Kapitoly článku:
Nepohodlný
r. Fernando Meirelles, Velká Británie / Německo 2005
Protiklady se přitahují. On, Justin Quayle (Ralph Fiennes) je introvertní, rezervovaný britský diplomat ve středních letech. Ona, Tessa (Rachel Weisz) je mladá, permanentně napružená aktivistka. Zatímco on se na své keňské misi v Nairobi baví ve volných chvílích zahradničením, ona se vydává do místních slumů, kde pomáhá potřebným.
Tessa si do ničeho nenechá mluvit a po hlavě se vrhá do nerovného zápasu se západními producenty léků, kteří si z afrického kontinentu dělají polní laboratoř, v níž na „postradatelných“ pacientech testují účinky svých výrobků. Ten, kdo do těchto aktivit farmaceutických firem, jež se mohou krýt s britskými ekonomickými zájmy, hlouběji nahlédne, vystaví sám sebe nebezpečí. Což je případ i Justinovy novomanželky Tessy, která jednoho dne zmizí.
A její manžel se pouští do nerovného zápasu s těmi, kteří mají neomezené prostředky a konexe na nejvyšších místech, odkud pochází jejich krytí. A když je potřeba, tak v záloze i kontakty na nájemné zabijáky, kteří za ně odvedou špinavou práci. Jsou zcela bez skrupulí a cynicky a chladnokrevně se zbaví těch, kdo by jim mohli stát v cestě a být pro ně nepohodlnými.
Řeč je o farmaceutických společnostech a jejich působení na černém kontinentě. Britský spisovatel, věnující se psaní špionážních románů, někdejší diplomat a v padesátých a šedesátých letech příslušník zpravodajské služby MI5 a MI6 John le Carré si je dobře vědom, že s pádem železné opony zmizel i jasně definovaný nepřítel. Pro svou tvorbu proto musel najít nová témata a nové padouchy.
S Nepohodlným měl to štěstí, že se při převedení jeho románu sešli dva talentovaní tvůrci. Scenárista Jeffrey Caine (Zlaté oko, Uvnitř tančím) a brazilský režisér Fernando Meirelles. Společně vytvořili něco, pro co se ujal termín humanitární thriller. V tomto případě jde o spojení špionážně-politického thrilleru, psychodramatu a romance Justina a Tessy, která je vyprávěna prostřednictvím flashbacků.
Příběh je dějově rozkročený mezi africkým kontinentem, Londýnem a Berlínem a spíše než na nějaké okázalé akční sekvence vsází na postupně budovanou atmosféru napětí a výkony herců v hlavních a vedlejších rolích.
Snímek má podobně jako režisérův předchozí opus Město bohů (2002), jímž prorazil do všeobecného diváckého povědomí, podobnou barevnou stylizaci (časté využití oranžové) a celkově uhrančivou vizuální podobu. Ze čtyř oscarových nominací pak proměnil jednu pro Rachel Weisz.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách