Před pětadvaceti lety chtěl jeden obyčejný newyorský policista navštívit svou ženu v Los Angeles a udobřit se s ní. Na vánočním večírku v nedostavěném mrakodrapu firmy Nakatomi ji ale nakonec musel ochránit před teroristy, vedenými Němcem Hansem Gruberem (Alan Rickman).
O dva roky později jede svou ženu opět během vánočních svátků vyzvednout na letiště, kde proběhne další střet s teroristy. Pět let nato je suspendován, žena ho opouští a bratr Hanse Grubera Simon (Jeremy Irons) s ním v ulicích New Yorku rozehraje nebezpečnou hru na kočku a myš.
S novým miléniem přišel i nový druh zločinnosti a „analogový“ polda ze staré školy John McClane se v roce 2007 dostal do křížku s kyberteroristy, kteří se rozhodli vyvolat chaos postupným ochromením infrastruktury Spojených Států. Když je ve čtyřce padouchy unesena navíc jeho dcera Lucy (Mary Elizabeth Winstead), případ pro Johna získává i osobní rozměr.
Syn v problémech
Podobně je tomu i v případě pátého pokračování úspěšné série s ne moc nápaditým domácím podtitulem Opět v akci. John se dozvídá, že jeho odcizený syn Jack (Jai Courtney) se dostal v Moskvě do problémů. Rozhodne se proto zjistit, co se doopravdy stalo. Cestou na letiště ho vyprovází dcera Lucy, s níž se mu v minulém pokračování podařilo narovnat jejich vzájemné vztahy.
Drama se tentokrát nerozehraje, tak jako ve dvojce, na samotném letišti, ale až po příjezdu do Ruska. John na místě zjišťuje, že jeho nezbedný synátor nepropadl drogám, ale pracuje jako agent CIA. Tedy že jablko nepadlo až tak daleko od stromu, jak si původně myslel. A že se v současné době dostal do pěkné šlamastyky, v níž jde o zájmy nejvyšších politických špiček Ruska.
McClane mladší má být souzen s politickým vězněm Komarovem (Sebastian Koch) v procesu, na jehož výsledku má eminentní zájem mocný politik Chagarin (Sergei Kolesnikov). Muž, který se bojí usvědčujících materiálů, týkajících se černobylské tragédie, které vlastní jeho bývalý souputník Komarov.
Matoucí stopy
Než ale proces začne, soudní budova skončí v troskách. Jack z ní prchá s Komarovem, než narazí na někoho, kdo celé akci z povzdálí přihlížel. Na svého otce, který se začne dožadovat vysvětlení celé té spouště a synovy role v ní.
Postupně se totiž ukáže, že vše bylo součástí plánu CIA na záchranu Komarova, který měl být zlikvidován. Finta tajné služby USA je ale jen jednou z matoucích stop v tomto vyprávění, kde se každou čtvrthodinu mění pohled na to, jaká skutečnost se před námi vlastně odehrává. Postavy sledují své vlastní zájmy a otec a syn McClaneové se v nich snaží v detonační vřavě a za pochodu rychle zorientovat.
Jde zde totiž nejen o tajné informace o výbuchu v Černobylu, ale především o sklady s vojenským uranem, vhodným na výrobu pohádkově zpeněžitelných nukleárních zbraní. Otec a syn se rozhodnou vzít zákon do svých rukou, čímž na sebe povolají pozornost ruského podsvětí, kooperujícího s představiteli politického establishmentu.
Studenoválečnická ruská realita
Scénář Skipa Woodse (Swordfish: Operace Hacker, Hitman, X-Men Origins: Wolverine, A-Team) ukazuje postsovětské Rusko v duchu studenoválečnického pohledu na svět, jenž slušel bondovkám s Rogerem Moorem nebo Timothy Daltonem. Do něj se snaží zakomponovat i něco ze současné reality, kdy soud s Komarovem odkazuje na politické pozadí zmanipulovaných procesů typu Chodorkovskij.
Woods si ruskou realitu přibarvuje v duchu céčkových seagalovek, točených někde v Rumunsku. Taxikář v Moskvě má žlutý vůz a prozpěvuje si Sinatrovu ódu na New York. Cesta z Moskvy do Černobylu se dá zvládnout za pár hodin. A tak bychom mohli pokračovat.
Nepochopení charakterizace ústřední postavy
John neustále vykládá, že jel do Ruska na dovolenou, když je z úvodu zcela jasné, že tam jel zachránit svého syna. Tímto opakovaným vtipem o dovolené se zřejmě scenárista snaží o nějaký oslí můstek k předchozím dílům série, kdy se John ocitl vždy v nesprávný čas na nesprávném místě. Jde ale o můstek značně umělý, neboť Skip Woods totálně selhává v základním pochopení postavy Johna McClanea.
