Kapitoly článku:
Jak to hraje
Řekneme-li to rovnou, tak basová odezva nás prostě a jednoduše zaskočila - ač jsme od toho byli poněkud zrazováni, poslouchali jsme i ve velkém prostoru a ani tady nebyl bas s ohledem na cenu problém, pokud jsem seděli ve standardní vzdálenosti kolem dvou a půl metru. Samozřejmě v malých prostorách pod 20 metrů čtverečních je odezva ještě lepší a vše funguje jak má.
Ano, velký kontrabas v Davisově "So what" ("Kind of blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) byl samozřejmě zespodu trochu nedostatečný a prostě se "nevešel", nicméně nadchla nás ta vstřícná, organická podoba hlubokých tónů, jejich měkký, ale už slušně čitelná struktura. Nedočkáte se fyzicky citelného impulsu, zejména v menším prostorách je však spodek šťavnatý, dostatečně bohatý a velmi kultivovaný, bez pocitu násilnosti. Váha a hutnost odpovídají rozměrům, nicméně třeba pro elektrickou basu a výš už si není nač stěžovat.
Co je ale vysloveně excelentní, to je střední pásmo, kde je talent Joy absolutně nejzřetelnější. Když začala zpívat Katie Melua v "God on the drum, Devil on the bass" ("The House" | 2010 | Dramatico | DRAMCD0061), ta celková bezprostřednost, ta absence jakýchkoliv překážek a jakékoliv mechaničnosti, s níž vokál zazníval, nás naprosto nadchla - v téhle cenové kategorii jen stěží najdete takhle pěkné středy a zejména pak hlasy. Snad je to relativně vysoko posazeným dělícím kmitočtem, snad optimalizací měničů pro konkrétní nasazení (když už si je výrobce nejen navrhuje, ale i vyrábí), každopádně to však funguje. Hlas zněl už velice dospěle a plasticky, pokud udržíte rozumnou poslechovou vzdálenost, pak má i nádhernou plasticitu a konkrétnost, je čistý, lehký a velice uvolněný a srovnávat se může s čímkoliv do 30 000,-.
Tweeter hrající opět od relativně vysokých frekvencí také působí, že má příjemný klid na práci. Proto i činely v "That slavic smile" od The Modern Jazz Quartet ("Echoes" | 1987 | Pablo | 00025218014229) zněly nepřiškrceně, ale ani nebyly nijak přehnané, prostě tak objemově akorát. Líbilo se nám i to, jak v rámci třídy kopulka dokázala vystihnout kovový charakter činelu, samozřejmě tu nejsou ty zásadní nuance a detaily, necítíte, jak tón rezonuje plochou, nicméně je to neupejpavý a znělý úder. Není to nicméně nijak přehnané, naopak vyznění je audiofilsky jemné a decentní, hladké a klidné.
Dynamický potenciál malých ozvučnic s nepříliš velkými měniči odpovídá konceptu a ceně, takže samozřejmě
Na čem jsme testovali
Xavian Joy jsme poslouchali na sestavách Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D, Norma Revo IPA-70B / ASUS Xonar Essence One MUSES MKII nebo Cambridge CXA80 / Cambridge CXC. Srovnávalo se s Xavian Perla, Xavian Premio, Harbeth Monitor 30 nebo třeba Elfton Mignon a Vienna Acoustics Haydn Propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black nebo KrautWire z Lifetime série. O kvalitu napájení se staral IsoTek EVO3 Solus s kabelem EVO3 Initium.
třeba v Mussorgského "Velké bráně kyjevské" ("Obrázky z výstavy" | 1995 | Denon | CO-78827) nebyl cítit takový ten dospělý a velký tlak a zátah, ale reprosoustavy se zdají jít za signálem poměrně snadno a rychle, tudíž třeba i stisk klávesy velkého klavíru působí dostatečně pevně a jistě.
Už tak trochu cítíte velikost nástroje, nenastává pocit dynamického zahlcení a třeba pro nástroje jako jsou housle a další drobnější akustické nebo elektrifikované "poprockové" instrumenty bohatě stačí, navíc působí opravdu jistě a uvolněně, ani náznakem se neblíží nějakým křečovitým limitům.
