Reflector Audio Bespoke P18: High-End reprosoustavy za milion [test]

Kapitoly článku:

• Design, konstrukce
• Zvuk, hodnocení

---

Jak to hraje

U aktivních reprosoustav z kategorie milionu korun asi nelze předpokládat, že by si výrobce mohl jakkoliv dovolit udělat je špatně. A ani extravagantní Bespoke P18 nejsou výjimkou - už od prvního poslechu je jasné, že jsou dobré, byť nutno říct i to, že jsou o hodně jiné, než všechno ostatní v této třídě. To neznamená "dobře" ani "špatně", jen "jinak".

Bespoke P18 jsou tak velké, tak energické a tak dobře sladěné a kontrolované, že umí jít do

basových frekvencí v podstatě naplno. Určitě existují objemnější, pompéznější i energičtější reprosoustavy, existují i takové, které jdou pocitově hlouběji, ale jen málokteré, pokud za dané peníze vůbec jaké, mají podobnou kontrolu a podobnou energii.Bespoke P18 patří k nejautoritativnějším, nejkonkrétnějším a nejdrtivěji tlačícím reprosoustavám na trhu, dají vám pocítit váhu, impuls a takový ten pružný švih, který vytahuje basové tóny z virtuálního světa do toho velmi přesvědčivého.

Reprosoustavy dokázaly vykreslit kontrabas v Hadenově "Helium Tears" ze stejnojmenného alba (2005 | Gema | ne8707) skutečně velký, nástroj měl realistické proporce a úplně bylo cítit jeho tělo, jeho robustnost, jeho dřevitost, vše konkrétní a kontrolované jako ten nejposlušnější kůň. Hloubka i objem jsou technicky precizní, byť ve výsledku působí tak nějak naprosto normálně - to je ovšem zřejmě ta správná charakteristika.

Každý pohyb struny je nabouchaný energií, je to jako vypuštění obrovského praku či tětivy, syté, neskutečně precizně konturované a jedno každé brouknutí tak rozechvěje váš dům v základech. Velkou výhodou této vyladěné aktivní koncepce je bezpochyby i fakt, že už při půlnočním šepotu si můžete vychutnat ten mohutný basový impuls.

 

Střední pásmo není nijak "pěkné", nijak zvlášť hebké a sametové - naopak je nekompromisně konkrétní, krystalicky čisté, technicky dokonalé a monitorově informativní. Pásmo kolem kytary a vokálu v "Dedicated to..." Alana Taylora ("Closer to the Music vol. 3" | 2009 | Stockfish | SFR 357.4009.2) bylo až neuvěřitelně čisté, koncentrované, až koncertní. Hlas samotný byl asi nejkonkrétnější, nejbližší a nejzaostřenější, jaký jsme měli možnost za dlouhou dobu slyšet. Je znát, že tvůrce reprosoustav má bohaté zkušenosti s PA technikou.

Přednes je také fantasticky transparentní, zvuk je dokonale průzračný a zaslechnete v něm detaily, o kterých jste ani netušili. Sedíte-li na správním místě, kde se setkávají osy hornů, je to skoro jako mít ucho přímo v nahrávacím mikrofonu. Bespoke P18 bezpochyby zdůrazňují, ale je to zdůrazňování fascinující, snad žádné jiné námi poslouchané reprosoustavy nebyly schopné fungovat jako TAKHLE precizní mikroskop. Pevný a super přesný hlas ale není jen chladně prezentovaným bodem, má i pocit tělesnosti a vzduchu kolem, byť opět spíše v takovém tom koncertním duchu.

 

Neskutečné zaměření i na ty nejmenší detaily je patrné i v nejvyšších patrech frekvenčního spektra. Činely a vibrafon v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet byly blízko, dokonce tak blízko, že vás to nejprve, zejména na vyšší hlasitosti, určitě znepokojí. Je to až děsivě transparentní, konkrétní a zaostřený přednes, je technicky v podstatě dokonalý a vyššího rozlišení snad ani není možné dosáhnout. 

Je fakt, že díky obrovské energičnosti přednesu, která je zřetelně jinde než u konkurence, mají nahrávky tendenci zaznít i ostřeji a díky nekompromisní pevnosti, detailnosti a až lehké tvrdosti výšek jednoduše uslyšíte každý neduh nahrávky. Dokonalé ovládání každého (mimochodem výjimečně znělého) tónu vibrafonu vám ale také umožní vychutnat si super dlouhý dozvuk, každé cinknutí činelu je také precizně vykreslené a separované od ostatních. Opět - jako kdybyste měli ucho přímo v mikrofonu, jímž byl zvuk snímaný, nebo spíš jako kdybyste byli na perfektně ozvučeném koncertu v perfektním klubu - tak živý, ale i tak v zásadě surový a přímý zvuk to je.

