Doba se žene dopředu stejně neústupně jako jehla drážkou gramofonové desky. Dobře. Nechme raději literárních pokusů a pojďme rovnou k věci.
Je nepopíratelné, že hudební svět značně ovlivňují technologie, které konzumenti zvukových vln využívají k jejich konzumaci. Někteří konzumně. Jiní ušima fajnšmekra.
Základní technologický princip reprodukce zvuku je ve své podstatě stejný od počátku objevu možnosti zvuk zaznamenat a přehrát. Existuje zařízení, jež umí přenést zaznamenanou zvukovou informaci směrem k reprodukčnímu zařízení, to pak převede data na zvukové vlny a dopraví ho k uším posluchače.
Koncový prvek řetězce, mám na mysli reproduktory ať již osazené v reprobednách nebo v miniaturizované podobě ve sluchátkách, se v době mění jen částečně. Využívá se lepších materiálů, hledají se konstrukční inovace, nicméně jediný pohled na 50 let stará sluchátka či reprosoustavy odhaluje stále stejný leitmotiv.
Jakmile pořídíte kvalitní sluchátka, začne vám dělat starost kvalita nahrávek hudby
Podstatně větší změny probíhají na začátku, tedy na poli přehrávačů nahrávek. Pokud lze o prvopočátku přehrávání zaznamenaného zvuku mluvit v souvislosti s Edisonovým fonografem a válečky, musíme se přesunout o zhruba 100 let zpět. Nechci příliš pátrat v minulosti.
Jen namátkou ale zmíním, že za těch 100 let se objevil gramofon jako zdroj zvuku a LP (vinyl) desky jako záznamové médium. Kotoučový magnetofon pro páskové kotouče. Následován radiomagnetofony „kazeťáky“ pro záznam a přehrávání audiokazet (MC, music cassette), i ve zmenšené verzi v podobě walkmanů. Dále méně známý přehrávač méně známých Laserdisků. Po revoluci z analogu na digitál CD přehrávače, přehrávače MiniDisců, SACD přehrávače, DVD-Audio přehrávače a to vše (prozatím) završeno osobními přehrávači audio formátů typu MP3, AAC, WMA, OGG, FLAC, APE atp.
Je logické, že novější a lepší přirozeně vytlačuje starší a horší. Proto dnes celosvětově velmi rozšířená CD vytlačila do ústraní starší a horší analogové MC audiokazety. Pustil bych se ovšem na hodně tenký led, při čemž v očích některých bych se propadl, kdybych stejnou větu v závěru nahradil např. LP deskami. Jistě, propadl jsem i s audiokazetami. Nemám v úmyslu píchat do hi-fi hnízda a otevřít debatu o tom, zda je lepší LP než CD a CD než WC. Rád bych se spíš zamyslel nad fenoménem dneška, což jsou nepochybně ztrátové hudební formáty. Fenoménem příjemným i smutným zároveň.
Trend stáhnout album v MP3 a nehledíc na kvalitu vše nasypat do přenosného přehrávače podle mého názoru vede k útlumu vynikajícího CD i ke ztrátě chuti hudebního průmyslu kvalitní CD produkovat. Při čemž do této doby, nadneseně řečeno a odhlédneme-li od podkategorií typu CD - SACD, vždy nové médium (a s tím související zařízení) přineslo kvalitativní posun výše (nebo alespoň odklon, nikoli ovšem pokles). Až s masovým rozšířením MP3, jakožto ztrátového a často vysoce ztrátového (nízký bitrate, špatný encoder, nevhodné nastavení), začalo horší vytlačovat lepší.
Jistě, souvisí to s možností mít v přehrávači stovky i tisíce různých skladeb, nicméně místo toho, aby byli lidé učeni poslouchat kvalitně nahranou hudbu kvalitními prostředky k její reprodukci, jsou učeni opaku.
Otevřete uši naplno
Ztrátový formát MP3 měl smysl tehdy, když byl objeven, neboť datová úložiště nedosahovala vysokých kapacit. Někteří určitě vzpomenou, že kdo měl v počátcích svůj flashový MP3 přehrávač osazen více než 512 MB, patřil k audioelitě. Dnes ale nejsou výjimečné desítky flash GB prostoru a do popředí se pomalu derou SSD disky.
Poslouchat nyní MP3 ve 128 kbps je naprostý nesmysl. Poslouchat jakékoli MP3 (všechny jsou ztrátové) je nesmysl. Vynechme debaty o tom, že poznat rozdíl mezi CD stopou a identickou skladbou není možné. Jeden tvrdí, že rozdíl pozná bezpečně. Druhý mu oponuje. A třetí neslyšel ani jedno a oba kritizuje. Čistě „filozofická“ rovina by však měla být v každém případě nastavena jednoznačně. Měli bychom činit kroky k pomyslnému kvalitativnímu vrcholu, nikoli opak. A ty kroky vedou přes bezeztrátové formáty (lossless) typu FLAC, APE, ALE.
Domnívám se, že zachránit CD se již nepovede a předpovídám mu podobný osud jako např. „elpíčkám“. Minorita fajnšmekrů bude svoji analogovou vinyl kolekci opečovávat až dokonce, při čemž jí poskytne i adekvátní gramořetězec. V budoucnu budou existovat podobní vychutnávači CD, taktéž v menšině. Ti ostatní, většina, hudbu poslechnou prostřednictvím podobných formátů jako dnes. Nahrají si je fyzicky do přehrávačů, nebo je do reprosoustav a sluchátek dostanou streamovaně z cloudu. Zůstává ale pouze na nich, zda to budou formáty ztrátové, či otevřou uši a začnou vyžadovat formáty bezeztrátové.
Úplně nejlépe by udělali, kdyby je sami vytvořili ze zakoupených CD. Ale to už je moc velké hi-fi. Totiž sci-fi.