AVmania.e15.cz

10 filmů pod stromeček: dramata oscarová, romantická i erotická

Saulův syn, Macbeth, Iracionální muž, Mládí, Julieta, Love, Oslněni sluncem. Čtvrtá ochutnávka, mapující ceněné evropské tituly, jež se letos objevily na DVD nosičích.
10 filmů pod stromeček: dramata oscarová, romantická i erotická

Najdeme mezi nimi holocaustové drama Saulův syn, které získalo Oscara i Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film loňského roku. Macbeth režiséra Justina Kurzela je temnou a skličující interpretaci Sheakespearovy tragédie, v níž herecky září Michael Fassbender a Marion Cotillard. Stejný tvůrčí tým, včetně scenáristy, na konci prosince představí adaptaci známé videohry Assassin’s Creed.

K tématu zločinu a trestu se po filmech Zločiny a poklesky a Match Point - Hra osudu vrací Woody Allen ve snímku Iracionální muž, který je v tomto výběru jediným zástupcem americké kinematografie. V Mia madre nás italský režisér Nanni Moretti nechává nahlédnout do své pracovní i privátní kuchyně. Jeho krajan Paolo Sorrentino v Mládí spolu s Michaelem Cainem a Harveym Keitelem rozvíjí své úvahy o kreativitě a vyhaslosti, kráse a její pomíjivosti, smutku a radosti či vysokém a nízkém umění.

Charismatického mizeru, který zklamává a znovu získává důvěru ženy, která se ohlíží za jejich desetiletým vášnivým vztahem, ztvárňuje Vincent Cassel ve vypjatém romantickém melodramatu Můj král. Melodramatický ráz má i novinka španělského režiséra Pedro Almodóvara Julieta o odcizeném vztahu matky a dcery. Na tři Oscary bylo nominované romantické drama Brooklyn, v němž se Saoirse Ronan jako mladá irská emigrantka Eilis rozhoduje mezi hlasem srdce a rozumu a starou vlastí a šancí na nový a lepší život v Americe.

Na závěr jsme si nechali provokujícího francouzského režiséra Gaspara Noého a jeho eroticky explicitní kroniku lásky a vášně i hledání ztracené intimity ve filmu Love. Oslněni sluncem je pak volným remakem slavného francouzského filmu Bazén. Letní idyla se v něm promění v atmosféru, plnou skrytých vášní, nedůvěry, podezírání a žárlivosti.


Saulův syn

r. László Nemes, Maďarsko, 2015

Držitel Oscara a Zlatého glóbu za nejlepší zahraniční film loňského roku. Oprávněně. Debutující maďarský režisér k tématu holocaustu přistoupil jinak než jeho starší kolegové. Oproti velkým vyprávěním o dění ve vyhlazovacích táborech smrti zvolil optiku subjektivní, která je doslova srostlá s tím, co vidí a vnímá hlavní hrdina vyprávění.

Kamera se stává součástí Saulova těla a nelidský proces okolo něj sleduje rozostřeně, přes jeho rameno. Dění tak vnímáme ve druhém či třetím plánu a musíme přitom mnohem víc zapojit vlastní představivost. Což nijak neumenšuje pocit sugestivní hrůzy, která se na nás valí.

Všechny hrůzy holocaustu, jež známe z knih, dokumentů, filmů a výpovědi přeživších účastníků šoa, jsou ve filmu přítomny, ale v rovině naší psychické, chtělo by se říci archetypální zkušenosti s nimi. Režisér si je vědom, že tato kolektivní zkušenost nemusí být nutně explicitně vyobrazena, abychom si uvědomili plný dopad toho, co se kolem Saula děje.

Osvětim na vlastní oči v jeho podání získává rysy hororové videohry o přežití, která spíše než žánrové fanoušky hororů osloví všechny milovníky artové kinematografie a dlouhých záběrů z filmů Bély Tarra. Režisér svůj formální i obsahový záměr naplňuje zcela důsledně.

Pomáhá mu v tom i unikátní, vrstevnatá zvuková stopa, která doplňuje to, co záměrně nevidíme v obraze. Spleť různých jazyků, šepoty, výkřiky, výhružky, pláč, rozkazy, střelba a infinitivy, jimiž se mezi sebou dorozumívají vězni z komanda smrti, kteří připravují povstání. To, vše vypovídá o napětí, jež v táboře panuje.

Spojenecká armáda se blíží a nacistický stroj na zabíjení zintenzivňuje svou činnost. Spoluvězni chystají povstání a člen Sonderkommanda Saul (Géza Röhrig) se vydává na delirickou pouť napříč koncentračním táborem v Osvětimi s cílem najít rabína a důstojně pohřbít svého syna, kterého mezitím ukryje na pitevně.

Vše probíhá v horečnatém, frenetickém tempu, kdy není moc čas přemýšlet nad akty, jichž se stáváte součástí. Režisér zachycuje vyhlazovací tábor jako místo, kde na jedné straně panuje přísná efektivita výrobní továrny na smrt, ale i chaos a shon, který umožňuje Saulovi sledovat svůj vlastní záměr. Saul se v táboře pohybuje jako instinktivní zvíře, které na podněty kolem něj reaguje smyslově, dávno už ne racionálně.

Hrůzy holocaustu se mu vepsaly do tváře, která je strnulá a neživotná. S prázdným, otupělým, vzdáleným pohledem, který nesměřuje před sebe ani pod sebe do země, ale někam do sebe, vnímá realitu v táboře a my spolu s ním.

Soustředěním se na tvář hlavního hrdiny zasazuje režisér jeho osobní drama do celku historické tragédie lidstva. Tím, že se rozhodl ji plně neukázat nebo rozostřit v jejich explicitních projevech nás samotné vybízí k vnitřní reflexi toho, které skutečnosti z minulosti nebo současnosti světového dění vytěsňujeme na okraj my a z jakých důvodů.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Liga spravedlnosti: recenze filmu

Liga spravedlnosti: recenze filmu

DC až příliš povědomě opisují u marvelovských Avengerů. Špičkující humor postav od Josse Whedona se přitom topí v digitálním balastu akčních scén od Zacka Snydera.

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Deadpool 2: nová upoutávka na očekávaný komiksový hit [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Game Night: nový trailer na očekávaný hit (či propadák?) [video]

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Vražda v Orient expresu: recenze filmu

Poirotův přehnaně majestátní knír se stává symbolem tohoto okázale ironického zpracování detektivní klasiky Agathy Christie. Za vizuální opulentností je ale cítit úcta k předloze a jejímu moralistnímu jádru.

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Zabití posvátného jelena: recenze filmu

Moderní parafráze antické tragédie o vině a krutém trestu ústí do vyšinuté černohumorné morality, jež staví Colina Farrella před rozhodnutí, známé ze Sophiiny volby. Jen pro otrlé diváky.

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Mečiar, Jakeš a Babiš v povolební festivalové Jihlavě

Reflexe mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017, spojená s recenzemi filmů o Vladimíru Mečiarovi a Miloši Jakešovi, které vzbudily největší zájem publika i médií.

Mečiar: recenze filmu

Mečiar: recenze filmu

Tereza Nvotová skládá portrét trojnásobného slovenského premiéra a jeho éry vládnutí, která slouží jako výstražné memento i pro naši zemi, že obdobu mečiarismu bychom neměli nikdy připustit.

Milda: recenze filmu

Milda: recenze filmu

Tragikomický portrét muže, který neumí překročit svůj totalitní stín. Dokumentarista Pavel Křemen svádí marný boj s Milošem Jakešem, kterého chce přimět k nějaké sebereflexi jeho politického působení.