KEF XQ10: test reproduktorů

Britská společnost KEF (Kent Engineering & Foundry) byla založena v roce 1961 Raymondem Cookem – v té době již zkušeným technickým ředitelem u Wharfedale. Cooke měl od začátku vizi vytvářet audiotechniku s použitím nejnovějších technologií, materiálů a neortodoxního, avšak účelového designu, včetně např. v té době téměř nevídaného použití počítačů k testování driverů (již v 70. letech!). Po boku Bower&Wilkins a Celestion se tak zařadili do tzv. velké trojky evropských výrobců hifi komponentů, která určovala směr dalšího vývoje a komercionalizace v tomto sektoru.

Uni-Q

Jednou z novinek uvedených v 80. letech byl progresivní design výškového měniče se středopásmovým reproduktorem pod názvem Uni-Q, který je použit i u všech beden z řady XQ, včetně těch nejmenších - XQ10, na které se podívám blíže v tomto testu. Produktová řada XQ je dále zastoupena větším, ale stále regálovým bratříčkem XQ20, sloupovými 3-pásmovými XQ30 a XQ40 a centrálním XQ50.

V rámci koncepce celé série by se tedy dalo říci, že námi testované XQ10 jsou určeny spíše pro domácí kino jako zadní podpora sloupů XQ30. To však není zcela na místě, protože XQ10ky plně pokrývají stereofonní poslech a naplňují definici seriózních hi-endových beden.

Se sloupovými XQ30 mají společné rozměry základny i koaxiální reproduktor Uni-Q o průměru 130 mm. Samotný vrchlík tweeteru má průměr 19 mm. Výhoda tohoto designu je bodový zdroj zvuku s uhlazenějším projevem - díky jednodušší konstrukci výhybky. Ta vychází z produktové řady Reference, s přechodovou frekvencí 2 000 Hz. Měřitelná frekvenční odezva v toleranci -3dB leží mezi 63 a 55 000 Hz.

Řadu spojuje ambaláž v černém klavírním laku, případně v pravé dýze s povrchovou úpravou čirým lakem; vybírat lze mezi očkovým javorem (bird eye maple) a africkým dřevem khaya. Všechna provedení mají broušenou, černě eloxovanou hliníkovou desku, jež dále zesiluje nejvíce namáhanou čelní stěnu, i ochranný rámeček s průzvučnou tkaninou stejné barvy, aretovaný čtyřmi magnety. Terminály jsou provedeny i pro potenciální bi-wiring/bi-amping, a to k propojení buďto holým vodičem nebo po uvolnění horních „špuntů“ i banánky. Hmotnost těchto drobečků je 6,4 kg/ks.

Co posloucháme

Testovací soustavou XQ-10tek se stal zesilovač Vincent SV-236 a přehrávač Vincent S-6, to vše propojeno pro změnu kabeláží Vincent.

Na tomto místě nechci příliš zdržovat nutným faktorem ovlivňujícím celkový výsledek dojmu z poslechu, ale musím ho zmínit. Je jím zcela určitě potřeba tzn. „burn-in“ tedy zahořávacího času. U KEFů bych ho odhadl na klasických 100 až 150 hodin, což měly za sebou již ze showroomu.

K poslechovému testu je třeba projít více žánrů, abychom mohli hodnotit také jejich záběr. K tomu mi dopomohly tituly, jako jsou Manu Katché – Playground, Keith Jarrett – Koln Concert (jazz), Eric Clapton – Unplugged (akustické blues), Alicia Keys – As I am (R&B), Howe, Wooten, Chambers – Extraction (fusion), Anonín Dvořák – „Novosvětská“ (klasika), Judas Priest – Painkiller (metal), Anouk – Update (vocal), Saint Germain – Tourist (Acid jazz, electronic), Jagga Jazzist – Livingroom Hush (electronic jazz, crossover); Radiohead – In Rainbowsa další.

KEFy jsem také vyzkoušel jako dvoukanálový zdroj zvuku domácího kina – Blu-ray – Dave Matthews and Tim Reynolds – Live at Radio Music city hall (akustický rock), DVD Nirvana – Live At Reading, David Bowie – Reality Tour London.

Co se týče velikosti místnosti, pro které jsou KEFy určené, odhadl bych, že 25 m², snad i o pár metrů více, zvládají úplně bez problému (rozuměj bez distorze zvuku). V přiloženém manuálu naleznete několik doporučených nastavení bedýnek v prostoru, podle toho, zda reprobedny používáte pouze na stereo poslech, či rovnou v kontextu 6-ti kanálové sestavy. Sweet-spot není těžké najít, protože je poměrně velkorysý. Důležité je mít Uni-Q středo-výškový reproduktor v úrovni uší.

