Kapitoly článku:
Cizí oběd
r. Ritesh Batra, Indie / Francie / Německo 2013
Jako pohlazení na duši působila v záplavě tíživých sociálních a jiných dramat v programu karlovarského festivalu tato romance, zasazená do současné Bombaje. V evropsko-indické koprodukci ji natočil coby svůj debut indický režisér Ritesh Batra, který studoval film na Tischově umělecké škole v New Yorku.
A tato jeho americká průprava, ve spojení s francouzsko-německým produkčním zázemím, se na filmu velmi příjemně neodrazila. Pod pojmem indický film si asi většina domácích diváků vybaví přepálené bollywoodské snímky, plné barvitých, ale pro evropského diváka možná až příliš marnivých muzikálových čísel a odkazů ke kulturním specifikům daného regionu.
Na Cizím obědě je vidět poučenost na klasické hollywoodské produkci, co do výstavby příběhu i dávkování emocí, která si bez těchto prvků hravě a k dobru věci vystačí. To ale neznamená, že by vznikl nějaký univerzální příběh, který by se bez místa, kde se odehrává, obešel.
Ritesh Batra ve svém autorském počinu život v Bombaji nijak nepřikrášluje a ukazuje jeho negativní rysy (kastovní systém), které se odrážejí v každodenním životě jeho obyvatel. Jako výchozí zápletku pro své vyprávění použil fenomén, který bude neindickému divákovi připadat značně neobvyklý.
V ulicích velkoměsta se tu totiž pohybují kurýři, rekrutující se z pětitisícové komunity Dabbawallanů. Ti mají za úkol doručit každé dopoledne kastrůlky s obědem z kuchyní manželek do kanceláří jejich manželů, kde pracují a večer je prázdné zase vrátit zpět.
Tímto fenoménem se zabývali i vědci z Harvardské univerzity a zjistili, že v tomto neuvěřitelně sofistikovaném systému je pouze jeden ze čtyř milionů kastrůlku doručen nesprávnému adresátovi. A příběh tohoto kastrůlku se rozhodl talentovaný indický režisér přiblížit.
Záměna kastrůlku na oběd totiž způsobí, že se seznámí dva osamělí lidé. Postarší účetní Saajan (Irrfan Khan) a půvabná a v manželství mírně strádající Ila (Nimrat Kaur). Muž je posmutnělý vdovec, který už myslí na odchod do důchodu, žena v domácnosti sice rodinu má, ale manžel ji zcela ignoruje.
Součástí pečlivě a s láskou připravovaných obědů, neboť každá žena ví, že láska prochází i žaludkem, se stanou i zprvu krátké, potom delší dopisy, dopravované spolu s obědy v kastrůlcích. Dva lidé se prostřednictvím těchto psaní seznamují, jsou k sobě čím dál důvěrnější a zažívají to, co provází běžné vztahy. Odmítnutí, naštvání, drobné hašteření, usmiřování.
A to stále bez toho, že by se znali jinak než prostřednictvím těchto dopisů. Postupně se jejich „kastrůlkový“ vztah dostane do té fáze, kdy se chtějí skutečně osobně seznámit a utéci spolu do Bhútanu. Místem jejich setkání se má stát kavárna, kde Ila čeká, ale Saajan tam nedorazí.
Proč? Možná si uvědomil, jak je tento nápad pošetilý a on se na jeho realizaci už cítí příliš starý a bojácný. Žena se ho přesto rozhodne na vlastní pěst hledat. A i když k „hollywoodskému“ happyendu nedojde a protagonisté neskončí ve společném objetí, získají něco, co jim už nikdo nemůže vzít. Žena touhu osvobodit se a osamostatnit se, muž nový elán do života.
Režisér toto úsměvné a pozitivně laděné vyprávění o vymanění se ze stereotypu života, který žijeme, podává s nenucenou elegancí a mnoha zvraty, které vás velmi příjemně překvapí. Křehký, intimní a dojemný příběh se může opřít o procítěné a uvěřitelné herecké výkony, jimž dominuje v Hollywoodu se čím dál víc zabydlující (Pí a jeho život, Amazing Spider-Man) Irrfan Khan.