Ustupující formát 4:3 komplikuje využití širokoúhlých televizorů černými pruhy. Co s tím? Kdy a jak obraz roztáhnete?
Protože se poslední dobou množí laické dotazy, jak je to vlastně s formátem obrazu, kdy budou mít černé pruhy a kdy nikoliv, kdy se na novém televizoru přepne formát obrazu automaticky z 4:3 na 16:9 (a naopak), zda, kdy a jak bude obraz zdeformovaný, věnujeme tomu dnešní článeček. Stejně tak se nakonec podíváme na velikosti obrazu a úhlopříček jednotlivých formátů.
Televizní vysílání pomalu (ale jistě) přechází na poměr stran 16:9. Pokud máte starší televizor s poměrem stran 4:3 jistě jste si všimli, že většina nových pořadů se již vysílá s tmavými pruhy nahoře a dole. Pouze starší pořady (zejména seriály) jsou vysílány s klasickým poměrem stran 4:3.
Jak roztáhnout obraz 4:3 na 16:9
Všechny moderní televizory umí obraz ve formátu 4:3 roztáhnout na celou širokoúhlou obrazovku. Při běžném roztažení je ale viditelná velká deformace. Výrobci proto nabízejí i další režim (nazývaný panorama), který obraz deformuje postupně. U středu je deformace nejmenší, u okrajů největší. Střed scény je proto deformován téměř neznatelně a na tento způsob zobrazení je možné si rychle zvyknout. Přesto počítejte s větším roztažením obrazu po stranách.
Při nedeformovaném zobrazení televizního vysílání není využita celá plocha. Při plném využití plochy obrazem 4:3 dojde k výrazné deformaci
Pokud chcete nedeformovaný obraz, zvolte funkci nazývanou obvykle zoom. Obraz 4:3 se celý zvětší, a ořízne se na horním a spodním okraji a výsledkem je více zaplněné plochy obrazovky bez deformací. Některé přístroje nabízejí dva stupně zvětšení, tj. i kombinaci obou postupů – obraz se nejprve ořízne a zvětší (např. na formát 14:9) a poté se roztáhne na celou obrazovku. Při zvětšení samozřejmě určitou část obrazu neuvidíte. To je problém zejména u filmů s titulky, v těchto případech výrobci televizorů někdy nabízí speciální režim kdy obraz je zvětšen a posunut směrem nahoru, nebo u některých televizorů můžete obrazem dokonce pohybovat – to však není příliš časté.
U širokoúhlých pořadů 16:9 bude vyplněna celá plocha. S roztažením na celkou plochu je počítáno, takže logo stanice je umístěno níže pod horní černý pruh. Oříznutím černých pruhů u analogového vysílání vyplní snímek celou obrazovku. Nevýhodou je ale nižší rozlišení
Opačná situace nastane u vysílání širokoúhlých filmů, kdy je použit tzv. letterbox – tedy doplnění obrazu o dva černé pruhy nahoře a dole. V tomto případě je nejlepší, když se pruhy oříznou a obraz tak zcela vyplní obrazovku. Daní potom může být menší rozlišení.
Automatické přepínání či manuální?
Mnohé televizory zvládají automatickou detekci formátu obrazu vysílaného pořadu, tj. zda je 16:9 či 4:3. Digitální stanice informaci o formátu obrazu sledovaného programu obsahují (signál WSS), a tak televizor přepne formát automaticky. Tuto funkci by měly mít všechny televizory s digitálním tunerem, o přepnutí formátu obrazu se tak nemusíte starat. Totéž platí u digitálních set-top-boxů.
U analogových programů televizory využívají další metodou detekce. Je to postup nazvaný „black bars“, kdy televize jednoduše sleduje přítomnost zmíněných černých pruhů – ta bývá někdy využívána u analogových televizních stanic. Tato metoda je ale velmi nevýhodná v případě, kdy se širokoúhlé a normální záběry střídají – komponované dokumenty nebo reklamní bloky. Zmíněnou automatickou úpravu formátu obrazu u analogových stanic ale nenajdete u televizorů často, a tak jste obvykle odkázáni na ruční přepnutí formátu obrazu.
A jak je to v praxi?
