Kapitoly článku:
Každé z dějství Jobse i jinak definuje. První jako špatného, odmítavého rodiče. Druhé jako nesnesitelného leadera, který ztrácí svou pozici v Applu. Třetí pak směřuje k harmonizaci jak osobní, tak pracovní, jež mu umožňuje vrátit se zpět na vrchol.
Bouřlivá interakce postav
V zákulisí se objevují tytéž postavy - Joanna, Lisa, její matka Chrisann Brennan, Wozniak, Andy Hertzfeld (Michael Stuhlbarg) nebo John Sculley (Jeff Daniels), generální ředitel Applu v letech 1983-1993.
Přestřelky mezi Stevem a Joannou jsou živeny velkou dávkou sarkastického humoru v duchu těch nejlepších slapstickových komedií. Joanna je zároveň hlasem Jobsova svědomí, který se mu nebojí upřímně říkat pravdu, která mu nemusí být příjemná.
Sorkin zvolil nejbouřlivější momenty z Jobsovy kariéry, na nichž ukazuje jeho vítězství i prohry, které jej formovaly. Prohry nebral fatálně, ale jako mety k dosažení ještě vyššího cíle. V roce 1985 stál John Sculley, kterého přitáhl do Applu z firmy Pepsi-Cola, za jeho vyhazovem.
O dvacet let později to ve slavném projevu na Stanfordově univerzitě (který mu měl Sorkin napsat) označil za vstup do nejkreativnější fáze svého života. Technologicky vyspělou, ale komerčně nepříliš úspěšnou společnost NeXT Computer v roce 1997 odkoupil stagnující Apple Computer a Jobs se vrátil do jeho vedení.
Scénář počítá s divákem obeznámeným
Pozdějšími fázemi jeho života, jako je působení ve společnosti Pixar, se film nezabývá. Právě proto, aby nebyla narušena ona dramatická koncentrovanost jednotlivých jednání, kdy dochází k intenzivní interakci mezi jednotlivými postavami.
Občasné a citlivě zakomponované flashbacky pak slouží k objasnění některých událostí, spjatých s vývojem počítačového průmyslu. Jeho technologiemi nebo podnikání v něm. Jinak ale film počítá spíš s divákem obeznámeným, který o skutečných postavách i tom, jakými výrobky se prezentovaly, něco ví.
Scénář se nezdržuje zbytečnou expozicí figur, sloužící k jejich představení, ale vrhá nás přímo doprostřed dění. Nesnaží se divákovi ani vysvětlovat, co který pojem v počítačové terminologii znamená nebo představuje, ale naopak k němu vytváří sofistikované narážky.
Technologická i dobová autentičnost
Na režisérovi Danny Boyleovi pak je, aby všechny ty dialogové výměny či spíše přestřelky uvedl do pohybu, což se mu skvěle daří. Za pomoci tepajícího hudebního podkresu Daniela Pembertona (Krycí jméno U.N.C.L.E.) je umí dynamicky gradovat. Cítíme ono nervní napětí před startem prezentací, které se hodně podobá atmosféře filmu The Social Network.
To, že měl film původně režírovat David Fincher a že scenáristou je Aaron Sorkin, není jediná věc, která tyto filmy spojuje. Rychlé dialogy, skýtající množství informací, které divák napoprvé možná ani nepobere. Vizuální hrátky s mizanscénou, kde se zjevují Jobsovy myšlenky. Rychlý střih. Efektní použití hudby.
Režisér sází i na dobovou autentičnost. Proto pro každou z nich zvolil jiný formát. Scény z roku 1984 byly točeny na 16mm film, scény z roku 1988 na kvalitnější 35mm film a pro scény z roku 1998 byla použita HD digitální kamera. Technologický posun tak není reflektován jen v prezentovaných výrobcích, ale i v použité záznamové technice.
Jaké jsou vlastnosti rozeného vůdce?
Kameraman Alwin H. Kuchler (Sunshine, Hanna), Boyle, Sorkin, Fassbender, ti všichni jako kompaktní tým přispěli k tomu, že se podařilo natočit životopisné dílo, které ani zdaleka nepřipomíná ony unylé biografické snímky, snažící se pojmout celý život zobrazované osobnosti. Tvůrci jdou spíš po podstatě a snaží se najít odpověď na otázku, kým Steve Jobs ve skutečnosti byl.
Sledují ho ze zákulisí, kde se vždy odhalí víc než na jevišti, kde se prezentujete tak, jak chcete, abyste byli vnímáni. V duchu Formanova Amadea ho zobrazují jako rozporuplnou postavu, v čemž jim jde hodně naproti představitel hlavní role Michael Fassbender.
Má v sobě zaujetí pro věc a sebejistotu při obchodních jednáních, ale i podrážděnou agresivitu a necitlivost v osobních kontaktech, kdy umí ranit slovem i pohledem. Ač to není vyřčeno přímo, chápeme i odkud pramení jeho vnitřní nejistota a jak se s ní rozhodl popasovat.
To, že nebyl schopen respektovat názor druhého a nevybíravě dával najevo, že se s některými věcmi neztotožňuje, můžeme na jedné straně vnímat jako vlastnosti rozeného vůdce, ale i jako obranu adoptivního dítěte, které už nikdy nechtělo zažít pocit, že je na někoho odkázané.
Soustředěné výkony ale podávají v tomto Jobsově orchestru všichni. Kate Winslet, Jeff Daniels i komediální herec z produkční stáje Judda Apatowa Seth Rogen, který jako Wozniak nad Jobsem nevítězí z hlediska naplnění svých ambicí, ale morálně.
V Americe film komerčně příliš neuspěl, ale až se budou zveřejňovat oscarové nominace, určitě se znovu připomene. V hereckých kategoriích (Fassbender, Winslet), za střih, hudbu, režii a určitě za scénář. Sorkinova práce je na něm možná ta nejvýznamnější.
Nepodceňuje diváka a snaží se nabídnout nové způsoby, jak pracovat s žánrem biografického filmu. Z konverzační smršti, rezignující na klasickou dějovou stavbu, tu vystupuje portrét osobnosti, která vzbuzuje neustále emoce. A to jak ty negativní, tak pozitivní. Jestli v něm uvidíte víc sociopata nebo geniálního vizionáře, nechám na vás.
Steve Jobs
- Žánr: biografické drama
- Původní název: Steve Jobs
- www.stevejobsthefilm.com/
- USA 2015
- Scénář: Aaron Sorkin (podle předlohy Waltera Isaacsona)
- Režie: Danny Boyle
- Hrají: Michael Fassbender, Kate Winslet, Seth Rogen, Katherine Waterston, Jeff Daniels, Michael Stuhlbarg, Sarah Snook, Perla Haney-Jardine
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 11. 2015
| AVmania hodnotí |
| Steve Jobs |
|
8 |