Pátrání po zmizelé dívce spojí v adaptaci světového knižního bestselleru nesourodou dvojici amatérských vyšetřovatelů.
Titul Muži, kteří nenávidí ženy je první částí knižní bestsellerové trilogie Milénium, kterou její autor dokončil a předal vydavateli čtrnáct dní předtím, než ho stihl v roce 2004 těžký smrtelný infarkt. Padesátiletý investigativní žurnalista s levicovou minulostí vložil do tří objemných svazků, jež se měly zřejmě stát základem mnohem rozsáhlejší série, své zkušenosti z práce novináře a šéfredaktora časopisu Expo, přinášejícího reportáže na téma vzmáhajícího se neonacismu.
Znalost kontextu
Důrazné vystupování proti projevům extrémistického pravicového hnutí se ale stalo jen základem témat, s nimiž švédský novinář Stieg Larsson ve svých knihách operuje. Šíře jeho záběru je opravdu široká. Znalost nacistické historie Švédska propojuje s náhledem na vlastní postavení levicového intelektuála, který je dobře obeznámen se zákulisím novinářské branže a ekonomickými mechanismy, jež ovlivňují nejen její chod, ale i fungování celé země. Cizí mu není ani problematika počítačového hackerství, které v přetechnizovaném světě přispívá k narušení a ztrátě soukromí.
Fakt čtyřiceti miliónů prodaných výtisků, množství literárních cen, jež jednotlivé díly trilogie posbíraly doma i ve světě a postavení druhého nejprodávanějšího autora beletrie na světě po Joanne Rowlingové v předminulém roce určitě nezapříčinily jen symbolické okolnosti spisovatelova úmrtí, jež se dají v souvislosti s mysteriózním laděním tématu vyprávění Milénia marketingově dobře zúročit.
Smysl pro detail, cit pro dialog, atraktivní prostředí, akční děj, výborně napsané postavy a rafinovaně postupné odhalování zápletky jsou základními ingrediencemi moderního detektivního románu, jehož kontury určuje současná švédská realita.
Záhada, utopená v čase
Investigativního ekonomického žurnalistu Mikaela Blomkvista (Michael Nyqvist) zastihuje začátek první části série v nelichotivé situaci odsouzence. Díky důkazy nedostatečně podložené reportáži má za půl roku nastoupit do vězení krátký tříměsíční trest. Za údajnou křivou pomluvu finančního spekulanta, jenž se úspěšně domáhal práva na ochranu osobnosti za urážku na cti.
V situaci, kdy by svým dalším angažmá diskreditoval činnost časopisu Milénium, v němž působil a uveřejňoval své články, dostává od pana Henrika Vangera (Sven-Bertil Taube) lukrativní nabídku. Vysloužilý magnát a bývalý kapitán švédského průmyslu, v jehož sídle si podávali dveře nejmocnější vládci země, ho požádá o fiktivní sepsání historie jeho rodu, na jehož pozadí by ale rád objasnil jednu dávnou záhadu. Hlava rodinného koncernu by ráda zjistila, zda připomínka v podobě lisovaných květin, jež dostává každý rok poštou k narozeninám, může nějak souviset s osobou, jež je kdysi tak ráda vytvářela.
Mikael se začíná postupně nořit do hlubin příběhu rozvětveného rodinného klanu, zatíženého v osobách některých jeho členů nacistickou minulostí. V prostředí odlehlého ostrova v malém městečku v severním Švédsku, kde příslušníci této dynastie po desítky let žijí, rozplétá při zkoumání archivních pramenů promlčená tajemství, plná nenávisti a dávných křivd, jež tyto rodově blízké soukmenovce spojují.
Hackerská kouzelnice
Ve snaze zjistit, kdo před takřka čtyřmi desítkami lety zabil Vangerovu šestnáctiletou neteř Harriett nebo co stálo za jejím nečekaným zmizením, je mu nápomocna svéhlavá hackerka Lisbeth Salanderová (Noomi Rapaceová). Čtyřiadvacetiletá drsná a nepřístupná dívka, k jejímž traumatickým zážitkům z dětství, jež ji přivedly až za brány výchovného ústavu pro mladistvé, přidává nové slizký kurátor. Těží přitom z výhod, jež mu umožňuje jeho poručnictví nad jedincem, označeným za nesvéprávného. Potetovaná asociálka, pracující pro soukromou bezpečnostní agenturu, díky svým výjimečným počítačovým schopnostem hladce proniká do sebezajištěnějších sítí a bere tak na sebe podobu jakési tajemné cyberpunkové kouzelnice, jež nevládne čarovnou hůlkou, ale klávesnicí notebooku.
