AVmania.e15.cz

Polski film: recenze filmu

Mystifikace, dokument, realita nebo fikce? Zodpovědět tuto otázku se vám pokusí čtveřice bývalých spolužáků z JAMU, která patří mezi naše nejpopulárnější herce. Aneb kolik rolí hraješ, tolikrát jsi člověkem.

Zvláštní uznání poroty si z letošního festivalu v Karlových Varech odnesla čtveřice Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Marek Daniel a Josef Polášek za jejich hereckou souhru v jednom z nejdiskutovanějších (nejen soutěžních) filmů právě skončivšího ročníku.

Uvedením ve Varech se tak uzavřel kruh, související s okolnostmi jeho vzniku. Neboť právě v lázeňském městě před rokem natáčení snímku začalo. Tvůrci tam tehdy v duchu svého mystifikačního záměru projekt prezentovali jako režijní dílo herce Jana Budaře. A většina zástupců českého tisku jim ochotně v předání této zprávy veřejnosti skočila na špek.

Mušketýři z JAMU

Nyní už víme, že herec Jan Budař, jehož všestranně rozbíhavé ambice nejen na poli filmové režie jsou zde ironizovány, ve skutečnosti hraje pouze fiktivního režiséra a že tím skutečným realizátorem snímku je Marek Najbrt. Tvůrce, jehož filmy Mistři a Protektor posbíraly dohromady devět Českých lvů.

 

Ve svém třetím celovečerním počinu se od velkorysé produkce, spojené s přípravou stylizovaného historického dramatu Protektor, navrátil ke svým hravým kvazidokumentárním, chtělo by se říci pankáčským začátkům. Jinak ale zůstává vše při starém. Hudbu složila kapela Midi Lidi a při práci na scénáři se opět obklopil svými stálými spolupracovníky Robertem Geislerem a Benjaminem Tučkem. Společně vytvořili základ filmu o filmu ve filmu, vycházejícího ze životů čtyř bývalých spolužáků z JAMU. Tomáše Matonohy, Pavla Lišky, Josefa Poláška a Marka Daniela.

foto-polski-film-02.jpg foto-polski-film-03.jpg
 

Ti spolu na počátku devadesátých let studovali v Brně, kde i posléze nastoupili do proslulého HaDivadla. A stali se dosud poslední výraznou generací, jež tvář tohoto souboru ovlivňovala. Vznikl zde i populární Komediograf, kde si mohli otestovat svou schopnost vytvářet naivistické skeče, nonsensy a dadaistické scénky.

Právě poetika tohoto kultovního kabaretu, spojená nedílně s jejich společnými zážitky ze studií, se má stát scenáristickým základem připravovaného filmu, jenž by mohl být pro čtveřici kamarádů a spolužáků z města pod Špilberkem příležitostí jak si zahrát v jednom filmu.

 

Přípravy vysněného projektu se producentsky ujme Tomáš Matonoha a i přes potíže s věčně zneuznaně se cítícím Markem Danielem, žárlícím na větší slávu svých kolegů, se natáčení rozjede. Možná i proto, že se filmařům podaří získat tučný grant z Polska.

Brno Krakovem nenahradíš

S jeho příslibem získává vyprávění svou další vrstvu, sarkasticky popisující zákulisí vzniku filmu. Štáb se stěhuje do Polska, kde Krakov nahrazuje brněnské reálie. I když se mezi herci objevují první pochybnosti ohledně toho, že Wawel není Špilas, šampaňské a úsměv krásné polské herečky Kasii (Katarzyna Zawadská) udělají s pánským osazenstvem své.

Promiskuitní produkční, ztvárněná Janou Plodkovou, která spolu s Janem Budařem nehraje čistě jen sama sebe, ale fiktivní postavu, cítí, že tady se jí zjevila velká konkurence. A nese její přítomnost velmi nelibě. Na rozdíl od introvertního romantika Pavla Lišky, který vzbuzuje v okaté polské kolegyni Kasie samaritánsko-milostný zájem, přiživený tím, že se domnívá, že je vážně nemocný.

Spekulace okolo Liškova závažného zdravotního onemocnění poukazuje na to, jak fungují bulvární média a jak s nimi celebrity spolupracují, ač proklamují pravý opak. Mediální bublina okolo fotky Pavla Lišky při odchodu z ordinace jeho logopeda jasně naznačuje, jak se dnes vytváří promo okolo filmů.

