Z festivalu francouzského filmu tento týden nabídku českých kin obohatí sprška francouzských titulů. Jedním z nich je drama Proti větru. Druhý celovečerní počin herce Jalila Lesperta vypráví o neúspěšném spisovateli, který se musí vyrovnat s nevysvětlenou ztrátou své ženy. Sarah zmizela den po hádce a Paul si proto není jistý, jestli jeho a jejich dvě děti prostě neopustila.
Po roce trýznivého a bezvýsledného pátrání se vrací do Bretaně, do přímořského městečka, kde vyrostl, aby se tam pokusil začít s malou dcerkou a dospívajícím synem znovu. Epizodky z jeho života pak sledují, jak se zlomený muž postupně uzdravuje, dokud nebude mít sílu čelit zjištění, co se skutečně stalo.
Příběh pochází z románu Oliviera Adama, který si pro jeho adaptaci Lesperta sám vybral. Autoři kromě času vidí léčebnou sílu i ve společnosti a v podpoře blízkých lidí, staršího bratra i nových kamarádů, kteří také řeší vlastní prohry a zklamání. I proto Paul nosí jméno Anderen, což v němčině znamená ti druzí. Poselství tedy není nijak překvapivé. Ale Lespert ho dokáže podat sympaticky nenuceně.
Film proti šedivému větru průměru upevňují dva solidní pilíře. Jeden z nich má podobu Benoîta Magimela, dojemného, přirozeného, přitažlivého v roli chybujícího nedokonalého obyčejného člověka, který se tu jako jeden z mnoha pere s životem, co se nevyvedl zrovna podle jeho představ. Druhý postavil režisér z působivé atmosféry větrného města u šedivého zimního moře, nálady melancholické, ovšem ne beznadějné.
Drama víc než psychologické rozbory nabízí impresi, málomluvnou, ale zase bez typických velkých životních mouder. Do duše svého ztraceného a pomalu nalezeného hrdiny se Lespert dostává ne přes slova, ale pomocí obrazu, hudby, detailů. Emocionální dopad jeho osudu se buduje postupně, skoro nenápadně, zato jistě.
Proti větru
- drama, Francie, 91 minut
- Režie: Jalil Lespert
- Hrají: Benoît Magimel, Isabelle Carréová, Antoine Duléry
- Premiéra: 29. listopadu
- Hodnocení: 70 %