Taxi Teherán
r. Jafar Panahí, Írán, 2015
Klíčový představitel nové vlny íránské kinematografie Jafar Panahí (Bílý balónek, Kruh, Šarlatové zlato) byl v roce 2010 ve své rodné zemi odsouzen k šesti letům vězení a na dvacet let mu bylo zakázáno vykonávat režisérskou profesi a točit filmy. To vše kvůli obvinění z natáčení protistátního dokumentu.
Ve ztížených podmínkách domácího vězení přesto vytvořil již třetí film. Po dokumentu Není to film (2010) a hraném snímku Zatažený závěs (2013) je to titul Taxi Teherán, za nějž získal vítězného Zlatého medvěda pro nejlepší film na loňském Berlinale.
Panahí se v něm proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. V taxíku se postupně střídají lidé různých profesí a sociálních statusů jako je učitelka, zloděj, překupník filmů, zraněný člověk a jeho netrpělivá manželka, paní s růžemi, pověrčivé babičky, které vezou v akváriu „posvátné“ rybičky, nebo režisérova malá upovídaná neteř, která má až nečekaně dospělácké názory.
82 minut jednoho pracovního dne taxikáře je vyplněno až překvapivým množstvím dramatických událostí. Každá z těchto epizodek má svou pointu, někdy velmi humornou a odzbrojující. Od témat nezávazných se při rozhovorech v autě přechází k těm zásadním, jako je debata o trestu smrti. Paradokumentární styl natáčení pak nastoluje otázku, nakolik jsou jednotlivé situace inscenované nebo naopak improvizované.
Digitální filmová technika se v rukou režiséra stává nástrojem občanské angažovanosti i vyznání lásky k filmu jako médiu. S kamerou, připevněnou za předním sklem svého vozu, natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociologické nebo politologické studie. Otevírá v něm téma pro něj nejzásadnější - jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožňuje svobodu projevu.