Univerzita pro příšerky: recenze filmu

Univerzita pro příšerky: recenze filmu

Poté, co se Pixar v roce 2010 dostal na absolutní vrchol díky třetímu dílu série Toy Story, jako by upadl. Formálně dál točil solidní animáky, ale Auta 2 ani Rebelka neměly jiskru.

Co se příběhů týče, padl Pixar ještě níž a jeho produkce začala připomínat nejslabší chvilky Walta Disneyho (tedy vlastníka Pixaru). Návrat k osvědčeným franšízám proto má svou logiku – vrátí se Nemo a již letos se diváci mohou znovu podívat do krásného světa Příšerek s.r.o. A je to návštěva vskutku solidní, byť dvanáct let starý originál překonán nebyl.

Z logiky prvního dílu, který de facto končí koncem světa Příšerek, jak doposud existoval, se tvůrci museli vypořádat s tím, o čem vůbec vyprávět. Volba padla na osudy hrdinů před tím, než se z nich stali nejlepší přátelé. Sulley a Mike se tak potkávají na univerzitě, kde oba mají vystudovat nejprestižnější obor – strašení. Na samém počátku si nepadnou právě do oka. Až když jim hrozí vyloučení, musí spojit síly a pokusit se o nemožné – stát se nejlepšími strašáky univerzitních dějin.

Jednoduchost příběhu není na škodu. Příšerky mají děj právě tak přehledný, aby jej mohli sledovat i malí diváci. Navíc je kořeněn skvěle natočenou akcí, při níž si užijí zase ti starší.

Nejlepší zprávou ale je návrat Pixaru ke klasickému mýtu o hrdinovi, který se nebojí porušit pravidla, pokud jsou špatná. Takové vyprávění Pixar vždy symbolizoval a mainstreamovým divákům předkládal sympaticky subverzivní poselství. Na rozdíl od tradicionalistického Disneyho. Snad se i další filmy legendárního studia ponesou v této linii. Rebelka byla dost odstrašující příklad, aby Pixar točil další disneyovky.

Univerzita pro příšerky
 

  • animovaný, USA, 109 minut
  • Režie: Dan Scanlon
  • Mluví (v českém znění): Jiří Hromada, Tomáš Trapl, David Suchařípa, Vlastimil Zavřel, Saša Rašilov Premiéra: 20. června
  • Hodnocení: 70 %

 

Určitě si přečtěte

Články odjinud