10× nejlepší filmové parodie

---

Připoutejte se, prosím!

r. Jerry Zucker, David Zucker, Jim Abrahams, USA 1980

Trojice ZAZ (nezaměňovat s tou úžasnou francouzskou zpěvačkou, již známe z její dvojí návštěvy na Colours of Ostrava), tedy Jerry Zucker, Jim Abrahams a David Zucker, se svezla na vlně snímků o letištních problémech, jež během 70. let zaplavily americká kina. A vlastně je tím zahubila, protože po jejich taškařici s názvem Připoutejte se, prosím!, už nebral nikdo tyto katastrofické spektákly vážně.

Úspěchu svého snímku velmi napomohli i tím, že do hlavních rolí neobsadili komiky, ale naopak herce, které měli diváci zafixované ve velmi seriózních rolích (Peter Graves). V jednom z nich, tehdy čtyřiapadesátiletém kanadském rodákovi Leslie Nielsenovi objevili jeho do té doby netušený komediální talent.

Kdo by si ale myslel, že film paroduje primárně nesmírně populární katastrofický snímek Letiště (1970) podle stejnojmenné předlohy Arthura Haileyho, ten by se mýlil. Tvůrčí trojice, jež spolu díky blízkým vztahům svých rodin v padesátých letech společně vyrůstala, se inspirovala seriálem, který v té době běžel v televizi.

Jmenoval se Zeou Hour!, vznikl v roce 1957 a autorem předlohy (Let do nebezpečí) i scénáře k němu nebyl nikdo jiný než… Arthur Hailey. Jeho děj je jednoduchý. Let do Vinnipegu je ohrožen, když se ukáže, že oba piloti byli otráveni kontaminovanou rybou. Jeden z cestujících, bývalý letec s válečným traumatem a polorozpadlým manželstvím, se ujímá řízení.

Tohoto kousku, natočeného se smrtelnou vážností a se snahou vyždímat z něj velké drama, se ZAZ chopili a téměř scénu po scéně ho obšlehli. Včetně dialogů. V Připoutejte se, prosím! se tedy několik cestujících a všichni piloti při cestě z Los Angeles do Chicaga též otráví jídlem. Všechno nasvědčuje tomu, že blížící se katastrofu letounu už nemůže vůbec nic odvrátit.

Ironií osudu se ale řízení letadla na poslední chvíli ujímá traumatizovaný ex-pilot stíhaček Ted Striker (Robert Hays), který se s ním pokusí v nepříznivých podmínkách a za špatného počasí přistát. Pomáhá mu v tom jeho bývalá přítelkyně, stevardka Elaine (Julie Hagerty), z řídícího střediska jeho šéf Steve McCroskey (Lloyd Bridges) a také Strikerův sebevědomý spolubojovník z války Rex Kramer (Robert Stack), k němuž ale cítí silné antipatie.

Tvůrci si pohrávají s důvěrně známými klišé výstavby katastrofických filmů jako jsou motivy napjatých partnerských vztahů nebo neustále se sebeobviňujících jedinců, kteří musí překonat své trauma.

Peter Graves a Leslie Nielsen hrají své role zcela vážně a dramaticky, čímž o to víc vyniká jejich parodicky účinek. Robert Hays, známý z televizních sitcomů, pojímá svou úlohu trochu uvolněněji.

Vedle filmu Zero Hour!, z něhož jsou převzata i jména postav Ted Striker a Elaine, se tvůrci inspirovali rovněž sloupky z humoristického časopisu Mad pod názvem „Scény, které byste rádi viděli“. V nich docházelo k převracení těch nejdrásavějších momentů z populárních filmů a televizních pořadů do parodické polohy.

Vedle katastrofických thrillerů ze sedmdesátých let typu filmů Letiště, Letiště 1975 (1974), Skleněné peklo (1974) nebo Zemětřesení (1974) zparodovali v úvodu svého snímku i Čelisti Stevena Spielberga, včetně hudby Johna Williamse.

V momentu, kdy se kapitán Ouver (Peter Graves) ptá Joeyho (Rossie Harris), zda byl někdy v tureckém vězení, se nám vybaví reference k Půlnočnímu expresu Alana Parkera, retrospektivní vzpomínky zas v sobě obsahují narážky na Casablancu, Odtud až na věčnost nebo Horečku sobotní noci. Z ní je zde užit i motiv písně Stayin' Alive Bee Gees v o něco zrychlenější verzi.

Film nejen že pomohl znovu nakopnout kariéru Leslieho Nielsena a v o něco menší míře i Lloyda Bridgese (otec „Dudea Lebowskiho“ Jeffa Bridgese), ale stal i velkým finančním trhákem. Při rozpočtu 3, 5 milionů dolarů vydělal celosvětově 93 milionů dolarů. Dodnes se objevuje na předních příčkách seznamu nejzábavnějších amerických komedií všech dob.