Kapitoly článku:
Interiér. Leather Bar
r. James Franco, Travis Matthews, USA 2013
Snímek Interiér. Leather Bar je projekt Jamese Franca, k němuž přizval mladého režiséra Travise Mathewse. Odrazovým můstkem pro tento nevšední a nejasně zařaditelný film byl údajně ztracený 40minutový záznam homosexuálních S&M scén z thrilleru Williama Friedkina Na lovu.
Na počátku osmdesátých let natočil režisér William Friedkin (Vymítač ďábla, Francouzská spojka) podle románu Geralda Walkera film Na lovu (1980), pod nímž je podepsán i jako scenárista. Ve své době způsobil tento stále kontroverzní temný thriller, pojednávající o vyšetřování sériových vražd v gay sadomasochistické subkultuře, značný rozruch.
Gayové a lesby proti jeho promítání pořádali veřejný bojkot, neboť už měli dost přímého propojování gay identity a násilí (filmu předcházela řada snímků, které naznačovaly, že být lesbou nebo gayem automaticky znamená být psychicky narušený násilník).
Roli heterosexuálního policisty Stevea Burnse, který má za úkol infiltrovat se do této subkultury a vyšetřit sériové vraždy homosexuálů, ztvárnil Al Pacino. Vyšetřování případu navždy poznamená jeho identitu a vztahy. V Hollywoodu kolují fámy, že Americká filmová asociace (MPAA), dohlížející na vhodnost obsahu amerických filmů, přinutila Friedkina, aby kvůli nižšímu ratingu vystřihl čtyřicet minut, obsahujících explicitní sexuální scény.
Herec, režisér a producent James Franco (Zrození Planety opic, Mocný vládce Oz, Apokalypsa v Hollywoodu) přizval ke spolupráci režiséra Travise Mathewse, jenž se ve svých filmech věnuje gay tématům. Mathews se pohybuje jak v oblasti dokumentárního filmu, tak fikce a v době, kdy jej Franco oslovil, se jeho snímek Chci tvoji lásku (2012) s nesimulovanými sexuálními scénami promítal na několika festivalech.
Franco k projektu přizval také svého přítele herce Vala Laurena, který ve snímku představuje jak sám sebe, tak Pacinovu roli policisty Stevea, jehož očima diváci vnímají děj. Dalo by se říct, že legendární ztracený čtyřicetiminutový záznam z Friedkinova filmu se stal odrazovým můstkem pro jejich snímek, který balancuje na pomezí hraného filmu a dokumentu.
Ve filmu ale primárně nejde o vytvoření vlastní verze tohoto údajně ztraceného záznamu. Hodinový snímek spíše zachycuje, jak vzniká natáčení Francovy a Mathewsovy verze tohoto záznamu a odhalení toho, co se děje za scénou natáčení. Jejich sebereflexivní a sebereferenční dokument se pokouší prozkoumat hranice sexuality a cenzury, tvůrčí svobody, vztahu umění a norem panujících v heteronormativní společnosti a v neposlední řadě samotný průběh uměleckého procesu.
Film se stal jedním z nejdiskutovanějších filmů letošního Sundance, jenž podnítil debaty o tabu v hollywoodských produkcích.