Větu, že pirátské nahrávky, sdílení a stahování vysává z kapes hudebních a filmových společností miliardy, slýcháme často. Skutečnost je podle výzkumu jiná.
Nahrávací a hudební společnosti velmi často argumentují, že kvůli nelegálnímu šíření hudby a pirátství přichází o miliardy korun, dolarů, liber. Záleží na zemi, kterou si vyberete. Většinou se k těmto číslům dochází prostou matematikou, kdy se spočítá, kolik procent se nešíří legálně, to se přepočítá na peníze a vida – ohromující částky nám tu radostně skáčou.
CREATe, výzkumné centrum v Anglii zabývající se autorským právem udělalo výzkum a vědeckými metodami prošlo celkem 54 000 zdrojů a materiálů týkajícího se nelegálního sdílení z let 2003 až 2013, materiálu zkoumajícího lidské chování, záměry a postoje.
Výsledkem je několik poznatků. První je, že současné znalosti o sdílení souborů a jejich dopad se velmi liší podle odvětví a metody zkoumání. Podle profesora Daniela Zitta, spoluautora studie, je většina důkazů založena na nezákonném sdílení hudby, které se zkoumalo nejvíce, dále na šíření filmů a softwaru, nejméně se studie věnují videohrám, knihám a TV pořadům. Podle něj existuje reálné riziko, že je vyvářena politika, která odpovídá potřebám konkrétního odvětví. Případně nelze vztahovat ekonomické dopady v jednom médiu na druhé.
Důkazy jsou nejasné a zejména měření „ztracených prodejů“ a případné zkoumání hypotetické ochoty lidí platit jsou podle něj nedostatečné. Zejména chybí studie, které by se věnovaly chování lidí. Obecně se věří, že nezákonné sdílení souborů stojí společnosti ročně miliardy korun. Podle profesora Martina Kertschmera by bylo užitečnější před vytvářením zákonů lépe porozumět, jak obrátit neplatící lidi na zákazníky.
Podobně je zajímavá studie, kdy se tvrdilo, že nahrávání pořadů na rekordéry a jejich opožděné sledování snižuje účinnost reklamy z důvodu jejich přeskakování. Podle této studie se nákupní zvyklosti domácností s rekordéry nijak nezměnily. Zkrátka neshlédnutí reklamy nemělo žádný dopad. Data pro tuto studii byla sbírána dva roky.
Zajímavé je, že podle této studie se diváci ve skutečnosti podívají pouze na 5 % nahraných televizních pořadů. Takže skutečný rozdíl mezi počtem diváků, kteří vidí pořad s reklamou a později na rekordéru, kdy reklamy přeskakují, je daleko menší, než se přepokládalo. A při rychlém přetáčení reklam navíc divák věnuje zrychlené reklamě bez zvuku daleko více pozornosti, než se tomu děje při běžné reklamní přestávce. Zkrátka jak je vidno, ani tvrzení, že nahrávání TV pořadů a přeskakování reklam ovlivňuje chování zákazníků, není pravdivé.
Není pochyb, že nějaké dopady při nelegálním sdílení jsou. Ale ukazuje se, že obecná tvrzení o „nezaplacených miliardách“ nemají příliš reálné základy podložené skutečnými, odbornými studiemi, takže vyčíslovat částky není možné.
Zdroj: advanced-television.com