Poláci milují Petra Zelenku

Polská produkce je zprvu populárními herci z Čech nadšená, chlácholí je a neustále jim opakuje, jak Poláci milují český humor, hlavně ten Petra Zelenky. Což oni jistě „rádi“ slyší, zvlášť když má jejich projekt k těm Zelenkovým vztah velmi blízký až epigonský.

Nutno dodat že z hlediska tvůrčího záměru přiznaně napodobující. I v Zelenkových filmech Mňága - Happy End a Rok ďábla stály v centru známé osobnosti (valmezská skupina, Jaromír Nohavica, Karel Plíhal), u nichž byla také vedena paralela mezi motivy z jejich osobního života a jejich fiktivní existencí na plátně.

foto-polski-film-04.jpg foto-polski-film-05.jpg
 

Poláci předhazují svým slovanským bratrům Petra Zelenku, ale především začínají čím dál znatelněji uplatňovat svůj vliv. A žádají změny ve scénáři, které by český humor naředily tím polským. Objevují se stížnosti na malou disciplinovanost českých herců, jejich nadměrné pití, až se nakonec ukáže, že zavedené termíny český humor a španělská vesnice vnímají jako takřka totožné. Přeloženo, když něco nechápou nebo jim to přijde zmatené, použijí pro to v interní hantýrce synonymum český film.

Zatěžkávací zkouška

Přísné podmínky a požadavky polsko-české koprodukce si začnou vybírat svou daň a mezi přáteli a hereckými souputníky dochází k napětí. Vzájemné rozdíly, neshody a poklesky vyplouvají zjitřeně na povrch a natáčení se proměňuje v zatěžkávací zkoušku, která prověří nejen jejich schopnosti herecké, ale především ty lidské.

Z této zkoušky je vytěženo množství mrazivě komických, vyhrocených a absurdních scén, poukazujících na rozdílnost mezi původními představami tvůrců o tom, jak by měl film vypadat a jeho skutečnou podobou.

Rozepře vrcholí velmi dramatickým útěkem českého štábu z Polska a následnou hrozbou exekuce nad producentem Tomášem Matonohou. Podaří se nakonec film dotočit v naprostém utajení a za takřka guerillových podmínek na opuštěném zemědělském statku v beskydských hvozdech, kousek od místa kde bydlí s rodinou Josef Polášek? A jak filmařům přitom pomůže modré plátno, které se využívá jako pozadí pro natáčení náročných trikových scén?

Průnik fikčního a reálného světa

Z naznačeného děje je patrné, že ve filmu se v mnoha vrstvách a rovinách stírá hranice mezi realitou, fikcí, dokumentem a mystifikací. Tvůrci vycházejí z reálných událostí, které ale posouvají do fiktivní, manipulativně předstírané nebo znejišťující polohy.

Marku Najbrtovi se opravdu na 3. ročníku festivalu nezávislého filmu Off Plus Camera v Krakově, kde vyhrál Protektor hlavní cenu, podařilo získat nabídku na spolufinancování jeho dalšího filmu polskou stranou ve výši dvou milionů zlotých. Kdybychom měli být konkrétní, šlo o polskou produkční společnost OFF Production a PISF (Polski Instytut Sztuki Filmowej).

foto-polski-film-06.jpg foto-polski-film-07.jpg
 

Tomáš Matonoha má za manželku Lucii Benešovou, která získává víc příležitostí v dabingu než ve filmu. V bulváru se objevily zprávy o krizi manželství Pavla Lišky a Kristýny Bokové-Liškové, takže scéna, kdy jí Liška dělá žárlivou scénu a honí ji na karlovarském festivalu po chodbách, tuto skutečnost reflektuje.

Josef Polášek ale (pokud vím) nemá dvě manželky jako ve filmu. Zde nechávají tvůrci do fikčního světa vpadnout realitu, zpřítomněnou účastí civilních osob. Opravdová Poláškova manželka nebo někdo, kdo se za ni vydává, se v tomto okamžiku s despektem vyjadřuje o nevěrohodnosti svého fiktivního otisku, který na oplátku kontruje tím, že by si Polášek měl laskavě vybrat, kterou z žen si vlastně zvolí.

Znejišťování identit

Herci v těchto více či méně zcizujících momentech propůjčují postavám identity svých vlastních životů a pouštějí diváky do svého soukromí a intimity. Vždy ale způsobem, z něhož není zcela zřejmé, kdy jsou opravdu sami za sebe a kdy si na sebe jen hrají. Kdy jsou vlastními alter egy, kdy máme co dočinění s jejich mediálním obrazem a kdy poctivě vypovídají o sobě. Neustálé znejišťování jejich identit slouží jako prostředek, jak se na jedné straně rafinovaně vyhnout laciné bulvarizaci jejich osob, tak jak je zároveň učinit z hlediska vyprávění více neuchopitelnými a tedy zajímavějšími.

Skrze hlubší a plastičtější pohled na různé aspekty jejich osobního i mediálního obrazu se snaží poukázat na absurdní peripetie hereckého života, často balancujícího na hranici mezi přáními a iluzemi o herecké práci a jejím poslání a skutečností. Herecká identita ovlivňuje soukromí herců a naopak. V jedné chvíli proto naznačují, že vystupují sami za sebe, 1:1 jak to pojmenovávají, aby vzápětí přišli s větou, že to že hraješ sám sebe, ještě neznamená, že to jsi ty. Nebo že kolik rolí hraješ, tolikrát jsi člověkem.

Reality film

Scénář si velmi zábavně a sebereferenčně pohrává s žánrem filmu, kterým ho tvůrci vymezují. Tedy reality filmem. Do něho přenášejí mnoho z problémů a obsesí, jimiž jsou ústřední protagonisté sužováni.

Pavel Liška špatně artikuluje a navštíví proto logopeda. V polském prostředí z něho ale obava z jeho nedostatečnosti padá a on se začne v polském jazyce cítit mnohem uvolněněji než v tom mateřském. Což vede k mnoha komickým situacím, kdy odříkává text polsky na místo česky.

Josef Polášek trpí odcizením od rodiny, žijící na Valašsku. V opilosti rád leze na sochy světců a neopomene takto počastovat i pomník Karola Wojtyly.

foto-polski-film-08.jpg foto-polski-film-09.jpg
 

Tomášovi Matonohovi se v jeho hereckém projevu zabydlely manýry ze sitcomu Comeback a při replikách dělá pauzy, v nichž čeká na smích. Navíc staví barák a má problémy jak s penězi, tak s manželkou, která očekává, že ji jako producent obsadí do svého filmu.

Marek Daniel strádá pocitem, že je přehlížen. Jako jediný z party neprorazil tak, jak by si představoval a trpí rozdvojenou osobností. A je jedno, zda v důsledku narušeného psychického stavu nebo je jeho „hydeovské“ já součástí herecké projekce do jiné postavy. Jeho podivný dvojník Havlát moderuje brněnský pořad AZ Kvíz, který přežije snad všechny generální ředitele České televize a v závěru se promění v něco, co vytváří atmosféru blízkou Záhadě Blair Witch.

V poslední třetině padá řetěz

Společně se scházejí na Matonohově chatě, kde v jejich hovorech dochází k místy velmi tvrdým a upřímným osobním výpadům i niterným tázáním, jež tvůrci vydávají za autentický materiál se silnou výpovědní hodnotou o hercích samých. Zabírá je přitom dokumentární kamera, která se tváří že jde o reálné situace. Spíš bych se ale přikláněl k tomu, že dojem nahodilosti je uměle vyvolaný a je použit jen jako součást zvoleného narativního konceptu. Charakter hraného filmu je narušován na více místech v podobě promluv aktérů přímo na kameru, ale i tyto jakoby improvizované pasáže přesně zapadají do poměrně pevné struktury gradace díla.

foto-polski-film-11.jpg foto-polski-film-12.jpg
 

Ta se začíná ale rozpadat v poslední třetině dvouhodinové stopáže ve chvíli, kdy se herci vrátí z Polska. Ubývá humorných scén, tempo se zpomalí až rozbředne a ve vyprávění nastupuje něco, co mělo zřejmě alegoricky poukázat na opravdové obtíže, s nimiž se tvůrci a herci potýkají při natáčení.

Zvolená, až hororově laděná paradokumentární forma si pohrává jak s diváckými očekáváními příjemců, kteří přišli na komedii s oblíbenými herci, tak se samotnou povahou filmového média. Jeho možnosti i limity jsou tematizovány v samém závěru filmu před modrým pozadím, který můžeme vnímat ale i jako trochu bezradné pokrčení rameny nad tím, jak vyprávění vlastně ukončit.

Existenciální kabaret

V jediném českém zástupci v hlavní soutěži karlovarského festivalu se navzájem proplétá síť motivů a linií, které smazávají hranice mezi realitou, dokumentem, fikcí a mystifikací natolik zručně, že vás po chvíli přestane bavit vnímat tyto roviny odděleně.

foto-polski-film-14.jpg foto-polski-film-16.jpg foto-polski-film-17.jpg

Tvůrci připravili částečně improvizovaný a větším dílem koncepčně předem připravený existenciální kabaret ze střípků životů ústředních protagonistů, kteří si tímto projektem naplnili svou touhu zahrát si v jednom filmu. Neříkají jeho prostřednictvím až tolik o tom, jací byli v době studií a jak se po nich vyvíjely jejich osudy, ale více se dozvídáme, kam se za těch dvacet let posunuli a co to udělalo s jejich přátelstvím i osobními a uměleckými ambicemi.

A říkají to prostřednictvím tvaru, v němž má své místo autentická nahodilost, ať už předstíraná nebo skutečná, stejně jako promyšlená hra s dekonstrukcí tradičního vyprávění. V ní dochází k přepisování reality, zcizování a sebereferenčnímu odstupu od motivů z jejich vlastních životů, které jsou podány natolik zábavnou formou, že filmu snadno odpustíte i jeho tápající vyústění.

Polski film

  • Žánr: reality film
  • www.polskifilm.cz/
  • ČR/Polsko 2012
  • Scénář: Marek Najbrt, Robert Geisler, Benjamin Tuček
  • Režie: Marek Najbrt
  • Hrají: Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Josef Polášek, Marek Daniel, Jan Budař, Jana Plodková, Lucie Benešová, Katarzyna Zawadzka, Marcin Kobierski
  • Distribuce: Aerofilms
  • Distribuční premiéra v ČR: 12. 07. 2012

AVmania.cz hodnotí
Film 8

Další článek



celkem 3 komentáře

Poslední komentáře

Co Polski film, pre fanjsmerkov je Srpski fi… Lolofon 12. 7. 2012, 12:26
Toto je clanek, ktery je spise rozsirenou sy… jacym 12. 7. 2012, 10:51
Tak to je přesně film, na který mě do kina n… Mr.Semtex 12. 7. 2012, 10:13

Další podobné články

10× nejlepší filmové parodie

10× nejlepší filmové parodie

O tom, že trocha parodie nikoho nezabije, ví své tvůrci Bláznivé střely, Žhavých výstřelů, Galaxy Quest, Teamu America nebo Tropické bouře.

Včera  |  Čech Marek  |  3

Jurský svět: první trailer na odkládaný sci-fi film

Jurský svět: první trailer na odkládaný sci-fi film

25.  11.  2014  |  Puk Jaromír  |  1
Hunger Games: Síla vzdoru 1. část – recenze filmu

Hunger Games: Síla vzdoru 1. část – recenze filmu

Dvouhodinový předkrm, který se ctí, ale trochu marně svádí boj s komerčním rozhodnutím rozdělit třetí díl do dvou částí. Hlavní chod se bude servírovat až za rok.

23.  11.  2014  |  Čech Marek  |  3

Trailer: nová hraná Popelka od Disneyho

Trailer: nová hraná Popelka od Disneyho

20.  11.  2014  |  Holčík Tomáš
Sony nenatočí slibovaný film o Jobsovi

Sony nenatočí slibovaný film o Jobsovi

20.  11.  2014  |  Holčík Tomáš
Železná srdce: recenze filmu

Železná srdce: recenze filmu

Čtyři z tanku a Brad Pitt v syrovém filmu z konce druhé světové války v Německu, který naturalisticky vyobrazuje její hrůzy i akčně baví.

15.  11.  2014  |  Čech Marek  |  16

Leviatan: recenze filmu

Leviatan: recenze filmu

Drtivá obžaloba zkorumpované putinovské říše, jíž není radno vzdorovat. Režisér Andrej Zvjagincev tak přesto prostřednictvím svého osudového dramatu s biblickým přesahem činí.

14.  11.  2014  |  Čech Marek  |  16

Capitain America: Návrat prvního Avengera jako VHS video

Capitain America: Návrat prvního Avengera jako VHS video

10.  11.  2014  |  Puk Jaromír