Rozřešení detektivní záhady zmizelé půvabné dívky, jež mohla představovat pro někoho z rodiny takové nebezpečí, které je nutno sprovodit z povrchu zemského, přivede dvojici nesourodých pátračů na stopu rituálních vražd. Vražd, schematicky konaných ve jménu na hlavu převrácené pseudonáboženské symboliky, odvozené ze starozákonních apokryfů a rádoby vznešených ideálů, jimiž se zaštitovalo zločinecké chování pohlavárů i stoupenců Třetí říše. Rasismus a nacistický antisemitismus zde byl použit jako ideologický nástroj, ospravedlňující chorobné jednání, vedoucí k nenávisti k ženám. Na opačné pohlaví bylo pohlíženo jako na „nástroj ďáblův“, který je třeba vymýtit. I za cenu sadistického sexuálního zneužívání, jež se stává jen zástěrkou pro neochotné přiznání si vlastní perverzity.
Uctivé zacházení s předlohou
Scenáristická dvojice Nikolaj Arcel a Rasmus Heisterberg stála při převedení rozbíhavého detektivního románu do filmové podoby před složitým úkolem. Hutný materiál, čítající přes pět set stran textu s množstvím podlinií, ozřejmujících zázemí a osobní anamnézy hlavních i vedlejších postav, mohli buď osekat na přímočarý temný thriller z rodu epigonů Fincherova Sedm nebo mu částečně ponechat jeho původní literární stavbu vyprávění a prostřednictvím flashbacků a důmyslných prolínaček uvádět informace o minulosti jednajících i zkoumaných postav do děje. Zvolili druhou cestu a jejich uctivé zacházení s předlohou je nakonec přivedlo k dvouapůlhodinové stopáži a podobě, již bychom určitě neoznačili za pietně nevzrušivou.
Naopak, čas plyne velmi plynule, vy ho nestíháte vnímat na ručičkách hodinek a na konci si říkáte, že to klidně mohlo být o půl hodinu delší. Zavděčit se všem je ošidné a je jen dobře, že se adaptátoři nenechali zlákat touto cestou. Milovníci knihy si budou zřejmě stýskat, co vše autoři zjednodušili nebo vynechali, literaturou nepoznamenaní naopak budou vznášet námitky proti příliš pomalému rozjezdu, sloužícímu k představení situace obou hlavních postav soukromých detektivů. Vtahující pozvolné tempo, sloužící ke gradaci vyprávění, se ale bohužel nepodařilo udržet až do závěrečných veletočů. Jakoby si tvůrci řekli, že už jsou s přibývajícími minutami moc dlouzí a ve finále kumulují zvraty s takovou rychlostí, až se dostavuje zdání překotnosti a malé pozornosti k završení některých podzápletek.
Skandinávská tradice
Dánský režisér Niels Arden Oplev, jenž před dvěma lety zaujal svým dramatickým vhledem do prostředí sekty Svědků Jehovových Oddělené světy, se v duchu scénáristického výkladu nepokouší o osobitý výklad látky, ale spíše se snaží ji věrně sloužit. Což není v tomto případě na škodu.
Při vykreslení reality mezilidských vztahů se drží zobrazení, blízkého tradici skandinávské literatury, divadla a kinematografie. Realita se tu nepřikrášluje, ale ukazuje v její krutě zvrácené a obnažené podobě. Kamera tak neuhýbá ani před explicitně naturalistickými scénami ponižujícího znásilnění nebo odvety za něj.
K budování tísnivého napětí mu významnou měrou napomáhá i náladotvorná podzimně-zimní krajina severského ostrova s častými nočními záběry. Nevlídně mrazivá a pochmurná atmosféra syrového a studeného počasí slouží vhodně k ilustraci citového chladu a odtažitosti, jež ovládá srdce i charaktery mnoha aktérů příběhu.
