Deník komorné
r. Benoît Jacquot, Francie / Belgie, 2015
Ambiciózní a krásná pokojská Célestine (Léa Seydoux) přijíždí na přelomu 19. a 20. století pracovat na francouzský venkov v Normandii pro zámožnou rodinu Lanlairových. Musí se vyrovnat jak s chlípnými sexuálními návrhy svého pána (Hervé Pierre), tak i s nevrlou a tyranskou paní domu (Clotilde Mollet), která vládne v domácnosti pevnou rukou. Zároveň je ale fascinována Josephem (Vincent Lindon), tajuplným zahradníkem se sklony k antisemitismu.
Důvod, proč si Célestine vybrala venkovskou destinaci, která je určitě méně atraktivní než ta městská, tkví v její nezkrotné povaze. Díky ní nemá mezi panstvem nejlepší pověst a tak si nemůže moc vybírat. Její svéhlavost, pýcha a inteligence, v kombinaci s uhrančivou krásou a temperamentem jí umožňuje dokonale manipulovat s muži.
Navenek ale musí hrát šarži pokorné služebné, která v duchu častuje svou paní nevybíravými nadávkami, pohrdá svým okolí, ale zároveň se mu musí poddat, aby dokázala přežít. Cena za vysvobození z tohoto světa je nesmírně vysoká. Célestine se přidává k Josephovi a následuje jej do města poté, co okradou své zaměstnavatele.
Po Jeanu Renoirovi a Luisu Buňuelovi je Benoît Jacquot už třetím režisérem, který zfilmoval slavný román Octava Mirbeaua Deník komorné. Scenárista a režisér Benoît Jacquot začínal jako asistent Bernarda Borderieho na jednom z dílů populární série o Angelice. Spolupracoval s Margeurite Duras na filmech Nathalie Granger (1972) a India Song (1975), nicméně větší pozornost na sebe upoutal až snímkem Děti z přístěnku z roku 1977.
Mezi další výrazné tituly tvůrce, který se při práci s herci inspiroval metodami a myšlenkami Roberta Bressona, patří Křídla holubice (1981) s Isabelle Huppert, Osamělá dívka (1995) s Virginií Ledoyen nebo eskapistická Villa Amalia, která byla před sedmi lety uvedena v hlavní soutěži festivalu v Karlových Varech.
Deník komorné je svižně natočenou adaptací, která efektivně zprostředkovává neformální násilí venkovského života, stejně jako drobné posedlosti a vášně panstva. To služebnictvu dokazuje svou moc a snaží se jej co nejvíc ponížit.
Herecké výkony jsou bez výjimky vynikající, přesto nad ostatní vyniká klid a tichá povýšenost Léy Seydoux v hlavní roli. Filmu dominuje chladná a krutá atmosféra, prostoupená sexuální perverzí a jemnou ironií a sarkasmem při charakterizaci postav.