Režisér s neposedným účesem, jež vypadá, že nepoznal zásah hřebenu, se již po šesté spojil se svým dvorním hercem Johnnym Deppem, aby na filmovém plátně společně rozehráli rozkošně mordýřskou viktoriánskou báchorku, plnou potoků krve, temných vášní a bizarního černého humoru. Vítejte v důvěrně známém světě Tima Burtona.
Legenda o holiči z Fleet Street
Za základ vyprávění Burtonovi posloužil úspěšný broadwayský muzikál z roku 1979 z pera Stephena Sondheima a Hugha Wheelera, který se zase inspiroval o šest let starší divadelní hrou Christophera Bonda. Ta k šestákové historce z druhé poloviny 18. století o londýnském holiči, jehož hrůzné skutky se dají srovnat snad jen s počiny další městské legendy, Jackem Rozparovačem, přidala montechristovský motiv dávné křivdy a nelítostné pomsty, který se stal od té doby nedílnou součástí Sweeneyho legendy.
V jeho životě už není místo pro jakoukoliv shovívavost a nenávist, zahořklost a pomstychtivost, stravující jeho duši víc než Londýn všudypřítomný mor a cholera, obrací vůči celému světu. Každý přece potřebuje oholit a Sweeney několika tahy ostře nabroušené stříbrné břitvy (k níž má bližší vztah než k lidem, neboť představuje jeho jediné spojení se životem, který si kdysi vysnil) způsobí, že v propadlišti pod jeho křeslem začnou mizet zákazníci. Pragmatická a oddaně milující bytná ví, jak s mrtvými těly naložit, její pekařské výrobky získávají neopakovatelnou příchuť a upadající obchůdek paní Lovettové s masovými bochánky náhle začne prosperovat.
Tragédie o pomstě i neopětované lásce
Morbidní a nechutná zápletka ale tvoří jen podhoubí k mnohem obecnějšímu tragickému příběhu člověka, který se chce pomstít a pomsta dostihne především jeho samého. Domněnka, že pomsta chutná nejlépe za studena a je třeba s ní nakládat na lékárnických vahách, se obrátí proti jeho stvořiteli, který se zblázní.
V zaslepené touze po odplatě není schopen přijmout lásku, kterou mu nabízí jeho mateřskými city oplývající spojenkyně a goticky hrůzostrašný příběh se mění v temný žalozpěv o neopětované lásce. Ústřední hrdinové se nejsou schopni emočně nejen protnout, ale i jakkoliv setkat. Jejich protiváhou, jež posiluje romantickou linii a v krvavé lázni představuje pramínek čisté, nezkalené vody, je pak mladičký nezkažený pár námořníka Anthonyho a jeho vyvolené Johanny, jež připomíná pohádkový motiv rytíře, jež dobývá svou princezničku ze zamknuté věže.
Ožívá mordýřské panoptikum
Viktoriánská Anglie se ukazuje jako nejvhodnější kulisa pro tento bizarní příběh a výtvarně nadaný režisér a výsostný stylista toho umí plně využít. Dobu, v níž na jedné straně stál technický rozvoj a víra v moc vědy a na druhé prohnilé a zkorumpované společenské tmářství na úrovni středověku, vykresluje Burton propracovaně a v kontrastu s každodenní všedností. Kamera Dariusze Wolskiho vykouzluje v jednoduchých odstínech černé, bílé a modré obrázky, které vypadají, jako kdyby vypadly z nějakého grafického románu nebo expresionistického hororu z třicátých let, což jen dokreslují bledé tváře s rudými rty a silnými očními stíny.
Postavy tak vypadají jako oživlé loutky z pouťového kramářského morytátu. Panoptikální postavy kují své ďábelské plány uprostřed Londýna, který se podobně jako batmanovské Gotham City představuje jako město zločinu, pravé peklo na zemi. Tísnivý dojem je navozen díky precizní výpravě Danteho Ferrettiho, spolupracovníka Federica Felliniho, který Londýn inscenuje jako bezútěšně působící páchnoucí stoku, plnou kaluží, krys a smradu, k němuž se přidává ten hnilobný, vycházející z komína pekárny vdovy Lovettové.
Výtvarná podoba snímku dosažená pomocí kombinace kostýmů, masek a dekorací i dokonalé práce se světlem a stínem, si zaslouží maximální uznání. Díky záměrné omezené a střídmé barevné škále obrazu o to víc vyniknou karmínově rudé cákance krve (kterou se zde opravdu nešetří) a pastelově zbarvené flashbacky, jež osvětlují jak minulost postav, tak (v případě paní Lovettové) jejich představy, přání a tužby. Proudy krve, na něž nás upozorní hned úvodní titulky, nepůsobí nechutně, ale podobně jako v Sin City nebo Třístovce výtvarně stylizovaně, takže bez újmy přežijete i záběry, kde dříve bylo zvykem uhnout pohledem kamery.