Policista John McClane se na konci osmdesátých let, kdy do kin přišel první díl ságy, lišil od akčních muskulatur typu Arnolda nebo Slye v jejich nejslavnějších rolích (Komando, Rambo) právě svou civilností. Nešlo o žádného macho bijce ani supermana, ale obyčejného chlápka, který se dostává do šlamastyk, z nichž chce vyjít se ctí.
S každým dalším dílem byly tyto šlamastyky větší, šílenější, výbušnější a extrémnější, ale vždy aspoň částečně uvěřitelné. V pátém pokračování se ale série dostala do vlastní smrtonosné pasti tím, že z chlápka, který uměl naboso a v propoceném zakrvaveném nátělníku přemoci bandu německých teroristů a být přitom ještě vtipný, udělala terminátora se stoickou mimikou, který likviduje, vše co mu přijde pod ruku.
Blazeovaný terminátor
Z chlápka od vedle a poldy z lidu, který vždy dbal na to, aby při jeho smrtonosných misích nebyly oběti na civilních životech, se najednou stává někdo, jehož jízda po moskevských ulicích i dálnicích připomíná buldozer, který nebere ohledy na škody na majetku i ohrožení lidských životů. Jen proto, aby si promluvil se synem a dospěl spolu s ním k poznání, jací jsou oba a v rodinném tandemu o to víc borci.
Skip Woods jde proti nastavené charakteristice hlavní postavy předešlými díly série i trendu akční zábavy posledních let, směřujícímu po vzoru bourneovek k větší realističnosti a civilnosti jak akce, tak samotných protagonistů těchto filmů.
John McClane se vždy snažil vyzrát na početní i lépe vyzbrojenou převahu svých protivníků především svým fištrónem. Byl oním nedobrovolným hrdinou, který ale nesnáší všechny ničemy, kteří se snaží dělat oběti z lidí, kteří se nemohou bránit. Rány ho bolely a nechávaly na něm viditelné šrámy i únavu ve výrazu tváře.
Nyní v pětce, spolu se svým synem, neustále proskakuje nějakými skelnými výplněmi a ze střetů s obrněnými transportéry nebo vrtulníkem vyjde pouze s povinným čůrkem krve na tváři. Z chlápka, který riskoval svůj život, aby zachránil své milované, se stal blazeovaný machírek, který se stává tak trochu karikaturou postavy, již pomáhal před čtvrt stoletím stvořit. Znuděný a až příliš sebevědomý taťka, kterého nic nevyvede z rovnováhy a nad vším děním má přehled.
Pětadvacet let vývoje postavy, herce i žánru
Jakoby se v postavě Johna McClanea zrcadlilo i těch pětadvacet let, jež dělí Bruce Willise od jeho postavení v Hollywoodu v roce 1988 a dnes. Tehdy měl za sebou seriál Měsíční svit a první hlavní roli v romantické komedii Schůzka naslepo. Byl na počátku své hvězdné filmové kariéry, již odstartovala právě ikonická postava, jež řeší vypjaté situace s klidem noirového detektiva ze staré školy a jíž nechybí jiskra a vtip.
Právě tato figura ho vyšvihla po bok jeho kolegů Slye a Arnolda, s nimiž dnes dovádí v ironických akčňácích osmdesátkového ražení typu Red nebo Expendables: Postradatelní, kde si v týmové souhře utahují z žánrových postav, jenž pomáhali definovat. Možná kdyby byl v pětce Smrtonosné pasti přítomný větší prvek sebeironie nebo spíš sebeparodie, bylo by snazší ji přijmout.
Předvídatelné rodinné špičkování
Bruce Willis se snaží, ale nějak mu to nejde. Jeho typický úsměv je unavený a podobně jsou na tom i hlášky, které trousí. Špičkování se synem navazuje na tradici třetího a čtvrtého dílu série, kdy mu scénář přidělil parťáka, ale zůstává zoufale bezzubé a předvídatelné.
To, na co tvůrci, vedle akčních scén spoléhali a sázeli, tedy selhává. Nejen vinou toho, že scenárista neumí napsat postavám dobré hlášky, ale i proto že chemie mezi otcem a synem moc nefunguje. Bruce Willis vypadá, jakoby jel na autopilota, který za něj zaskakuje v jeho nejslavnější roli. V budhistické nirváně a se stále stejným úsměvem prochází dějem, který se ho jen málo osobně dotýká.
Jeho syn pak totálně postrádá jakékoliv charisma. Hraje ho Jai Courtney, kterého budete znát coby Varra ze seriálu Spartakus: Krev a písek. Myslím, že už teď můžu předpovědět, že na něm se případné pokračování a omlazení série stavět nedá.
Ti, kteří procházejí sklem
Jejich sváření je naoko a povinné a slouží jako pouhá výplň mezi akčními scénami. Těch je dost a jsou poměrně dlouhé. Definuje je délkou i aranžmá už úvodní automobilová honička na moskevské magistrále, která zároveň prozradí největší neduh těchto dynamických pasáží.