Přehled a rozlišení v "Indigo dreamscapes" od DeJohnetta, Methenyho, Hancocka a Hollanda ("Parallel Realities" | 1993 | Zaiks | JD 1251/52) jsou naprosto super, opět zejména ve středním pásmu. Samozřejmě diferenciace ve spodních oktávách není TAK suverénní, ale je naprosto v pořádku v kontextu cenové třídy.
Skvělé bylo, že svůj prostor měl činel, basa, bicí a reprodukce je už velmi pěkně transparentní a až překvapivě dobře, nenásilně a uvolněně zorganizované. Ve své třídě Joy rozhodně patří mezi to nejlepší, co si co do množství informací ve zvuku lze postavit domů.
Kouzlo plastického prostoru dvoupásmových monitorů poslouchaných relativně nablízko se nevyhnulo ani Xavian Joy. Mají jedinou podmínku, nesmíte je poslouchat příliš zdaleka, když už se soustředění přeci jen lehce rozmělňuje; jinak už je trošku jedno, zda jsou u zdi nebo hodně v prostoru, jsou nenáročné i na natočení. Ve "Spirit of the air" Pata Methenyho ("Orchestrion" | 2010 | Nonesuch | 759-79847-3) za správných podmínek byla zřetelná i hloubka scény, velmi dobrá, pevná a jistá lokalizace a stejně tak se scéna rozkládala i kousek doprava a doleva za ozvučnice a byla opravdu pěkně trojrozměrná. Zajímavé bylo, že už tu chvílemi byl i pocit předozadní lokalizace v onom velmi organickém celku, pokud se vám podaří dobře trefit rozměr poslechového trojúhelníku.
Poslouchat Xavian Joy je opravdu radost a své jméno nemají malé regálovky nadarmo - jsou tak "normální" a nenafintěné, jak to jenom jde. Zvuku je dostatečně velký a plný, aby v malém prostoru měla i rocková "Ashes to ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) kouzlo, ale Joy jsou natolik přirozené, že vám dají najevo i to, že nahrávka není zrovna zvukový klenot. Nicméně ani to nevadí, Joy stále umí být zábavné.
Verdikt
Malé Xavian Joy jsou důkazem toho, že v malém prostoru, jakým je běžný český obývák, můžete mít i kompaktní reprosoustavy a jsou-li udělané dobře, přináší spousty muzikální radosti. Ano, jsou tu limity na basech, ano, jsou tu fyzikální limity dynamiky, ale ty naprosto nádherné, přirozené, uvolněné a zatraceně přesvědčivé, otevřené středy to bohatě vynahradí.
Ty jsou totiž úžasně bezprostřední a vstupují do prostoru naprosto bez překážek, takže hudba je nakažlivá a jen těžko se opouští. Xavian Joy hrají výborně a jsou maličkými audiofilskými klenoty do malých místností a vynecháme-li velkou orchestrální klasiku nebo elektronické duc-duc na vysoké hlasitosti, jsou také velmi univerzální. Xavian Joy, jak už bylo řečeno na začátku, jsou takovou malou česko-italskou ódou na radost.
Klady
+ krásné zpracování a materiály
+ v malých místnostech umí nabídnout i zřetelný bas'
+ obrovsky muzikální a bezprostřední, zejména na středech
+ slušná přehlednost a čitelnost
+ velmi pěkné podání prostoru
+ verzatilní možnosti umístění
Zápory
- nic
Xavian Joy
Cena: 19 990 Kč
Zapůjčil: Xavian, www.xavian.cz
- Středobasový reproduktor 150 mm AudioBarletta – papírová membrána – měkký vrchlík – zkratovací kroužek na polovem nastavci – litý koš
- Vysokotónový reproduktor AudioBarletta – 26 mm cívka, impregnovaná měkká hedvábná kupolka
- Systém dvoupásmový tlumený bas-reflex, přední bas-reflexy
- Corpus masivní 18 mm dub
- Kmitočtový rozsah ( -3dB v referenční ose): 55 – 20000 Hz
- Připojení 1 pár jednotlivě montovaných terminálů pouze pro bezpečné banánky ( dodáváné )
- Impedance 8 ohmů
- Přechodová frekvence 3500 Hz
- Citlivost (2,83V / 1m) 85 dB
- Doporučený výkon zesilovače 30 – 140 W
- Rozměry 305 x 170 x 200 mm
- Hmotnost (1 kus) 6,9 kg
Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, článek byl převzat z HiFi Voice