Poslechový test

Vlastní poslechový test by se dal rozdělit na dvě základní části. První, kdy si bedýnky evidentně sedaly se zbytkem soustavy, což trvalo cca 3-4 hodiny. Zvuk byl poněkud syrovější, sterilnější, s ostřejšími, někdy až nepříjemnými výškami a nedostatečným spodním pásmem. To mě poněkud vyděsilo a tak jsem je nechal „vyhrát“ bez mé přítomnosti ještě cca 10 hodin.

Poté se dostavila citelná změna, především ve středním a vyšším pásmu, které bylo vzdušnější a otevřenější. Basy byly měkčí a jejich textura prokreslenější, stále jich však nebyl dostatek. Jarretovo piano v legendárním koncertu na proznění mých uší stačilo. Přestože nebyl koncert nahrán za ideálních podmínek, z nahrávky byla slyšet atmosféra, presence a jednotlivé dozvuky piana a lehké popěvky, které jsou již Jarretovým trademarkem.
 

Poněkud náročnější na reprodukci je instrumentální album Manu Katché – Playground, kde se potkáváme již s velmi variabilními prvky bicích a perkusí, za přítomnosti kontrabasu, piana, trubky a saxofonu. To už je poměrně slušná sestava. K vlastním perkusím a pianu není co dodat. Zní opravdu velmi věrohodně, jejich lokalizace je přesná a barevnost tónů přitažlivá pro ucho. Žestě mají taky velmi dobře zvládnuté, jen některé nejvyšší tóny byly stále příliš výrazné. Kontrabas v této nahrávce mě překvapil, protože jsem ho slyšel i na mnohem dražších sestavách a jeho zvuk už mám slušně zažitý. Držel hezky svou linií, byl rychlý a přesný. Samozřejmě nejnižší frekvence by bylo nutné podpořit nějakým subwooferem, ale na standardní poslech zcela vyhovují.

Stejně tak jsem byl potěšen při poslechu Claptonova Unplugged z roku 1992, které jsem si musel projít dvakrát od začátku do konce. Zvukové spektrum vytvářelo doslova plastickou scénu a jednotlivé nástroje pro mě byly lehce identifikovatelné v prostoru. Navíc jejich zvuk neztrácel nic na své věrohodnosti a umožnil tak reprodukci jednoho z nejlépe nahraných koncertů všech dob opravdu s grácií. Jediné, na co jsem pomyslel, bylo, jak by to celé znělo s podporou sloupů a subwooferu.

Ale zpět na zem. Konkrétně k dalšímu aspektu testu - třetí dimenze zvuku. Právě např. u nahrávek s elektronickým charakterem nebo u sledování koncertů z Blu-ray či DVD jde slyšet široké spektrum zvuku, které není omezeno jen na pravou a levou stranu, ale i prostorově za vás. Tento efekt můžete regulovat buďto prostřednictvím zvýšené hlasitosti poslechu nebo vaší vzdálenosti od zdroje zvuku.

Tvrdší muzika jako hard-core, metal, trash atd. jsou na těchto KEFech poslouchatelné taktéž, jen bych řekl, že fanoušci tohoto žánru nebudou vyhledávat audiofilský zdroj zvuku právě v těchto luzích a hájích.

Vybírat lze ze třech barevných provedení
 

V případě použití XQ-10tek v rámci domácího kina není problém už vůbec. Při sledování filmů vás tyto bedýnky vrhnou přímo do děje nebo jej dokonce přestanete sledovat, protože zvuk bude nezvykle zajímavější. Ale to je možná už menší deviace nás audiofilů.

Verdikt

XQ-10tky se mi opravdu líbily. S jejich uměním zobrazit širokou a přesnou zvukovou scénu, dynamickým, otevřeným projevem a progresivním vzhledem se určitě ve světě neztratí. Jejich menší velikost navíc dává spoustu možností jejich umístění a cenová hladina na této úrovni poskytuje velmi uspokojivý zážitek z poslechu.

KLADY

+ bodový zdroj zvuku přesahující stereo
+ otevřený, dynamický projev ve středním a vyšším pásmu
+ poměr cena/kvalita
+ design

ZÁPORY

- má ještě rezervy v nižším spektru

KEF XQ10

Cena 37 200 Kč/pár

• konstrukce dvoupásmový bassreflex
• měnič 130 mm Uni-Q s 19 mm hliníkovou kalotou
• dělicí frekvence 2 000 Hz
• kmitočtový rozsah (± 3 dB) 63 Hz až 55 000 Hz
• maximální hlasitost 107 dB
• doporučený výkon zesilovače 15 až 100 W
• magnetické stínění ano
• impedance 8 Ω (minimálně 3,2)
• hmotnost 6,4 kg
• rozměry (v × š × h) 335 × 190 × 293 mm
• povrchová úprava Birdseye Maple, Khaya Mahogany nebo Piano Black
• zapůjčil BaSys, s.r.o.,
• web www.kef-cz.cz