Vynechám to, že maďarské lokace, kde se film skutečně natáčel, ty moskevské moc nepřipomínají. Na to už jsme si v akčních filmech zvykli. Horší je, že okázalá akce je natolik špatně a nepřehledně sestříhána, že nás po chvíli přestane zajímat, kdo koho vlastně honí. Potěší na ní sice účast počítačových efektů trikařů z české společnosti UPP i domácích kaskadérů, ale výsledný dojem to nijak nezachrání.
Neboť i když je akce dostatek a ve filmu neustále něco bouchá, model vyprávění je natolik nezáživný, že vás tyto scény nedokážou vtáhnout. Postavy otce a syna McClaneových vždy někam dorazí, tam zjistí, že stopa, po níž se vydali, vykazuje jiné znaky, než se jim původně zdálo a oni se ocitnou pod palbou svých protivníků. Na ni s železnou pravidelností reagují tím, že proskočí zavřeným oknem nebo lešením o patro níž nebo ven, kde útok pokračuje.
Putují jako ve videohře od přestřelky k přestřelce a mezitím se snaží s humorem, který připadá vtipný jen jim, řešit své rodinné vztahy. Pokud čekáte na to, kdy padne „mám tě rád tati - synu“, celkem předvídatelně se dočkáte. Bohužel opět bez stopy nadsázky, jež by této scéně slušela.
Možná že ale film nějaký nadhled má, protože jinak se neumím vysvětlit, proč jeden ze záporáků ve scéně, kdy vyhrožuje McClaneům zabitím po jejich odzbrojení, chroustá mrkev. Záporáků je mnoho, snadno v nich ztratíte přehled a ani jeden z nich není ten úhlavní.
Zavedení série do smrtonosné pasti
Pátá Smrtonosná past by mnohem lépe fungovala, kdyby nešlo o pokračování zavedené série s jasně profilovaným hlavním hrdinou. Z chlápka od vedle, trousícího povedené hlášky, který se vždy nějak ocitne ve špatnou dobu na špatném místě a je nucen se postavit výzvě, která ho tam čeká, se stal tuctový akční hrdina z filmů, které dnes nemíří do kin, ale rovnou do video distribuce.
Scenárista Skip Woods s režisérem Johnem Moorem (Za nepřátelskou linií, Satan přichází, Max Payne) zavedli sérii někam, kde se neměla nikdy ocitnout. Do béčkových nebo spíš céčkových akčních vod, kde dnes samostatně a bez opory v Expendables týmu brouzdá Steven Seagal či Dolph Lundgren.
Odtud se jí bude jen těžko vybředávat a je na rozhodnutí producentů, jak s touto agónií naloží. Protože kdyby chtěli pokračovat v trendu nastoleném pětkou, bojím se, kudy by se děj mohl vyvíjet příště. Zkusím si proto zavěštit.
Možné varianty scénáře vybřednutí z ní
Natáčení by se mohlo přesunout do Čech, režie by se ujal Uwe Boll a John McClane by mohl zjistit, že má dva syny, o nichž dosud nevěděl. Podobně jako Jan Kraus o svém nejstarším potomkovi Markovi. Ty syny by si mohli zahrát Leo Beránek a Rytmus (který se asi na dvě sekundy mihne v úvodu pětky), čímž by se oběma výrazně zvýšil potenciál pro jejich následná namachrovaná prohlášení. Bruce Willis by jel oba syny zachraňovat třeba na východní Slovensko a usmíval by se při tom celou dobu jako někdo, kdo prochází transcendentální nirvánou. Protože on ví a je nezničitelný.
Druhou a pro fanoušky série jistě vítanou cestou by bylo vrátit se ke kořenům a přijít se scénářem, který Johna McClanea představí opět v civilní rovině a s jistým entuziazmem pro to, co dělá. Třetí a také pochopitelná cesta je ta, že se série definitivně odpíská bez pokusů křísit jak její zašlou slávu, tak se na ní pokoušet navázat prostřednictvím dobrodružství potomků hlavního hrdiny.
Sám jsem zvědavý, jaké řešení producenti zvolí, každopádně už teď je jisté, že na pětku se budou snažit co nejdřív zapomenout skoro všichni. A nejvíc možná Bruce Willis.
Smrtonosná past: Opět v akci
- Žánr: akční
- Původní název: A Good Day to Die Hard
- USA 2013
- Scénář: Skip Woods
- Režie: John Moore
- Hrají: Bruce Willis, Jai Courtney, Amaury Nolasco, Cole Hauser, Sebastian Koch, Julia Snigir, Anne Vyalitsyna, Mary Elizabeth Winstead, Megalyn Echikunwoke, Atilla Árpa, Roman Luknár
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 14. 03. 2013