Služby pro sledování filmů on-line se u nás postupně rozšiřují. Stále sice trpí velkými neduhy, ale nabídka filmů se utěšeně rozrůstá.
Podle webu Filmtoro.com je možné v Česku pořídit 7 281 filmů v on-line distribuci. Některé z nich v podobě streamu s možností jednorázové zápůjčky a některé z nich si zakoupit za plnou cenu.
I přesto je však jedním z nejčastějších distribučních kanálů pirátské Ulož.to a bittorrentová síť. Ani zdaleka však nejsou na vině pouze uživatelé, kteří si audiovizuální obsah pořizují tímto pochybným způsobem. Rozhodli jsme se proto porovnat aktuální možnosti, jak si legálně na českém internetu pořídit filmy nebo seriály.
V licenční pasti
Na začátku ledna tohoto roku do Česka vstoupil Netflix – služba, od které si enormní množství uživatelů slibovalo příchod dobře použitelné služby s rozsáhlou nabídkou, a dokonce i cenou přívětivou pro české diváctvo. Jenže bublina, která byla nafukována dlouhé roky, splaskla během prvních týdnů: na Netflixu chybí český obsah, nabídka je oproti americké verzi miniaturní a především zde u cizojazyčných snímků nenajdete české titulky.
Použití Netflixu je pohodlné pouze pro omezené množství diváků, kteří se spokojí s angličtinou, ať už v podobě původního znění, nebo titulků. Absentující lokalizaci nemůžeme Net flixu vyčítat – český trh je pro globální společnost natolik minoritní, že se mu produkce českých titulků nevyplatí. Pokud však něco Netflix ukázal v celé své kráse, pak je to licenční past, na kterou naráží většina projektů, které se v naší oblasti pokusí o on-line distribuci filmového obsahu. Zcela absurdní situaci potom nejlépe vykresluje fakt, že ani seriály z produkce samotného Netflixu nejsou v jeho české službě dostupné.
Důvod je přitom velmi jednoduchý – licence pro on-line vysílání na našem území vlastní některá z televizních stanic působících na tuzemském trhu. Konkrétně je to třeba veleúspěšná série House of Cards, kterou lze sledovat v České televizi. Podobně je však licencemi ve vlastnictví televizních stanic zatížena velká část filmů či seriálů a jejich legální distribuce ve službě třetích stran vyžaduje tvrdé jednání. To má za následek především absenci úspěšných amerických seriálů.
Dodejme, že nejeden z distributorů svůj obsah rozšiřuje i do služeb dostupných u nás, a tak se nabídka postupně, byť velmi pomalu, rozšiřuje. Proč se videoslužby rozvíjejí tak pomalu, když se totéž ve světě hudby těší raketovému rozletu? Důvod je prostý: hudbu často posloucháte v jakémkoli jazyce, aniž byste měli potřebu mu rozumět (často je dokonce lepší nerozumět). V případě filmů potřebujete pochopit záměry a činy aktérů, dabing, nebo alespoň titulky v jazyce, který umíte, jsou nutností.
Streamování od operátorů
Videotéky jsou jednou ze služeb, na kterou láká nejeden internetový nebo mobilní poskytovatel. K běžnému balíčku základních televizních kanálů tak dostanete i možnost přistupovat do videotéky nabízející filmy a seriály pro přehrávání.
U drtivé většiny z nich je vyžadováno předplacení některé z běžných služeb, jako je mobilní tarif nebo internetová přípojka. Na tomto principu funguje My Prime od UPC, Kuki TV od Netboxu nebo T-Mobile TV. Výjimkou je O2 TV, která je přístupná všem i bez mobilního či internetového tarifu. I proto najdete O2 TV v našem výběru streamovacích služeb.
Silverlight, Flash a další
Problémy s licencemi, a s tím související omezená nabídka, však nejsou ani zdaleka jediné, které brání snadnějšímu používání filmových služeb. Jejich provozovatelé (i za přispění tlaku distributorů) nasazují exotické technologie pro přehrávání obsahu, které tak často vyžadují instalaci různých doplňků prohlížeče. Už tento proces může být okamžikem, který potenciálního platícího diváka odradí.
Doplňky, jako je Silverlight, Flash Player nebo Widewine, mohou otevřít díru pro malware. Samotnou kapitolou je potom iTunes, které provozuje Apple, a dostupné je pouze na jeho zařízeních, případně v iTunes nainstalovaných na počítači s Windows. Jde však o další proprietární technologii, která je nucena uživateli. V ideálním případě si představujeme službu, která je dostupná vždy na webu a nabízí mobilní rozhraní i alternativu v podobě aplikací pro telefony, tablety, multimediální přehrávače i samotné chytré televizory.
Půjčovné vs. předplatné
Třetím kritériem, které se zaslouží o úspěch či neúspěch filmové služby, je nastavená cenová politika. Vysněným modelem českých uživatelů je obdoba Netflixu, který obří množství obsahu nabízí za částku nepřesahující 300 Kč měsíčně. V aktuálním seznamu služeb však najdeme především ty, které jejich používání ve srovnání s modelem Netflixu prodraží.
Většina z nich totiž staví především na jednorázovém půjčovném, které vyžaduje platbu v řádu desítek korun, za něž dostanete možnost film zhlédnout v následujících dnech. Film po uplynutí této doby nebudete vlastnit stejně jako v případě předplatného, za stejný obsah ale ve výsledku zaplatíte několikanásobně více. Další kategorií jsou služby, které umožňují běžný nákup filmu.
Zde se ceny pohybují v částkách, které často převyšují ceny novinek na běžných nosičích DVD či Blu-ray. To je případ především iTunes od Applu, kde za nový film, který se sem dostal současně s vydáním na optických médiích, zaplatíte nejčastěji 14 eur, tedy asi 380 Kč. Pro nejednoho českého uživatele se jedná o neakceptovatelnou částku a podle toho také vypadají prodeje skrz tento kanál. Malým distributorům často samotné prodeje nezaplatí ani poplatky, které jsou třeba pro možnost prodávat snímek na iTunes.
Bez změny to nepůjde
Před provozovateli služeb pro on-line distribuci filmového obsahu stojí nelehký úkol, jak vyřešit trojici předchozích zádrhelů. Ať už je to otázka finanční politiky, dostupného obsahu nebo použitých technologií, vždy budou narážet také na podmínky distributorů. Pokud se v těchto oblastech nabízené služby zásadně nezlepší, jejich obliba bude růst jen velmi zlehka.
Poznámka redakce: Článek by převzat z časopisu Computer.