Burtonova umělecká vize nepřináší nic, na co by jeho fanoušci již nebyli zvyklí, přesto dochází k významnému posunu v oblasti obsahového vyznění. Burton zvážněl a jeho netradiční, obskurní outsideři, kteří trpěli nedostatkem lásky, pozornosti nebo naopak přemírou osamělosti dostali v podobě Deppova Sweeneyho velmi temného bratříčka. Hlavního hrdinu si nezamilujete podobně jako střihorukého Edwarda a útlocitnějším divákům bude asi vadit, že režisérovi ve Sweeneym Toddovi chybí soucit s postavami i oběťmi vrahova řádění.
Nad motivovaností holičových činů můžeme jen povzdechnout, Sweeneym lomcuje hněv a bolest a Johnny Depp ho ztvárňuje v rámci notně omezené škály emocí velmi přesvědčivě. S bílým pramenem v havraní hřívě neustále nasupený, chladně odtažitý, úsměv na smutné tváři mu vykouzlí jen vražda nepřítele. Jeho hudební čísla mají rockový říz, ale nejlépe mu to ladí v dvojhlasech s Helenou Bonham Carterovou jako parťačkou do nepohody i kanibalského podnikání. Carterová má mnohem širší herecký rejstřík, hraje ženu praktickou a ostříleně sarkastickou, stejně jako něžně milující a toužící po lásce někoho, kdo není schopen její city opětovat. Alan Rickman jako slizce zvrhlý zloduch Turpin pak jen skvostné herecké obsazení doplňuje.
Dekonstrukce muzikálového žánru
Film má na muzikál trochu delší expozici, v níž se představí i excentrický italský holič Pirelli s pomádou ve vlasech a v neodolatelně přehrávající kreaci Sachy Barona Cohena (ano, kazašského reportéra Borata!), ale pomalejší rozjezd se se stupňujícím se hněvem, jež zaplavuje Londýn Sweeneyho vražednou mánií, dostává do obrátek. Vše pak vrcholí v ironickém závěru, který demonstruje vyřčenou tezi, že pomsta je nebezpečnější zbraní než břitva v rukou maniaka a že se obrací hlavně proti jejímu osnovateli.
Hudebně choreografická čísla, která ve filmu převažují, děj nezdržují, ale posouvají ho vpřed, i když spíše než o klasický muzikál jde o Burtonovu variaci na tento žánr či jeho svéráznou dekonstrukci. Muzikálová čísla jsou velmi netradiční, text se jen málokdy rýmuje a slovem duet se označují výstupy, kdy postavy zpívají jedna přes druhou. Každá o svém vlastním světě a duševním rozpoložení, aby se vždy jen na krátký okamžik tyto oddělené prostory v dvojhlase setkaly. Právě z jejich hlasové konfrontace se o postavách dozvídáme nejvíce a je v nich obsaženo i nejvíc humoru, který ale oproti dřívějším Burtonovým snímkům dostává ještě černější a smutnější nádech.
Hudba Stephena Sondheima si více než v melodické vstřícnosti libuje v disharmonické kakafonii zvuků, ve které o to víc vynikne každá harmonická skladba. Nedočkáme se zapamatovatelných hitů, ale hudba i texty věrně ilustrují temné ladění snímku. Herci pěvecké party, kterých se sami zhostili, interpretují s přirozenou osobitostí, která má daleko ke školenému zpěvu, ale rozhodně působí přirozeněji než když se někteří zpěváci pokoušejí hrát.
Tim Burton v příběhu muže, jenž se tragicky ztratil v komnatách vlastního soužení, opět míchá oblíbené ingredience od hororové stylizace, ironické nadsázky a černočerné grotesky až po melancholickou romanci. Ve filmu, ozdobeném vítězným Zlatým glóbem a třemi nominacemi na Oscara, včetně toho pro Johnnyho Deppa, má jen zlo protentokrát mnohem iracionálnější a vše pohlcující tvář a dobro na něj nějak nestačí. Po této hořce smutné lekci o světě, z něhož se vytratila vzájemná láska a na její místo nastoupila vražedná posedlost, asi nedostanete chuť na masové koláčky.
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street
- Žánr: filmový muzikál
- www.sweeneytoddmovie.com
- Původní název: Sweeney Todd: The Demon Barber of the Fleet Street
- USA 2007
- Režie: Tim Burton
- Scénář: John Logan (podle muzikálu Stephena Sondheima a Hugha Wheelera)
- Hrají: Johnny Depp, Helena Boham Carterová, Alan Rickman, Ed Sanders, Sacha Baron Cohen, Timothy Spall
- Distribuce: Warner Bros.
- Distribuční premiéra v ČR: 7. 2. 2008
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 8/10 |