Ach, ta plazma ... Pro její fanoušky je kvalita jejího obrazu nejspíš bezchybná, ale jak si pak vysvětlit, že v testech, které si v roce 2013 i 2014 nechávala provést redakce dTestu (teď se možná někdo ušklýbne), si modely Panasoniku vedly dosti nevalně, a to navzdory pochvalným recenzím v médiích, na což upozornil některý ze čtenářů a žádal vysvětlení tohoto rozporu (dotaz se konkrétně týkal stroje VT60). V odpovědi, která je k dispozici bohužel jen pro předplatitele (nehodlám ji sem kopírovat, ale hodnocení, jehož je odpověď redakce součástí, lze zakoupit za 20 Kč), se MIMOJINÝCH záporů uvádí, že obraz má nádech do žluto-oranžova (prý několikaletý trend výrobce) a nepřirozené pleťové tóny, což mě obojí příjemně překvapilo – měl jsem totiž možnost pozorovat 1 plazmu v domácnosti a 1 ve specializovaném obchodě, ve kterém je možnost si i dřepnout na pohovku jako doma, a přesně totéž jsem zaregistroval i já ... Nejvíc mě totiž na televizoru ohledně obrazu zajímá právě to, jak věrně a plasticky dokáže zobrazit pleť (nerovnoměrné podsvícení či občasné máznutí mě u LCD tolik nevzrušuje). Dost mě to odradilo, ale to nebyl jedinej důvod pro odmítnutí (po 2 LCD) plazmy. Jenom dodám, protože příliš nepředpokládám, že si články bude někdo kupovat, že ti hodnotící byli týmem 5 lidí, testy byly slepé, porovnávalo se několik televizorů běžících současně se stejným obrazovým obsahem a k dispozici byla navíc ještě reference (bohužel však nebylo uvedeno jaká). Nemám jakoukoliv averzi k plazmový technologii, tak, jako mají její příznivci k LCD, a i když jsme ji už definitivně museli zamávat, určitě by mě potěšilo, kdyby k LCD existovala zase nějaká dostupná alternativa.