Ztracené kotě
Ty hlavní zkonstruoval Larsson v duchu vtipného odkazu na dílo nejúspěšnější švédské autorky dětských knih Astrid Lindgrenovou jako novodobou variaci jejích hrdinů Kalle Blomkvista a Pipi Dlouhé punčochy. Noomi Rapaceová v úloze Lisbeth s černou patkou přes půlku obličeje, piercingy na všech možných i nemožných místech a tetováním s motivem draka přes celá záda vyzařuje netuctové kouzlo, na hony vzdálené všem těm pozérským emo holčičkám, deklarujícím svou „nezávislost“ návštěvou nudných hollywoodských prefabrikátů typu ságy Stmívání.
Nepředvídatelně impulzivní a nesentimentální bisexuálka, jejíž postelí procházejí muži i ženy, si i přes souhru s jejím partnerem krade většinu scén pro sebe. Ne ale za cenu upozadění svého protějšku. Díky své vizáži i chování působí jako zatoulané nebo odkopnuté kotě, svírané vnitřními i vnějšími démony. Křehce zranitelná i silná zároveň svou odvahou vzdorovat událostem, jež determinovaly její pohled na druhé. V jejích náručích nehledá ani tak rozkoš jako útočiště před vlastními traumatizujícími vzpomínkami. Úzkostlivě si střeží soukromí citové i existenční a oč sebejistěji se pohybuje ve virtuálním světě, o to bezradněji a tápavěji působí při obyčejném mezilidském kontaktu.
Předobraz v autorovi
Cestu ven z jejího soukromého pekla se jí snaží usnadnit její vyšetřovací partner Mikael Blomkvist, který záhy rozpoznává její pronikavý detektivní talent, kořeněný mimořádnými kombinačními schopnostmi. Poctivý novinář ze staré školy ve středním věku lehce přes čtyřicet se zaměřuje hlavně na oblast finanční kriminality. Díky znalosti tohoto prostředí je značně kritický ke stavu současné společnosti, což je vlastnost, již má figura společnou s jejím reálným předobrazem.
Tím předobrazem je samotný Stieg Lorsson, který se ve svých knihách dotýká mnoha závažných problémů, jež sužují západní kapitalistickou společnost a jež důvěrně znal ze svého pracovního působení. Od propojení byznysu a politiky a důsledků, které tato kooperace přináší, přes problém novinářské práce a možnosti zneužití jejího vlivu, se ve svých románech dostává k mnohem obecnějším úvahám o postavení násilně zneužívaných žen nebo stále platné otázce viny a trestu. Jeho nesmírnou devízou je, že tato témata umí zabalit do natolik atraktivní formy, jež i ve filmové podobě neztrácí na kvalitě víceúrovňového čtení s mnoha přesahy. Toto čtení pak dle osobního rozpoložení můžeme přijmout jako detektivku, drama nebo moralitu, která se staví proti zneužívání moci v rovině politické, společenské, ekonomické či genderové.
P. S. Na již natočené pokračování trilogie v částech Dívka, která si hrála s ohněm a Ztracené vzdušné zámky jsem už teď zvědavý. Stejně jako na Fincherův plánovaný remake úvodního filmu, který by vzhledem ke způsobu, jakým se realisticky zmocnil legendy o sériovém vrahovi Zodiacovi, nemusel být jen další nucenou předělávkou úspěšného námětu.
Muži, kteří nenávidí ženy
- Žánr: kriminální thriller
- Původní název: Män som hatar kvinnor
- www.millenium-lefilm.fr
- Švédsko/Dánsko/Německo/Norsko 2009
- Scénář: Nikolaj Arcel a Rasmus Heisterberg (podle románu Stiega Larssona)
- Režie: Niels Arden Oplev
- Hrají: Michael Nyqvist, Noomi Rapaceová, Lena Endreová, Ingvar Hirdwall, Björn Granath, Annika Hallinová, Michalis Koutsogiannakis, Sven-Bertil Taube, Peter Haber
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 01. 07. 2010
AVmania.cz hodnotí |
film | | 9/10 |