestavovat a rozpočet letěl vzhůru směrem ke konečné částce 100 milionů dolarů. Předběhnu další peripetie a zmíním, že se z ní vrátila produkci desetina.
Důvod? Jak ukázal o osm let později úspěch disneyovských Pirátů z Karibiku, nepřipravenost nebo neochota diváků vzít za svůj žánr pirátských dobrodružství, jenž měl svá nejlepší léta za sebou, to asi nebyla. Na vině byl hlavně několikrát přepisovaný scénář, který původně v hlavní roli počítal s mužským hrdinou, jehož měl ztvárnit Michael Douglas.
Jeho role ale kvůli přání Geeny Davisové získat ve vyprávění stěžejní prostor ustupovala směrem k menšinovému významu a on od projektu odstoupil. Na jeho místo se sháněl hvězdný náhradník podobného kalibru, ale nikdo z oslovených (Jeff Bridges, Liam Neeson, Ralph Fiennes, Michael Keaton) o ni neměl zájem. Volba nakonec padla na Matthewa Modinea, který se smířil s tím, že bude hrát druhé housle.
Rozmary hlavní hvězdy, výměna kameramana, který si zlomil zápěstí a s režisérem rozhádaný technický štáb, to vše ke klidnému průběhu natáčení zrovna nepřispívalo. Finanční průtahy položily společnost Carolco šest týdnů před premiéru a zkázu, hodnou nejostřejší mořské bouře, dokonaly tržby v kinech. Vrátila se desetina vložených nákladů.
Renny Harlin se z tohoto neúspěchu nepoučil, svou manželku o rok později obsadil do další akční role ve filmu Dlouhý polibek na dobrou noc, než o dva roky později při rozvodu s ní snad konečně vystřízlivěl. Jeho kariéra ale už hvězdné obrátky nikdy potom zpět nenabrala.
The Postman - Posel budoucnosti (USA 1997) - r. Kevin Costner
Obrovské hity Tanec s vlky, Robin Hood: Král zbojníků a Osobní strážce pasovaly herce Kevina Costnera do pozice toho, který má nos na výnosné látky. Sedmioscarový úspěch jeho režijního debutu Tanec s vlky (1990) jeho statut ještě upevnil a on si mohl diktovat podmínky.
Narazil ale už u svého dalšího velkofilmu Vodní svět (1995). Při něm se rozhádal se svým letitým kamarádem a režisérem Robina Hooda Kevinem Reynoldsem natolik, že ten od natáčení odstoupil a film za 175 milionů musel dokončit Costner. „Šílený Max na vodě“ se nakonec jakžtakž zaplatil, což se rozhodně nedá říci o Costnerově následné megalomanské produkci již plně v jeho režii.
Jejím základem se stal uznávaný román Davida Briana Pošťák, na nějž si brousil zuby Ron Howard s Tomem Hanksem v hlavní roli. Nakonec spadl do klína Costnerovi, který jej přetavil ve velmi osobní projekt. Ujal se nejen režie, produkce a herecky ústřední role, ale nazpíval i finální píseň. Navíc do filmu obsadil svého synka i dceru.
Osmdesátimilionový rozpočet se mu jako producentovi ještě uhlídat podařilo, jeho ego už méně. Costner se jako pošťák obnovené vlády Spojených států, který ve zpustošené budoucnosti vrátí lidem naději na lepší příští, objevuje v takřka každém záběru tříhodinové podívané a ostatní postavy na svůj úkor umenšuje. Za přehnané sebeprosazování, vlastenecké promluvy a pohledy na třepotající vlajku mu to dali kritici ale pěkně sežrat. A nejen oni.
S postapokalyptickým westernem byl nejvíce spokojen autor předlohy, který Costnera označil za ideálního představitele jím napsané hlavní postavy. Diváci se do kin moc nehrnuli a tržby se zastavily na hranici 17 milionů dolarů. A to studio v obavě z jejich negativních reakcí nechalo po zkušebních projekcích vystřihnout ty nejbrutálnější pasáže. Ani to nepomohlo a film si z udílení anticen Zlaté maliny odnesl hned pět „vyznamenání“ - za nejhorší film, režii, scénář, herce v hlavní roli a původní píseň.
Costnerova kariéra se od tohoto propadáku již nikdy nezvedla na dřívější úroveň a i když se snaží publikum přesvědčit, že je přeci jen o něco soudnější jak jako režisér (western Krajina střelců z roku 2003), tak jako herec (Mr. Brooks), nabídky na velkofilmy typu Tance s vlky už mu nepřicházejí.