AVmania.e15.cz

10× nejslavnější muzikanti ve filmu

Bird, Great Balls of Fire!, The Doors, Ray, Walk the Line, Control, Edith Piaf, Serge Gainsbourg, Get On Up - Příběh Jamese Browna, Nico, 1988. Nejslavnější muzikanti na filmovém plátně.
10× nejslavnější muzikanti ve filmu

Charlie Parker, Jerry Lee Lewis, Jim Morrison a skupina The Doors, Ray Charles, Johnny Cash, Ian Curtis a manchesterští post-punkoví Joy Division, Edith Piaf, Serge Gainsbourg, James Brown, Nico z Velvet Underground.

Co jméno, to kus hudební historie, která je v případě těchto jmen stále živá. Jejich osudy připomínají sinusoidu vzestupů a pádů. Alkohol, drogy, sexuální skandály, nevěry, provokace, násilné chování, deprese, předčasná úmrtí, to všechno v jejich životopisech je a filmaři z toho rádi těží. V hudebních biografiích více i méně konvenčních, jež získaly spoustu ocenění, včetně těch oscarových. Je z nich cítit obdiv k těmto osobnostem a jejich skvělé hudbě, která nás stále těší. Stejně jako tyto snímky.


Bird

r. Clint Eastwood, USA, 1988

Herec a režisér Clint Eastwood je, podobně jako Woody Allen, velkým milovníkem jazzu. Jako režisér natočil v posledním desetiletí hned sedm titulů, které se opírají o biografický základ. Prvním jeho životopisným filmem byl ale snímek Bird o americkém jazzovém saxofonistovi a skladateli Charliem Parkerovi, který stál u zrodu jazzové formy, zvané bebop. Ta je charakteristická spíše svižným tempem a improvizacemi než melodií.

Americký hudebník Charlie Parker (1920 - 1955) byl známý pod přezdívkou „Yardbird“, nebo zkráceně „Bird“. Vysloužil si ji kvůli svému způsobu života, „volnému jako pták“. Není divu, že právě tato osobnost Eastwooda zaujala a rozhodl se jí složit hold ve více jak dvou a půl hodinovém, nechronologicky vyprávěném filmu, jehož atmosféra evokuje přítmí jazzových klubů, zahalených do cigaretového dýmu.

Charlie Parker začal hrát na saxofon v jedenácti letech. V patnácti opouští střední školu, aby se mohl věnovat výhradně hudební kariéře. V roce 1942 se seznamuje s Dizzym Gillespiem (Samuel E. Wright), s nímž se o tři roky později vydává společně do Kalifornie. Jejich pobyt však skončil katastrofálně. Západní publikum nenašlo v bebopu zalíbení, s Gillespiem se neustále hádal a on sám nakonec upadl do problémů s drogami a alkoholem.

V červenci 1946 se nervově zhroutil a musel být na sedm měsíců hospitalizován. Po propuštění z nemocnice se však rychle „vrátil do formy“. V této době byl nejvlivnějším a nejproslulejším jazzovým muzikantem. Jeho jazzový vzestup však ostře kontrastoval s osobním úpadkem, spojeným se závislostí na heroinu a alkoholu.

V červenci 1951 přišel kvůli problémům s drogami o povolení hrát v centru města, a tak se musel na nějakou dobu uchýlit na periferii. Hrál jen příležitostně, měl dluhy, jeho psychický i fyzický stav se zhoršoval. V roce 1954 se dvakrát pokusil o sebevraždu. Poslední veřejný koncert odehrál 5. května 1955 v newyorském klubu Birdland, později pojmenovaném na jeho počest. V depresi a s podlomeným zdravím o týden později zemřel, údajně na zápal plic a komplikace spojené s krvácejícím vředem. Bylo mu 34 let.

A právě na poslední roky jeho života se film zaměřuje nejvíc. Eastwood jej vykresluje jako muže, který zápasil s příliš mnoha démony, než aby je dokázal zkrotit nebo dostat pod kontrolu. Alkohol, heroin, smrt dcery Pree, sebedestruktivní sklony, rasismus, s nímž se potýkal díky tomu, že jeho manželka Chan Richardson (Diane Venora) byla bílá. Dobře ho zrcadlí scéna, kdy spolu tančí v klubu. Ani ona a její láska ale nedokázala zastavit jeho strmý pád. A s ním soumrak žánru, který pomáhal definovat. Nástup, v jeho vnímání primitivního, rock'n'rollu byl nezadržitelný.

Za mozaikovité vyprávění, přinášející v neuspořádaném sledu zlomové momenty ze života Charlieho Parkera, si Clint Eastwood odnesl množství ocenění. Mimo jiné Oscara za mix zvuku, Zlatý glóbus za nejlepší režii a na festivalu v Cannes Velkou cenu. Představitel hlavní role Forest Whitaker si pak z Cannes odvezl ocenění pro nejlepšího herce.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Fajn výber, chýba mi tam ale napr. The Buddy… peter34 22. 6. 2018, 13:29
Zobrazit diskuzi Přidat příspěvek

Další podobné články

Jurský svět: Zánik říše – recenze filmu

Jurský svět: Zánik říše – recenze filmu

Sázka na komornější atmosféru, prodchnutou hororovým napětím, vychází. Scenáristická recyklace již známých motivů nejen této ságy ale způsobuje, že jurská série přichází o svou osobitost a základní nastavení.

30 sex symbolů šedesátých let

30 sex symbolů šedesátých let

Brigitte Bardot, Ursula Andress, Claudia Cardinale, Raquel Welch, Sophia Loren, Catherine Deneuve, Jane Fonda, Anita Ekberg, Britt Ekland, Sharon Tate. S šedesátými léty přichází éra sexuálního uvolnění ve společnosti i kinematografii.

Creed II: první oficiální trailer na pokračování boxerské ságy [video]

Creed II: první oficiální trailer na pokračování boxerské ságy [video]

Escobar: recenze filmu

Escobar: recenze filmu

Tenkrát v Kolumbii. Portrét narkobarona Pabla Escobara, který po dobrém či po zlém hledá ve veřejném životě respekt druhých. Javier Bardem a Penélope Cruz ožívají ve vzpomínkách zločincovy milenky.

Amazon Fire TV Cube: nový chytrý 4K Ultra HD streamer s hlasovou asistentkou

Amazon Fire TV Cube: nový chytrý 4K Ultra HD streamer s hlasovou asistentkou

Denon: nové dostupné AV receivery pro začátečníky a mírně pokročilé

Denon: nové dostupné AV receivery pro začátečníky a mírně pokročilé

Čtyři novinky pro fanoušky domácího kina představil Denon. Nové AV přijímač v základní a nižší třídě míří především na ty, kdo chtějí za málo peněz hodně muziky.

Ghost Stories: recenze filmu

Ghost Stories: recenze filmu

Britská hororová antologie tří duchařských příběhů, spojených jedním rámcovým, odhaluje psychologický základ zdánlivě nevysvětlitelných nadpřirozených případů.

Já, Simon: recenze filmu

Já, Simon: recenze filmu

Feel-good movie a gay varianta oblíbených romantických teenagerských komedií nabízí pozitivní pohled do světa, jemuž vládne tolerantní a liberální duch.