Vyberte si tu pravou HD videokameru a natáčejte vaše domácí videa ve skutečném vysokém rozlišení.
Kapitoly článku:
Ceny digitálních kamer s běžným rozlišením a záznamem na pásku miniDV se už běžně pohybují pod hranicí 10 000 Kč. My jsme však otestovali přístroje z opačného konce – ty nejlepší kousky HD kamer, co výrobci nabízejí. Stojí nárůst rozlišení a zlepšení kvality za ten cenový rozdíl, či nikoliv?
Ty tam jsou časy, kdy kamerám ve všech cenových kategoriích vládly pásky miniDV a DVD disky s průměrem 8 cm se snažily vydobýt svou pozici pod sluncem. To se jim kvůli velké nepraktičnosti i záznamovému formátu nepovedlo a trh doslova zahltily kamery využívající k záznamu pevný disk o kapacitě několika desítek GB, nebo alespoň integrovanou flash paměť velkou jen pár GB.
Původní formát DV je sice vynikající z hlediska kvality, kompresního poměru, střihu i bezproblémové archivace videa na páskách, avšak většina běžných uživatelů nejsou žádní fanatičtí střihači lpící na dokonalé kvalitě záznamu. Chtějí si prostě jen natočit pár záběrů, ty po rychlém stažení do počítače poskládat dohromady a přehrát přátelům, případně umístit v degradované kvalitě na YouTube a podobné servery.
Diskové kamery jsou pro tento účel ideální – pomocí standardního konektoru miniUSB, se kterým se setkáte úplně běžně, připojíte kameru k počítači nebo notebooku, vyberete soubory s potřebnými scénami (každý záběr je vždy uložen do samostatného souboru) a můžete začít pracovat. Ani v tomto případě to bohužel není tak jednoduché a dříve či později narazíte na problémy s použitým formátem.
Důležité funkce rychle po ruce
Zpracovávat (nebo alespoň předzpracovávat) video můžete většinou už přímo v kameře – jednoduchý střih záběrů na části nebo prolínačky mezi dvěma umí pomalu každá kamera. Nepraktické je to v tom, že přijdete o původní nahrané záběry. Kamery Hitachi (a samozřejmě i model DZ-BD7HE) mají navíc ještě funkci dabování nahraných záběrů – dodatečně jim tak můžete přidat doprovodný komentář.
Během nahrávání by měla kamera umožňovat měnit alespoň základní parametry obrazu – minimálně korekci expozice, vyvážení bílé nebo třeba zapnutí kompenzace protisvětla. Tato nastavení by neměla být skryta někde hluboko v pomalé nabídce, ale ideálně přístupná přes jeden z ovladačů nebo samostatné tlačítko.
Nastavování hodnoty clony není u kamer tolik důležité, jako nastavení doby závěrky. Zkrácení času využijete třeba za slunečných dnů, kdy je světla přebytek, naopak prodloužení doby závěrky přijde ke slovu při natáčení večerních a nočních záběrů. Samotné prodloužení závěrky ale jako noční režim brát nelze, k tomu je potřeba třeba přisvětlení záběru intenzivním světlem bílé diody (nejlépe s co největším dosahem). U kamer Sony samozřejmě nechybí režim NightShot Plus, ve kterém je obraz přisvětlován infračervenou diodou a bez problémů s ním natočíte záběry i v úplné tmě.
Oblíbeným hitem kamer posledních generací je detekce tváří při zaostřování. Ta slouží hlavně ke spolehlivému zaostření na osobu v záběru a snaží se zamezit zaostření třeba na pozadí. Sony tuto funkci využilo k indexování všech rozpoznaných obličejů a k následnému vyhledávání záběrů podle jejich obsahu. Při velkém množství záběrů usnadňuje jejich prohlížení také funkce pro vyhledání data a zobrazení záběrů jen z konkrétního dne.
Neberte nám hledáčky
Pro zobrazení snímaného obrazu i nahraných záběrů používá většina kamer už jen výklopný širokoúhlý displej, s úhlopříčkou nejčastěji 2,7". Důležitá však není jeho velikost, ale především rozlišení. S nízkým rozlišením uvidíte na displeji málo detailů a třeba nepoznáte, zda je obraz správně zaostřen, v detailnějším obraze se také více projeví správná barevnost a vyvážení bílé barvy. Za dostatečné rozlišení považujte hodnotu alespoň 200 000 px. A nenechte se ošálit výrobci – i když hodnota 922 000 px u Sony HDR-SR11E vypadá opravdu krásně, je rozlišení „jen“ 640 × 480. Výrobce totiž každý bod započítal třikrát, jako jednotlivé subpixely RGB.
Hledáčky bohužel s miniaturizací kamer postupně ustupují, což je velice škoda. Pokud je hledáček polohovatelný a obraz v něm dostatečně velký, natáčí se s ním lépe než jen za pomocí displeje. Navíc nepotřebuje ke svému provozu tolik energie a baterie kamery vydrží o něco déle.
Ovládání si vyzkoušejte
Výdrž baterie bude při skutečném natáčení mnohem nižší, než při našem měření, kdy byly kamery v klidu – bez pohybu zoomu, vypínání kamery apod. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale s kamerou JVC Everio GZ-HD3E jsme při reálném natáčení zaznamenali jen 14 minut záběrů. Záložní baterii jsme neměli, použili jsme však druhou kameru: Sony HDR-SR11E vydržela 19 minut… Nabitou baterii mějte proto v záloze pokaždé.
Při delším natáčení kamera vaši pravou ruku téměř neopustí, proto si při vybírání také vyzkoušejte, jestli vám dobře padne do dlaně. Měli byste pohodlně dosáhnout na základní ovládací prvky – tlačítko pro zapnutí, spoušť videa a fotoaparátu a páčku zoomu.
Ovládání kamery by vám mělo vyhovovat tak, abyste si s ním poradili třeba i v noci, kdy na jednotlivá tlačítka neuvidíte. Způsob ovládání kamery je jiný s každým výrobcem a každému může vyhovovat něco jiného – někdo si oblíbí dotykový displej u Sony, jiný zase kruhový volič Canonu. Hmotnost kamery by neměla být příliš veliká, aby vás po chvíli nezačala bolet ruka, a ani příliš malá. S lehkou kamerou se bude vaše ruka při natáčení příliš třást a ani stabilizátor záběr moc nezlepší.
Při testování jsme s kamerami natočili spoustu testovacího obrazového materiálu. Nejen to nejzajímavější z něj, ale i mnoho fotek testovaných produktů a další snímky nabídek najdete na DVD v Computeru 10/08.
Červená barva tulipánů je pro kamery poměrně náročnou zkouškou – některé měly s jejím správným zobrazením docela problémy. Většina kamer má režim tele makro, při němž dojde k úplnému vyzoomování objektivu, a tím i ke zvětšení hloubky ostrosti. Výsledek pak vypadá přibližně takto