Dynamika v opulentní "Eat the sun" od Oskara Rózsy a Adriany Kučerové byla...jak jen to říct. Neuvěřitelná? Divoká? Těžko hledat slova - Bespoke P18 jsou každopádně navrženy a vyrobeny tak, aby ustály jakoukoliv hlasitosti (tedy asi ne jakoukoliv, ale dříve se odporoučí vaše uši a stěny, než vaše reprosoustavy), navíc čím víc nahlas, tím je dynamika působivější. Zvuk zůstává skálopevný, ultra konkrétní a silný jako atomová exploze.

Dynamické špičky orchestru ustojí reprosoutavy bez sebemenšího zachvění, je úplně jedno, jak komplexní pasáž zrovna hraje, všechno zůstává naprosto dokonale řízené, kontrolované, pevné a bez pocitu jakýchkoliv dynamických omezení. Ten tlak, ta autorita, ty velké proporce, opět je to jako kdyby někdo přenesl živé vystoupení do vaší místnosti. Dechberoucí je ale energii, sálající ze smyčců, jsou tak živé, tak plné... Reprosoustavy navíc reagují na signál s úchvatnou rychlostí, jsou precizní jako vůz formule 1.

Ona absolutní kontrola a transparentnost vás donutí znovu přehodnotit celou diskotéku - objevíte dosud neslyšené, protože Bespoke P18 prostě umí vytáhnout detaily, byť za cenu přeci jen slyšitelného zdůrazňování. Claptonova "Before you accuse me" ("Unplugged" | 2013 | Reprise Records | 8122796367) tak nabídla úchvatně přirozeně znějící zvuky z publika, dokonce sem tam srozumitelný hlas, vše dávající pocit, že stojíte přímo na pódiu, že publikum je výškově pod vámi, všechno dává jednoduše smysl, Bespoke P18 dokážou zahrát 100% toho, co do nich putuje a dají všemu koncertní množství energie, které si vás prostě získá. Je to tak živé, tak plastické, tak vzdušné a tak detailní, že jste prostě "tam", pokud to jen trošku nahrávka dovoluje. Limitem těchto reprosoustav totiž je jen nahrávka a zdroj.

Podání prostoru je stejně suverénní jako všech ostatních aspektů, ovšem vzhledem k rozměrům reprosoustav je potřeba i přes precizní vyladění DSP počítat s nutností dát jim prostor k dýchání. Od zadní stěny stačí necelý metr, ovšem poslouchat je méně než ze tří metrů způsobí to, že budete mít extrémně, extrémně malý sweet spot a to jak v pravolevém, tak vertikálním směru, což není zrovna nejpohodlnější způsob poslouchání. Pokud si ale můžete dovolit systém za milion, dost možná máte i místnost, ve které se dá sedět tři čtyři metry od reprosoustav - nemusíte se bát, že by na takovou vzdálenost nedohrály, to tedy ne.

 

I v případě bližšího sezení ale nemusíte zoufat - pokud budete v tom správném bodě, Stingova "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) se rozprostře skutečně zcela mimo reprosoustavy, jejich oboustranné vyzařování vytvoří fantastickou iluzi hloubky, zatímco precizní zaostření dá vynikající představu o pravolevém rozložení scény. Právě v podání prostoru hraje největší roli kalibrace DSP a těch 5 - 10 hodin práce týmu na místě se vyplatí. Nástroje jsou skvostně lokalizované, je to precizní, monitorově přesné a Bespoke P18 začlení informaci jednak ve směru pravolevém, tak ve směru předozadním, tak i vertikálně, takže hlas je třeba NAD smyčci a podobně. Koncept Reflector Audio dovoluje reprosoustavám prostě zvukově zmizet.

Verdikt

Precizním, technickým monitorům Reflector Audio Bespoke P18 těžko co vytýkat, budeme-li brát v potaz objektivní stránku věci.

Klady

+ údernost, důraz, autorita a až nadživotní energie
+ možnost vyladění odezvy podle místnosti
+ extrémní, unikátní, odvážný technicistní design (tedy ne pro každého)
+ dynamika
+ fantastické rozlišení

Zápory

- vyžadují obrovské prostory
- relativně omezený sweet spot při bližším poslechu

Reflector Audio Bespoke P18

Cena: 995 000 Kč

Stránky výrobce, technické parametry: Reflector Audio

---

Poznámka redakce: Autor je šéfredaktor magazínu HiFi Voice, odkud byl článek převzat