Kapitoly článku:
K pevnému zakotvení paranoidních nebo konspiračních thrillerů v žánrové mapě americké kinematografie došlo v sedmdesátých letech minulého století. Za genezí vzniku tohoto thrillerového subžánru stály události z přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Válka ve Vietnamu, vražedné atentáty na bratry Kennedyovi, Malcolma X nebo Martina Luthera Kinga, aféra Watergate a v důsledku ní odstoupení prezidenta Nixona.
Amerika ztratila svou nevinnost, důvěra ve vládu i ostatní složky státní moci ochabla a vyrojilo se množství konspiračních teorií. Nepřítele už nebylo třeba hledat za železnou oponou, neboť se nacházel přímo uvnitř politického systému.
Státní orgány, zpravodajské složky (CIA) nebo anonymní korporace se v politických thrillerech stávaly organizátory zločinů, v nichž převažovaly likvidace nepohodlných svědků. Ti, kteří by měli občany chránit nebo předcházet stavu ohrožení, se stávali těmi, kteří ohrožovali ty, kteří by je mohli zkompromitovat.
Věta, přisuzovaná Woody Allenovi: „To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že po mně nejdou.“ se stala žitou realitou těch, kteří se rozhodli bojovat s neviditelným nepřítelem, jenž měl na špinavou práci své lidi. Nešlo většinou o žádné akční hrdiny, ale o intelektuály, kterým se podařilo někdy vyhrát alespoň malou bitvu, když už ne celou válku se systémem. Třeba tím, že se jim v tisku povedlo na prohřešky nebo rovnou zločiny systému upozornit.
S nástupem George W. Bushe do prezidentského úřadu (2001) došlo v Hollywoodu k opětovnému rozkvětu politického filmu. Zasloužila se o to hlavně v roce 2000 založená produkční společnost Section 8 George Clooneyho a Stevena Soderbergha. Ta si vzala za vzor filmy Sydneyho Pollacka, Alana J. Pakuly a Sidneyho Lumeta ze sedmdesátých let a podobně jako oni začala prostřednictvím filmů poskytovat liberální komentáře k administrativě prezidenta Bushe mladšího.
A nejen k ní, neboť politickou moc v těchto filmech vystřídala globální moc ekonomická, která je s tou politickou úzce provázána. Ohrožení pro občana zde představují nadnárodní korporace, ať už jde o společnosti tabákové (Insider: Muž, který věděl příliš mnoho), ropné (Syriana) nebo farmaceutické (Nepohodlný).
Proměny žánru paranoidního thrilleru. Jeho souvztažnost s filmy politickými, špionážními nebo dramaty z novinářského prostředí i témata a události, kterých se dotýká. To vše je obsahem tohoto speciálu, který by i ty, kteří jsou jinak vůči konspiračním teoriím imunní, měl přivést k zamyšlení nad důvěrou k jakémukoliv organizovanému systému a jeho oficiálním proklamacím.
Rozhovor
r. Francis Ford Coppola, USA 1974
Mezi prvním a druhým dílem mafiánské ságy Kmotr natočil Francis Ford Coppola (Apokalypsa, Cotton Club, Drákula) jeden ze svých nejoblíbenějších snímků. Jedná se o komorní psychologické drama s Genem Hackmanem v roli experta na bezpečnost a dohled Harryho Caula, jehož optikou děj sledujeme.
Scénář filmu napsal Coppola již v roce 1966, ale prostředky na něj získal až po Kmotrovi. Jen těžko bychom hledali v jeho filmografii dva tituly, které se charakterem tak odlišují. Na jedné straně epická mafiánská sága podle slavné předlohy, která dala konkrétní náplň slovu blockbuster, na té druhé autorský počin, za nějž by se nemusel stydět žádný z tehdejších čelných představitelů evropské artové kinematografie (Antonioni, Godard). Snímek vyhrál v roce 1974 na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu a byl nominován na tři Oscary.
Děj se točí kolem odposlechu zdánlivě nezajímavého rozhovoru mileneckého páru v parku, jenž Harry zaznamená. Ve snaze zabránit tragédii, k níž by jeho práce mohla vést, se nechává zaplést do víru událostí, při nichž se z lovce stává kořist.
Ačkoliv může základní dějová linka evokovat thrillerový příběh, není tomu tak. Tempo filmu je poklidné a pomalu gradující. Tím stupňující se napětí získává na intenzitě a sugestivnosti.
Film je především detailním portrétem monotónního života špicla, který naslouchá životům druhých, ale svůj vlastní se bojí žít v obavě z toho, aby nebyl prozrazen. Jeho tísnivou atmosféru podkreslují temné tóny klavíru.
Pohled společnosti Parallax
r. Alan J. Pakula, USA 1974
Na Den nezávislosti je v Seattlu v nejvyšším patře obřího mrakodrapu zastřelen během recepce senátor Carroll, který kandiduje na prezidenta Spojených států. Mezi přítomnými svědky je i televizní reportérka Lee Carterová (Paula Prentiss). Po čase vyjde oficiální vyšetřovací zpráva, podle které nebyl atentát výsledkem nějakého spiknutí, nýbrž dílem jediného vyšinutého muže.
Po třech letech od této události se Lee svěří svému bývalému příteli, novináři Joeovi Fradymu (Warren Beatty), že šest přímých svědků atentátu z osmnácti zahynulo za různých, zdánlivě nesouvisejících okolností. Když se obětí automobilového neštěstí stane ona sama, Joe pochopí, že nejde o shodu náhod.
Na vlastní pěst začne pátrat po okolnostech jednotlivých úmrtí. Musí přitom sám několikrát bojovat o život. Stopy ho zavedou k tajemné společnosti s názvem Parallax, která má vlastní výcvikové centrum. Dodává zájemcům profesionální zabijáky a zřejmě stojí i za vraždami senátora a svědků atentátu na něj.
Frady si opatří falešnou identitu a předstírá, že je jedním z nich, přičemž se snaží odhalit působení této mocné korporace, cvičící politické atentátníky. Čím víc proniká do jejích sítí, tím se ona stává složitější a vzdálenější, až nakonec sám proti své vůli plní její požadavky.
Film je adaptací knihy Loren Singer a zcela zřetelně se inspiruje případy zavraždění prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho i jeho bratra Roberta. Odkazuje se zde přímo k práci Warrenovy komise, která měla objasnit okolnosti atentátu na JFK. Po desetiměsíčním vyšetřování ale konstatovala, že za atentátem nestálo žádné domácí nebo zahraniční spolčení, ale že byl dílem vyšinuté osoby, jednající na vlastní pěst. Děj filmu ale toto resumé zpochybňuje, už tím že předkládá fiktivní variantu jedné z konspiračních teorií prezidentovy smrti.
Místo, kdo je senátor Carroll zastřelen a okolnosti provedení tohoto atentátu zas opět hmatatelně upomínají na zavraždění Robera Kennedyho v hotelu Ambassador v Los Angeles. I Robert Kennedy byl senátor, který byl zastřelen poté, co oznámil kandidaturu na prezidenta. A i jeho smrt je opředena množstvím spikleneckých teorií o mnohavrstevném spiknutí.
Atmosférický snímek, plný honiček a záhad, přesně zapadá do doby krize důvěry v americkou politiku za prezidenta Nixona. Patřičně temnou atmosféru mu dodává kamera Gordona Willise (Kmotr I, II). Paranoidní atmosféru nejistoty a ohrožení pak podtrhuje epileptický střih a to, jak se s postupujícím dějem rozostřují v kompozici obrazu jasné kontury postav.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách