Na tvorbě Vladimíra Michálka mi bylo vždy sympatické, že ji není možno nějak jednoznačně zařadit nebo charakterizovat. Režisér rád zkouší různé žánry a inspiraci často hledá ve světě literárních předloh. K nimž ale přistupuje tvůrčím způsobem.
Tak tomu bylo v případě jeho debutové Ameriky, Topolova Anděl Exit, Haklova O rodičích a dětech i Zapomenutého světla, které osobně považuji za jeho nejlepší film a jeden z nejlepších porevolučních filmů vůbec.
Už proto, že se mu v něm povedlo v dobrém slova smyslu „ukáznit“ Bolka Polívku a přivést ho k niternému, procítěnému a uvěřitelnému výkonu, který se tolik liší od jiných jeho jiných hereckých kreací, které působí jako prodloužená ruka jeho rozdováděných Manéží.
Eastern Je třeba zabít Sekala se mohl opřít o scénář Jiřího Křižana, divácky vděčné Babí léto pak o ten Jiřího Hubače. Ve svém předposledním filmu Posel, realizovaném ve spolupráci s brněnským studiem České televize, se spojil s vyhledávaným scenáristou současnosti Markem Epsteinem a hercem Matějem Hádkem, kteří se podílejí i na jeho novince.
Tvůrčí spojení, vyvolávající otazníky
Ta vznikla podle stejnojmenné předlohy šéfredaktorky české mutace časopisu Harper's Bazaar a spisovatelky Barbary Nesvadbové. Spojení Michálek, Nesvadbová a Epstein působilo zvláštně, nejvíce asi dojmem řemeslné zakázky, již se rozhodl režisér a scenárista od producentek filmu přijmout.
Mediální propagace, zaměřená na atraktivní tváře ústředního mileneckého trojlístku a podpora vydavatelského domu, jehož portfolio tvoří ženské lifestylové magazíny, pak už dopředu vyvolávaly zdání, že nás čeká další nikoliv román, ale film pro ženy. Podobný například předchozí adaptaci předlohy Báry Nesvadbové Bestiář od režisérky Ireny Pavláskové.
Snímek do kin doprovází slogan „moderní love story“, který je třeba brát vzhledem k obsahu vyprávění ironicky. Jako takové cynické popíchnutí všech, kteří od Pohádkáře očekávají romantický příběh. Už název napovídá, že spíše než o onu velkou a upřímnou lásku až za hrob tu půjde o její iluzi, již ústřední hrdina zprostředkovává a jeho oběti jí chtějí věřit.
Dvojí život
Děj, který je nám přibližován prostřednictvím flashbacků do minulosti, je uvozen pátráním po totožnosti mrtvoly, kterou čerstvě vyplavilo říční koryto. Ležela tam několik dní, takže pro kapitána Rotta (Matěj Hádek) není snadné ověřit její identitu. Vyšetřování jej postupně přivede k hypotéze, že oním mrtvým mužem by mohl být jistý Marek Freubert (Jiří Macháček), který má stejnou vzácnou krevní skupinu a jenž se se má momentálně nacházet na služební cestě někde v cizině.
Kapitán Rott se o něj začne víc zajímat, což ho přivede k hned třem ženám, jejichž výpovědi postupně skládají pro něj, pro ně samé i pro nás jako diváky mozaiku toho, kým tento muž vlastně byl nebo je. A ukazuje se, že Marek je lhář se svůdnickým talentem, žijící dvojím životem.
V jednom z partnerských životů fungoval jako Mára, v druhém jako Kamil. Partnerka, právnička Dana (Anna Geislerová) i milenka, překladatelka Karla (Eva Herzigová), mezi nimiž neustále pendloval, o sobě zpočátku nevěděly. Když se to změnilo a ony jeho nevěru odhalily, rozhodly se ho získat každá sama pro sebe. Což se ale ani jedné z nich nepodařilo a dál tak pokračovaly v tomto paralelním vztahovém trojúhelníku.
Iluze toho, čemu chceme věřit
Proč? Jedna (Dana) se tak dlouho hnala za kariérou, až si uvědomila, že jí je pětatřicet, touží po dítěti, kterého by se také nemusela dočkat, než zase naváže další vztah. Druhá (Karla) se kvůli Pohádkáři rozvedla se svým kariéristickým manželem (Jiří Dvořák) a nechce doma zůstat sama s malou dcerkou.
Kvůli tomu jsou obě ochotné přivírat oči nad tím, že v případě jejich milého jde, jak se ukáže, o podvodníka, který dluží, kam se podívá. V devadesátých letech byl úspěšným hudebním producentem, nyní je na něj podáno několik žalob.
Pro ženy má ale v sobě kouzlo onoho bezstarostného pábitele, který své lásky vábí na to, čemu ony samy chtějí věřit. A možná že i on sám svým vysněným krajinám štěstí uvěřil. Své lži totiž buduje s takovou přesvědčivostí a samozřejmostí, že si je možná už ani neuvědomuje.
Ve skutečnosti jde o citově nevyzrálého sobce bez smyslu pro odpovědnost, který ženy vodí za nos a žije na jejich úkor. Jeho sobectví se projevuje i v tom, že se nechce ani jedné z žen vzdát, ale zároveň se neumí ani jedné z nich plně oddat.
On vlastně vůbec nechce věci moc řešit, chce si užívat, protože tak zapomíná na reálné problémy, jež ho dostihují. Krásné ženy jsou pro něj snem, ve kterém může vystupovat, tak jak chce být vnímán. Bez ohledu na to, že až tato bublina splaskne, bude to zraňující pro všechny, kteří mu v této předestřené podobě uvěřili.
Noirový detektiv
Třetí ženou, jež vnáší do vyprávění svůj pohled na postavu Máry, je jeho pubertální dcera Lenka (Anna Linhartová). Čím víc se kapitán David Rott s jeho příběhem, vyprávěným ústy žen jeho života, seznamuje, tím víc ho začíná srovnávat s vlastním neuspokojivým životem, který se dostal do zauzleného bodu, z něhož by také rád našel cestu ven. Možná i proto začíná lépe chápat nejen pohnutky jeho, ale i žen okolo něj.
Vyšetřovatel je exponován trochu jako postava z noirových detektivek. Zasmušilý, do sebe uzavřený pětatřicátník, závislý na inzulínu, který je buď v práci, nebo osaměle přebývá v prostorách bývalé fabriky, kde za okny neustále prší. Rád by urovnal svůj vztah s exmanželkou a navázal bližší vztah se synem, a o něhož se spolu přetahují.
Při rozplétání identity mrtvého muže se stává součástí zkoumaného vztahového propletence, který mu možná pomůže najít klíč k vyřešení problémů jeho vlastního života. Vyšetřování domnělé vraždy se tak stává především prostředkem k záchraně jeho samého.
Pokus o temnější lynchovský nádech
Jde o postavu, skrze niž scenárista s režisérem vnáší svůj komentář k tomu, co Bára Nesvadbová napsala. Doplňují tak ženskou optiku vyprávění, zaobírající se líčením vztahů, o detektivní linii ze současnosti, která příběh ještě víc zauzlovává a dodává mu temnější nádech.
Nositel této linie kapitán Rott se podobně jako Mára potácí mezi láskou k ženě a dítěti. O samotné vyšetřování potenciální vraždy tu až tolik nejde, i když se tak film tváří. Režisérovi jde spíš o to ukázat vykořeněné postavy, jejichž osudy se skrze flashbacky proplétají.
Dokonce až tak, že to v případě Máry a Rotta nabírá směr surrealistické metamorfózy alá David Lynch, od čehož ale tvůrci včas bezpečně couvnou k bezpečnější blízkosti existenciální. Tak jako používá Marek Epstein kriminální rámec jen jako takové ozvláštnění vyprávění, tak podobně je tomu i s oním klamáním diváka ve stylu sovy nejsou tím, čím se zdají být. Odtud pramení i rozčarování z konce filmu, který většina diváků asi pochopí jinak, než to tvůrci zamýšleli.
Pocitová mozaika
Pohádkáře tak nelze vnímat ani jako detektivku, ani jako love story. Pohybuje se někde na hranici těchto žánrů a vyzobává si z nich propriety, jež se mu hodí. Jde spíš o pocitovou mozaiku, které nechybí dramatické i humorné prvky. Tomu odpovídá i zvolená forma vyprávění. Scény z minulosti, kde se objevují vtipné scény, mají prosluněnější ráz než ty ze současnosti, které jsou zahaleny do pochmurného mlhavého závoje. Kamera Martina Štrby, ve spolupráci se střihem a hudbou Romana Holého umí tyto přechody mezi časovými rovinami velmi dobře a nenásilně odstínit.
Jiří Macháček i Aňa Geislerová představovali pro režiséra sázku na jistotu a svých rolí se zhostili dle očekávání dobře. Co se týče Márovy sexuální přitažlivosti, tak spíše než o nějakého neodolatelného nadsamce jde o takového milého a zábavného šarméra, což se odráží i v pojetí erotických scén, které působí značně sterilně.
Dvacetiletá Anna Linhartová coby drzá teenagerka připomíná Aňu Geislerovou právě v těchto nebo ještě o něco mladších letech. Modelka Eva Herzigová za sebou zkušenosti před kamerou má, ale šlo vždy o záležitosti spíše dekorativního charakteru. Zde ji režisér Michálek svěřil roli, která vyžadovala i předvedení vypjatých emocí (scéna v koupelně) a dlužno dodat že si s nimi poradila celkem obstojně. Na jejím projevu je sice znát, že jí dělá trochu problém česká výslovnost a její herectví má své zjevné limity, ale i přesto čekal jsem to mnohem horší.
To se dá ostatně říct o celém filmu, který doplácí nejvíc na to, že předstírá něco, čím není. Kdyby se například důsledněji držel ladění do pocitové posmutnělé komedie, v níž se postavy stávají obětí iluzí o sobě samých i toho, čemu chtějí věřit, mohl být výsledek mnohem přesvědčivější.
Pohádkář
- Žánr: vztahová detektivka
- www.marlenefilm.cz/pohadkar
- ČR 2014
- Scénář: Marek Epstein (podle předlohy Barbary Nesvadbové)
- Režie: Vladimír Michálek
- Hrají: Jiří Macháček, Aňa Geislerová, Eva Herzigová, Anna Linhartová, Jiří Dvořák, Mariana Kroftová, Matěj Hádek, Gabriela Míčová, Lubomír Tichý, Alena Mudrová
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 06. 11. 2014