Kapitoly článku:
Sladký život kurev
r. Michael Glawogger, Německo / Rakousko, 2011
Tři kontinenty, tři jazyky a tři kultury se potkávají a zrcadlí ve vizuálně podmanivém dokumentárním pohledu na tři různé podoby světové prostituce.
Nevěstinec v thajském Bangkoku Fish Tank cílí především na místní manažery, příslušníky vyšší třídy a movitější turisty. Tito zákazníci zde nehledají jen sexuální povyražení, ale berou tyto salony i jako místo, kde si mohou dát po práci drink či si zde sjednat schůzku.
Ze všech zkoumaných podniků je tento nejluxusnější. Dívky svou práci v něm vnímají jako prestižní a také tak k ní přistupují. Za své řemeslo se nestydí a v prosklené výloze vyčkávají, až na ně některý z hostů ukáže. Sami po práci pak vyhledávají společnost svých mužských kolegů - gigolů, od nichž zase ony žádají naplnění svých představ.
Bordel v bangladéšském Faridpuru je už jiná kvalitativní i cenová liga. Rozkládá se po celé čtvrti, jíž se ne nadarmo říká „Město radosti“. Místní prostitutky, jichž je asi sedm set, zde tvoří jakousi komunu těch žen, které se v tomto prostředí už narodily a do něhož jednou bez uzardění či výčitek přivedou své dcery.
Svět venku pro ně existuje jen v podobě zákazníků, které doslova odchytávají na ulici a na pokojích v špinavých uličkách jim nabízí své služby. Cena za tyto služby je pak, tak jak na trhu, předmětem smlouvání.
Veřejné domy v Bangladéši plní i významnou společenskou roli, protože zbavují obyčejné ženy strachu vyjít ven na ulici, kde by mohly být znásilněny nebo sexuálně obtěžovány. Muži si pak do této čtvrti běžně odskakují třeba během polední pauzy na oběd.
Kombinaci charakteru obou dvou míst i přístupu k ženám pak najdeme v městě Reynosa poblíž mexických hranic s Texasem. Prostitutky si zákazníci vybírají během projížďky autem podél hotelových pokojů, v jejichž bezprostřední blízkosti se to jen hemží pasáky, chmatáky a drogovými dealery.
Každá z těchto destinací má svá specifika a to jak tamní obyvatelé k prostituci přistupují, o nich hodně vypovídá. Režisér dokumentu a rodák ze Štýrského Hradce, který letos v dubnu předčasně zemřel, Michael Glawogger (dokumenty Megacities, Dělníkova smrt) svůj snímek přirovnává k oltáři, zobrazujícímu tři různá náboženství a tři odlišné kultury.
Jeho dílu nechybí spirituální přesah i pochopení pro ženy, na něž je většinou pohlíženo s opovržením. Neboť právě muži - zákazníci je naučili vnímat sebe samé jako zboží, které se prodává falešnou reklamou. Zboží, které předstírá zájem, flirt, chtíč či orgasmus.