Většina výrobců se snaží nutnost ručního přepínání co nejvíce omezit a tak často naleznete tzv. automatický formát obrazu. Širokoúhlý televizor automaticky pak nejen přepíná mezi formáty 16:9 a 4:3, ale také podle vámi přednastavené uživatelské volby ponechá obraz ve formátu 4:3 s černými pruhy po stranách (pro ty, co nemají rádi roztažený obraz a smíří se s černými pruhy po stranách), nebo roztáhne obraz 4:3 na celou obrazovku (pro ty, kdo za cenu deformace chtějí využít celou plochu obrazovky). Zmíněná automatika ale často funguje jen pro digitál, pro analogové vysílání není pravidlem, takže pokud ji vyžadujete i pro analog, kontrole při nákupu se nevyhnete.
U digitálního vysílání si většinou přednastavíte, co má automaticky televizor udělat s obrazem 4:3, poté se již o úpravu starat nemusíte: Režim Panorama navíc ponechává středovou část bez zkreslení
Zmíněné funkce a formáty se týkají značkových televizorů, u nichž je výše zmíněné zvykem. Některé zpříjemní přepnutí formátu postupným přechodem, změna není tudíž skoková. Druhou stranou mince jsou levné televizory méně známých výrobců, které některé možnosti úpravy formátu nenabízí (například chybí funkce zoom). Tehdy se vám může lehce stát, že televizor má pouze dva režimy 16:9 a 4:3 – v praxi to znamená, že analogový signál 4:3 roztáhnete jen do stran a černé pruhy nahoře i dole vám stále zůstanou, takže zde na levné televizory opravdu pozor.
Jak je to u DVD
Při připojení k DVD přehrávači (nebo set-top-boxu pro příjem digitální televize) nebudete mít s širokoúhlým formátem problémy, pokud si v menu DVD přehrávače korektně nastavíte formát připojeného televizoru (4:3/16:9). Většina moderních DVD je uložena v anamorfním formátu, který bude mít po automatickém roztažení na celou plochu zobrazovače maximální rozlišení a nebude deformován. Pokud je film „širší“ než zmíněných 16:9 (1,77:1), bude doplněn černými pruhy (což se občas vyskytne u v televizním vysílání). Při přehrávání filmu ve formátu 4:3 máte k dispozici stejné volby jako u příjmu televize.
Ukázka s několika filmový poměry stran ukazuje, o kolik obrazu přicházíte při prostém zvětšení. Zelený rám znázorňuje obrazovku 4:3. Červený rám vám ukáže televizor formátu 16:9 (ve skutečnosti o trošku méně) a modrý rám je to, co vidíte většinou při návštěvě kina (či z některých DVD a BD). Takže když se na televizoru koukáte na film původně natočený ve formátu 2,35, který je vysílán v ořezu 4:3, vidíte vlastně jen polovinu filmu.
Porovnání formátů a televizorů
Rozhodujete-li se pro budoucí televizor, možná vám pomůže známý program tvcalculator. Zde si můžete porovnat nejen velkost vašeho stávajícího televizoru 4:3 a nového 16:9, ale také si prohlédněte, jak velký obraz bude u televizoru 16:9 a 4:3. Níže je pár příkladů.
Vpravo klasický "panelákový" televizor s uhlopříčkou 21 palců (54 cm), vlevo moderní širokoúhlý 32" (81 cm) LCD televizor. Širokoúhlé vysílání ukrajuje z malého televizoru významou část plochy, zatímco u širokoúhlého televizoru je i 4:3 bez problému sledovatelné.
Porovnání shodných 32"úhlopříček. TV 16:9 je nižší než TV 4:3, takže na širokoúhlé TV při stejné úhlopříčce bude obraz při vysílání 4:3 menší, než na staré TV.
Porovnání 4:3 (32") a 16:9 (40"). Máte-li 32" televizor s poměrem stran 4:3, tak teprve 40" širokoúhlý televizor s poměrem stran 16:9 vám poskytne stejně vysoký (!) obraz, jako má váš starý televizor. Pokud tedy chcete sledovat vysílání 4:3 bez deformace a s pruhy po stranách, přejete si mít obraz stejně velký, tak jako máte nyní, musíte si koupit větší úhlopříčku.
Nový televizor vybírejte pečlivě. Potřebujete chytré funkce, nebo stačí televizor bez nich? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.
Doporučujeme také redakční výběry televizorů: