Kapitoly článku:
Vetřelec: Vzkříšení
Jean-Pierre Jeunet, USA 1997
Každý z předchozích tří režisérů vtiskl nebo vnutil vetřeleckým příspěvkům svůj typický autorský rukopis a nejinak je tomu i v případě francouzského režiséra a tvůrce hravé Amélie z Montmartu (2001) Jeana-Pierra Jeuneta.
Černá komedie
Ve čtvrtém dílu s podtitulem Vzkříšení se ale víc odrazil vliv bizarní atmosféry, přítomné v jeho předchozích dvou snímcích Delikatesy (1991) a především Město ztracených dětí (1995). Jeunet totiž Vetřelce pojal jako dobrodružnou komiksovou výpravu, vedenou kosmickými piráty budoucnosti. Doplnil ji řadou groteskních prvků, které zlehčovaly nebo narušovaly původní hororovou atmosféru vyprávění, čímž si vysloužil vlnu nevole z řad skalních fanoušků série.
Jeunet film původně koncipoval jako černou komedii, v níž by mu vetřelčí téma posloužilo jako platforma k exploatačnímu žánrovému dovádění s kánony vetřeleckého universa, jež chtěl anarchisticky podkopávat. K zavedeným trikařům si režisér přizval svého experta na obskurní efekty Pitofa (Fantom Paříže, Catwoman) a společně se rozhodli s destruktivní dětskou radostí vyřádit na možnostech, jež jim skýtal 70-miliónový rozpočet.
Výsledkem se ale nestal vzrušující příběh, plný napětí, ale spíše povrchní přehlídka slizkých nechutností. Akci dominuje scéna ze zatopené kuchyně a celý děj vrcholí závěrečným příchodem přerostlého albínského mutanta.
Scenáristé stali před oříškem, jak Ripleyovou, která na konci trojky i s vetřelčím mládětem zvolila cestu sebezáhuby, znovu uvést do života. Vetřelec se mohl objevit odkudkoliv, ale kde vzít hlavní hrdinku? Nápad, že by se události ve trojce mohli Ripleyové jako zdát v umělém spánku, byl zavrhnut a místo něho přišel scenárista Joss Whedon s jiným řešením. Obdoba Bobbyho půlročního sprchování v seriálu Dallas byla nahrazena klonováním coby vědeckou metodou, jež skýtá nepřeberné možnosti jak s příběhem dále pracovat.
Hybrid mezi člověkem a netvorem
Ellen je už dvě stě let po smrti, ale vědci ve službách vojenské organizace ji ze starých krevních vzorků znovu sestaví. Důsledkem biologického experimentu je naklonování původní Ripleyové i s mládětem vetřelce v jejím hrudníku. S jejím znovuzrozením je opět „počata“ také vetřelčí královna z jejího těla, kterou chtějí vojáci ochočit a použít jako zbraň.
Nová a vylepšená Ellen číslo 8 se tak stane nečistým hybridem mezi člověkem a netvorem. Rychlá, dravá, nebezpečná bytost s nadlidskou silou, bleskurychlými reflexy a intuicí, která jí umožňuje vyslídit příslušníky jejího druhu a odhadnout, co mají v plánu. S černými nehty a červenou kyselinou místo krve, která jí dává možnost rozleptat jakýkoliv materiál. Super Ripleyová.
Na Aurigu přilétá malá kosmická loď Betty, na jejíž palubě je kromě kosmických pirátů také dvanáct hibernovaných dělníků. Královna totiž začala klást vajíčka a je zapotřebí „hostitelů“, aby se mohli vylíhnout vetřelci. Společnosti United Systems Military (jež převzala po Weyland-Yutani její úkol množit a zkoumat vetřelce) se ale situace na vojenské lodi Auriga vymkne z rukou. Naklonovaná smečka vetřelců rozbije své cely a začne opět zabíjet.
Těžko odhadnutelná Ripleyová se přidává na stranu skupiny pirátských pašeráků z lodi Betty, kteří se snaží dojít k lodi, zaparkované v doku. S ní musí odletět a odpálit Aurigu dřív, než dorazí k zemi. Jen pár metrů před dokem ale vetřelci unesou Ripleyovou, která je v jejich hnízdě svědkem zrodu nového druhu vetřelce, kříženého s člověkem. Děsivý mutant ji považuje za svou matku, zatímco vetřelčí královnu, která ho porodila, bez váhání zabije. Nakonec se Ellen pomocí své žíravé krve zmutovaného vetřelce zbaví a po staletích se navrací zpátky na Zemi.
Odlehčenější nota
Čtyřka oproti předchozím třem dílům sází na odlehčenější notu, kterou uchystal tvůrce seriálových hitů Buffy, přemožitelka upírů a Firefly Joss Whedon. Ten si zde vyzkoušel kombinaci témat, jež rozvine právě ve westernové space opeře Firefly. Otázka klonování a s ní spjatá rozpolcenost mezi dvěma odlišnými rasami vyvolává debatu o hranici mezi člověkem a vetřelcem a jak s ní má být nakládáno. Feministicky ve filmu nacházejí obraz budoucnosti, kde jsou ženy nadřazené zdegenerovaným mužům a evolučně se vyvíjejí do nových forem - kyborgů a mutantek. Mezi nimi vyniká android druhé generace Annalee Callová (Winona Ryderová).
Z řady svých předchůdců se zatím poslední Vetřelec silně vyděluje. Nemá hutnou, dynamickou ani depresivní atmosféru a jeho dějová gradace i stupeň napětí se drží spíše při zemi. Zato nepostrádá komiksovou nadsázku, sebeparodické momenty a popcornově barevné podání, které celou tetralogii pro někoho až příliš odlehčují a vzdalují původnímu konceptu. Jak moc, to nechám na vaší míře vkusu a očekáváních, jež si se zpracováním látky spojujete.