Oslnivá pocta Velmistrovi bojových umění Yip Manovi, originální parťácká komedie Princ Avalanche nebo desperátská lovestory Ain't Them Bodies Saints. Rekapitulace toho nejlepšího začíná.
Kapitoly článku:
V prvním ohlédnutí za letošním karlovarským festivalem jsme vám přinesli desítku filmů, které tu vzbudily zaslouženou pozornost. V úvodu první rekapitulace jsem zároveň jako autor článku podotkl, že minimálně ještě další desítka z těch 43 titulů, jež jsem měl ve Varech možnost zhlédnout, by stála za připomenutí.
Jde filmy, které vyvolaly stejně vášnivou diskusi jako snímky v předchozím výběru. V druhém dílu karlovarského speciálu naleznete vítězný film z Berlinale Pozice dítěte o dusivé, opičí lásce matky k jejímu dospělému synovi, který způsobil tragickou autonehodu. Stejně jako úvahu na kontroverzní téma eutanázie coby asistované sebevraždy v debutu Miele šarmantní italské herečky Valerie Golino, již budete znát z filmů Žhavé výstřely a Rain Man.
Asijská kinematografie je tu zastoupena dvojící filmů. Biografickou novinkou vytříbeného čínsko-hongkongského stylisty Wong Kar-waie (Stvořeni pro lásku, 2046) Velmistr, která pojednává o učiteli Bruce Leeho Yip Manovi. Na choreografii bojových scén tohoto filmu se podílel nejvěhlasnější mistr tohoto řemesla Yuen Woo-ping, jehož práci jsme mohli obdivovat v matrixovské trilogii nebo snímku Tygr a drak.
Jako protiváhu tohoto rozmáchlého historického projektu můžeme vnímat subtilní, ale velmi silný a univerzálně sdělný japonský snímek Jaký otec, takový syn. Ten skrze téma záměny dětí v porodnici a dopadu tohoto politováníhodného aktu na životy rodin, kterým se to před šesti lety stalo, zkoumá snad všechny možná dilemata, jež musí rodiče obou zaměněných chlapců náhle řešit.
Americká kinematografie je zde zastoupena hned čtveřicí filmů. Princ Avalanche, za nějž si David Gordon Green (Travička zelená, Princ a pruďas) odvezl z Berlinale cenu za režii, originálním způsobem obohacuje přisprostlé parťácké komedie, v nichž jde hlavně o tlachání o sexu, o sensualistický nádech.
Ain't Them Bodies Saints Davida Loweryho s Casey Affleckem a Rooney Mara v hlavních rolích potěší milovníky románů Cormaca McCarthyho, filmů o desperátských odpadlících typu Bonnie a Clyde a vizuálního stylu snímků Terrence Malicka.
Frances Ha vám připomene filmy Woody Allena a Erica Rohmera a řekne něco o půvabu i nebezpečí setrvávání ve stavu věčné nedospělosti. Otřes mozku nás seznámí s lesbickým párem, z nichž jedna jeho polovina, která se v partnerství necítí uspokojena, se začne věnovat prostituci se specializací na bohaté zákaznice.
Desítku vybraných titulů pak doplňují dvě velmi příjemné překvapení festivalu. Indická „kastrůlková“ romance Cizí oběd a multikulturní černá komedie s bizarním názvem Jestli umřeš, zabiju tě, která nás zavede mezi kurdskou menšinu ve Francii.
Pokud už jste unaveni letními blockbustery a vyhledáváte filmové zážitky, které vás mohou opravdu překvapit, nechte se pozvat na tuto globální a barvitou ochutnávku filmů z letošního festivalu v Karlových Varech.
Prince Avalanche
r. David Gordon Green, USA 2013
Režisér David Gordon Green (1975) rozhodně není typický festivalový nebo artový režisér, i když s umělecky ambicióznějšími snímky začínal. Jeho lyrické debutové drama George Washington (2000) o dospívajících dětech z Jižní Karolíny bylo oceněno na festivalu v Turínu. Následná indie romance Všechny opravdové holky (2003) si ze Sundance odnesla Zvláštní cenu poroty.
Po snímcích Undertow a Sněžní andělé ale přehodil výhybku a zabruslit do komediální stáje Judda Apatowa, plné nekorektního a obhroublého hormonálního humoru a porozumění pro věčně nedospělé muže. Zhulenecká komedie Travička zelená, Spratci na zabití ani parodie na rytířský fantasy žánr Princ a pruďas neměli jinou ambici než pobavit.
Pak ale na počátku letošního roku uvedl na Berlinale svou novinku a odnesl si za ní k překvapení mnohých Stříbrného medvěda za nejlepší režii. Greenovi se v ní podařilo zkombinovat dnes tolik populární žánr parťáckých buddy movie komedií a sensualistických filmů způsobem, z něhož nemáme dojem, že by jeden styl popíral druhý. Naopak. Výrazové prostředky toho druhého efektivně umocňují ten první.
K parťáckým filmům odkazuje ústřední dvojice. Alvin (Paul Rudd) a Lance (Emile Hirsch) jsou silniční dělníci, jejichž úkolem je malovat žluté přerušované čáry na silnice. Alvin je ve dvojici tím starším, přemýšlivějším a uzavřenějším, Lance tím bezstarostnějším, který neustále vede řeči o tom, kam by zasunul. Alvin je zároveň manželem Lanceho sestry a snaží se jejího bratra vést k jisté zodpovědnosti za svůj život.
Pak se ale sám dozvídá, že ten jeho se bortí. V důsledku toho, že o něho Lanceho sestra nadále nestojí. Mezi dvěma typově zcela odlišnými muži, kteří až dosud neskrývali svou tlumenou nevraživost, se po eskalaci napětí mezi nimi, začne rodit porozumění. Uvědomují si, že díky svému outsiderství si nejsou až tak vzdálení a že je dobře, že mají alespoň sebe sama navzájem.
Vše se odehrává v létě roku 1988 uprostřed texaských lesů, kde jsou odkázáni sami na sebe a jen občas narazí na bizarní postavy, jak vypadlé z Lynchova městečka Twin Peaks. Nekonečná silnice, na níž pracují, se nachází uprostřed krajiny, kterou poničil před nedávnem rozsáhlý ničivý požár.
Toto prostředí přírody, která povstává z popela, dodává jejich putování melancholičtější, zadumanější i romantičtější ráz, než jsme u parťáckých komediích, postavených na nekonečném přisprostlém žvanění postav vesměs o sexu, zvyklí.
Kamera Tima Orra tento vjem jen podtrhává a dodává jejich přízemnímu povídání i střetávání majestátnější, opojnější, poetičtější, lyričtější a díky alkoholové scéně i více halucinační tvář. Senzualisticky oslavuje přírodu a vyprávění rázem získává mnohem tragikomičtější ráz a přesah.